Gaspi zase na výletě: Zam5 aneb ježdění na Tchaj-wanu je boj

Potkali jsme se s Richardem Gasperottim, známým spíš jako Gaspi, aby nám pověděl něco o svém cestovatelském projektu Zam a své poslední výpravě na Tchaj-wan. Premiéru nového videa měl nedávno v pražském klubu Roxy. Vydařenou pochopitelně...

Pojďme si to ještě jednou zopakovat - co znamená Zam?
Zam je slovo, které pochází z mongolštiny. Do Mongolska totiž vedla naše první velká výprava. Skoro by se dalo říct expedice. S velkým americkým vanem Ford Econoliner jsme s Lukášem jeli po zemi přes Polsko, Ukrajinu a Rusko do Novosibirsku, kde jsme nabrali kameramana Martyho a fotografa Adama. Po šesti tisících kilometrech nás čekalo dalších tisíc na hranice s Mongolskem. Tady jsme strávili další tři týdny ježděním po pohoří Altaj a hledáním vhodným míst k ježdění.

Už za sebou máte několik cest. Kde všude jste byli?
Kromě Mongolska jsme projeli Nové Mexiko v USA a Sardinii a jeden Zam jsme uspořádali v Česku. Koncept jsme otočili a k nám domů na naše vlastní traily pozvali kanadského freeridera Geoffa Guleviche. Z každého ročníku vznikne nový film a fotokniha. Vedle partnerů, bez nichž by cesty nikdy neproběhly, máme podporu i ze strany amerického bikového serveru Pinkbike.com, kde má vždycky premiéru dokument a fotostory.

Tchaiwanská výprava: Gaspi, Adam, Marty a Lukáš

Jaký Zam považuješ za nejvydařenější a proč?
Mongolsko bylo určitě nejsilnější. Divoká krajina bez lidí, jakou nikde jinde neuvidíš. V Americe jsme trochu válčili s indiány, do jejichž rezervací je prakticky zakázán vjezd. Jenže jinde nebylo v podstatě nic k ježdění. Takže jsme dělali menší přestupky a oni nám to občas dali sežrat.

Jak sežrat?
Jednoduše. Přijeli vykalený na čtyřkolce a vyhodili nás. Ale jinak to stálo za to. Na Sardinii jsme se potkali se sympatickou komunitou, s níž jsme pojezdili na jejich vlastních trailech. Celý ostrov jsme projeli kolem dokola a z hlediska freeridingu ho v podstatě objevili pro svět.

Vaše poslední výprava zamířila na Tchaj-wan. Co vás vedlo k výběru této destinace?
Původně jsme uvažovali o Jižní Koreji, ale převážil argument, že z Tchaj-wanu je můj největší partner FUNN, který tady vyrábí komponenty a který hodně stál o to, aby Zam proběhl právě u nich. Řekli jsme si, že je to výzva. Na Tchaj-wanu vzniká naprostá většiny bikové produkce pro celý svět, ale přitom jsme odtud neviděli jediné video nebo fotku. Což samozřejmě taky mohlo znamenat, že to tam s ježděním nemusí být žádná sláva.

Co vás tam čekalo?
Jako vždycky jsme se před cestou pustili do rešerše na internetu. Vypadá to tak, že projíždíme Google Maps a Street View, projíždíme fotky třeba i z hikovacích nebo turistických webů a trochu jsme rozhodili i sítě přímo na místě, protože na Tchaj-wanu už jsme byli, akorát že spíš obchodně. 

Jak velká je na Tchaj-wanu freerideová scéna?
Známe se s lidmi z Tchaj-čjungu, což je třetí největší město na Tchaj-wanu. Komunitu tvoří parta kolem týpka s přezdívkou Flower a jeho holky Kimberly. Flower neustále něco dostavuje. Jezdí tam kolem dvaceti bikerů. Hodně nám pomohli a celkově s nimi byla sranda. Jsou to neskuteční nadšenci, kteří se ze secret spotu za vojenskou základnou snaží vymáčknout maximum. Dalším místem je asi 10 km dlouhý trail vedoucí z Five Fingers Mountain přímo do hlavního města Tchaj-peje. Nahoru se jezdí shuttlem, dolů na kole. Za sucha je to celkem pohoda, ale v dešti jsou některé úseky docela DH. V pralese zpívají papoušci a po stromech lezou pavouci velcí jak pánev. Má to zvláštní atmosféru. Ale upřímně, jinak je to s ježděním boj.

Proč?
Tchaj-wan je neskutečně hornatá země. To na první dojem působí dobře, protože to k horským kolům tak trochu patří. Jenže všechno je všude zarostlý hustou a neprostupnou džunglí, která sahá až někam do tří tisíc metrů. Tam jsem jezdil taky, ale když ve tři a půl tlačíš kolo na kopec, máš docela dost. Jindy jsme třeba celý den promarnili v oblasti zvané Moon Worlds. Kopce tam skutečně připomínají měsíční krajinu. Všechno vypadá na oko skvěle. Adam s Martym viděli fotku nebo záběr na každém rohu, ale na ty kopce se buď ani nedalo vylézt, nebo to bylo prudký jak svině, ale snad ve všech případech byla nejhorší vegetace dole. Nikde to nemělo dojezd. Všude křoví a ostřice nabroušená tak, že mi z ksichtu tekla krev. U moře zase foukalo tak, že se to pomalu nedalo ani rozjet z kopce. Najít na Tchaj-wanu dobrý místo k ježdění dá fakt dost práce. Ale na videu je vidět, že se nám i přes tu bídu občas zadařilo. Každopádně je to super ostrov na silniční kola. Silnice jsou kvalitní a vedou přes celý ostrov křížem krážem přes vysoké hory. Pro silničáře je to ráj, což se bohužel o MTB říct nedá.

Co nejlepšího a nejhoršího jste zažili?
Na Tchajwanu jsou nejlepší Tchaj-wanci. Jsou moc milí, se vším se snaží pomoc a s některými je docela sranda. Druhá věc je jejich jídlo, které je neskutečně rozmanité. Všude vaří z čerstvých, domácích surovin a podle toho to taky chutná. Každý si najde svoje. A taky nás dost bavilo koupání v termálních pramenech. 

Jaké kolo a výbavu jsi si vezl s sebou?
Měl jsem s sebou dvě kola Mondraker Foxy a Dune, ale po celou dobu  natáčení jsem používal jen DuneXR Carbon. Pak helmy POC novou Tectal a integrálku Coron, kterou jsem vytáhl asi jen 3x. Náhradní  pneumatiky Mitas Highlander 2.45/27,5", duše a mlíko. Troje boty FiveTen a vohoz byl klasicky Dakine.

Máte už vyhlídnutý cíl pro příští cestu?
Vždycky se snažím přemýšlet o pár kroků napřed. Jeden cíl jsem si vymyslel, ale zatím