Drásal – legenda zrozená v hospodě

Český bikerský rybník rozčeřila vydatným způsobem zpráva z před několika málo dní; legendární bikemaraton Drásal nasazuje údajně svou ultra variantu, totiž trasu dlouhou 175 kilometrů s plnotučným převýšením čtyři a půl kilometru. Je to vůbec pravda? Není to nějaký dodatečný „apríl“? Krátce jsme  o tomto faktu napsali a zároveň slíbili, že se k tématu brzy vrátíme. Informace je pravdivá, ale je součástí širších změn, které se v Holešově chystají. Takže vám je servírujeme všechny najednou.

V Čechách a na Moravě se máme čím pochlubit. Když někdo zmíní porcelán, vybaví se nám automaticky světoznámá značka Moser, v automobilovém průmyslu zaujímá čestné postavení ve světě Škodovka a kdo by neznal Pilsner Urquel, čili Plzeňské pivo. Všechny tyto značky, a mnoho jiných, patří mezi  „rodinné stříbro“ našeho národa. Když se ale přesuneme do důvěrně známých  maratonských vod, nepochybně můžeme mezi rodinné stříbro zahrnout právě MTB maraton, který všichni znají pod jménem Drásal.  Stejně tak, jako několik málo podobných podniků u nás je to něco, co vznikalo z nadšení cyklistických fandů na počátku devadesátých let minulého století, když se naskytly po dlouhé době první možnosti cestovat a navštívit země, jako je Rakousko, Itálie nebo Švýcarsko.  

Rok 1996, Mont Blanc, Jarda Ondrušák a Jarda Bachner

Inspirace a zrod Drásala
Svoje zkušenosti z cest na zahraniční závody se rozhodlo aplikovat v našich podmínkách hned několik skupinek podnikavých a šikovných lidí. Říkají vám něco jména Ondrušák, Bachner, Procházka, Patrák nebo Čada? Ano, lidé stojící často nenápadně v pozadí něčeho tak skvělého, co stovky a tisíce z nás baví už více než dvacet let.  Lidé, které by bylo záhodno klonovat. Obětavci, kteří nehledí na čas a vlastní pohodlí… Naši dárci adrenalinu, vzrušení.

Jedna taková skupinka cyklistických nadšenců existovala i v Holešově. Toto město má vůbec bohatou cyklistickou historii, samozřejmě původně čistě silniční. To všechno se od základu změnilo počátkem roku 1993 v legendární hospodě „U Cabiša“, kde se čtveřice odvážlivců – již zmínění Jarda Ondrušák a Jarda Bachner spolu s Jirkou Mrázkem a Zdeňkem Koláčkem - rozhodla uspořádat první velký MTB maraton. Jeho nultý ročník se uskutečnil hned téhož roku v červnu a nastartoval nekonečnou šňůru adrenalinových zážitků jak pro organizátory, tak pro sportovce. V tomto roce se jela trať dlouhá 125 kilometrů z Holešova  přes  Hostýnské, Vsetínské a  Vizovické vrchy nazpět, která měla se současným okruhem pramálo společného. 

Tým Drásal z Holešova v roce 1999 na švýcarském závodě Cristalp

Vývoj závodu, prvně pojmenovaného jako „Super Unite“ byl nezadržitelný. Jak rostl počet startujících, stoupaly i nároky na organizaci. Po roce 1996 z organizačního výboru postupně odešli Zdeněk Koláček a  Jirka Mrázek . Od roku 1997 získal maraton své současné jméno „Drásal“. Stále se jednalo o jednu supermaratonskou trať, jejíž délka mírně kolísala mezi 115 – 125 kilometry.  Dalším zlomovým momentem bylo zařazení Drásala do seriálu Kolo pro život, a to od samotného počátku existence tohoto seriálu, tj od roku 2000. Od té doby se traduje řada dalších změn.  Jistě je možné diskutovat o tom, zda zařazení do KPŽ bylo pro závod prospěšným krokem. Někteří namítají, že Drásal tím ztratil svou výjimečnost a samostatnost. Osobně považuji zařazení do série jako prospěšné. Závod v předstihu před dalšími získal na kvalitě, zejména co se zázemí týče, požadavky ze strany KPŽ byly vysoké a donutily organizátory řadu věcí postupně zlepšit a změnit.  Dnes si už valná většina účastníků nevzpomene, že až do roku 2005 se dojíždělo do stísněného a nevyhovujícího cílového areálu v Žopech. Důsledkem zařazení do KPŽ bylo i zařazení kratších tras, a to 53 km v roce 2007 a 38 km v roce minulém. Že by však Drásal ztratil na své svébytnosti? To ani omylem. Statistiky neomylně ukazují, že počet startujících na dlouhé trati převyšuje čísla z trati krátké. Zajímavé, že?

Transfuze. Nástup Fojtíků
V jedné slavné písničce se zpívá „Show must go on“ a to si uvědomují v Holešově dost pronikavě. Po více než dvaceti letech  permanentní práce kolem organizace Drásala se mi Jarda Ondrušák svěřil: „Už nějakou dobu jsme hledali někoho, kdo by za nás postupně převzal štafetu. Víš, za těch víc jak dvacet let nás to maličko zmáhá. A taky uznávám, že do některých věcí je nejvyšší čas vnést nové myšlenky. Takže je to tak, že u toho ještě chceme zůstat, ale nové lidi vítáme.“

Hned se nabídla otázka, jak to vyřešili, protože i jinde se pokoušejí zapojit „novou krev“, ale moc se to z různých důvodů nedaří… Jarda pokračoval: „Zdá se mi to trochu jako zázrak. Vypadá to tak, že štafetu od nás převezmou bráchové Fojtíkové. Ondra, to je tak trochu ikona tohoto závodu. Je čtyřnásobným vítězem, bydlí pár kilometrů od trati a Drásal je jeho srdeční záležitostí. Když s bráchou projevili zájem s námi spolupracovat a později navázat na náš odkaz, získal jsem pocit, že se stalo to nejlepší, v co jsme mohli doufat. Už dnes diskutujeme nad mnoha novými nápady, které Ondra s Honzou mají. Jedním z nich je právě nová OBR Drásal trasa.“

Poslední vítězství Ondřeje Fojtíka na Drásalovi, jubilejní ročník 2013 /

Oba Jardové tak dosáhli toho, po čem jinde zatím marně touží. Asi jim to všichni moc přejeme; nejhorší zprávou pro bikerskou veřejnost by byla nejspíš informace, že závod bez náhrady končí, protože zkrátka nejsou lidi… To ale v Holešově nehrozí, což je vynikající zpráva. Už letos bude jako ředitel závodu podepsán Ondřej Fojtík…

Aby byla informace úplná, oslovili jsme i Ondru, zrovna na cestě do Španělska a kam jinam, než na bikové závody.  Chtěli jsme se dozvědět  pár novinek a ověřit si, že vše kolem změn v organizačním týmu se zakládá na pravdě. Ondřej nám k tomu svým typicky klidným hlasem řekl: „Jo, je to všechno pravda. Drásal je pro mě kultovní závod, ke kterému mám specifický vztah a vždycky jsem chtěl nějakou formou spolupracovat při jeho organizování. Teď nastal ten čas. Doufám, že s bráchou dokážeme navázat na kluky, kteří to rozjeli fakt skvěle a jsem hrdý na to, co tady u nás máme za akci. Chtěli bychom Drásala posunout ještě dál. Třeba mistrák republiky byl u nás za dvacet let jen jednou a už je to pěkně dávno (2003 pozn. red.) Brácha finalizuje práce na nových internetových stránkách závodu, rádi bychom zapojili víc partnerů a zvýšili prestiž závodu. O tom nechci teď víc prozradit, snad jen, že připravujeme stylovou a hodnotnou putovní cenu, ale máme řadu dalších nápadů. Chce to jen čas…“

Ondřej Fojtík a Jaroslav Ondrušák v roce 2007

Novinka 2014: 175 km - nejdelší maraton v Česku
A teď ta trať 175 kilometrů; lidi jsou žhaví a nemají informace. Jak to tedy je?! Ondřej: „Nebudu zapírat, že jsme se inspirovali dlouhou tratí na Salzkammergutu. Drásal a český biking potřebují takovou trať!  Přemýšleli jsme nad tím, jak ji připravit, ale vzhledem k požadavkům ochranářů, lesáků a obcí není manévrovací prostor  vytyčit  zcela nový kus trati v potřebné délce. Přistoupili jsme tedy k tomu, že trasa 175 km povede až na rozcestí "U Tří kamenů" (cca 82. km, bývalá hranice Bystřického, Kelčského a Lukovského panství, nadm. výška cca 735 m, což je jako Hostýn) shodně s trasou 115 km. Před tímto rozcestím je poměrně prudké stoupání v úvozové lesní cestě, kterému říkáme Tobogán. Na rozcestí odbočuje trasa 115 km mírně vlevo (zelená a modrá turistická značka) a trasa 175 km odbočí ostře vpravo (zelená turistická značka) směrem na Tesák, kde se tato trasa napojí znovu na trasu 115 km (úsek cca 1,1 km, zleva přichází žlutá turistická značka, tj. 115 km a zprava červená, které spolu vedou na Tesák k občerstvovačce, dalších cca 1,1 km). Na spojovacím úseku se kříží kolmo dvě sjezdovky, kde jsou za pěkného počasí výhledy na Hostýn a Obřany. Dále bude trasa 175 km opět kopírovat trasu 115 km až do cíle jako druhý okruh té severovýchodní části trasy. Bude to událost, těšíme se na to!“

Tak, a je to všechno venku. Tedy, skoro všechno. Ondra mně prozradil pár dalších věcí, třeba co se chystá pro průkopníky nejdelší trasy za speciality, ale musel jsem odpřísáhnout, že nic nepovím. Tak aspoň konstatování, že se všichni mají na co těšit. Nejcennější na všem tom je ale skutečnost, že rodinné stříbro nešedne zapomenuté v šuplíku. Naopak. Zdá se, že spojením staré a nové party organizátorů čekají Drásala světlé zítřky. A to je moc dobře. Věřím, že by to ocenil i Josef Drásal, patrně největší Hanák, Moravák, Čech a Rakušan, kterého ale mnoho lidí pořád staví do pozice jakéhosi  moravského Járy Cimrmana. On byl ale skutečný, stejně tak jako je skutečný tenhle skvělý stejnojmenný maraton – legenda mountainbikingu, která svůj věhlas  přenesla  už i na toho, kdo jí své jméno propůjčil.   

Foto: archiv pořadatelů Bikemaraton Drásal, Miloš Lubas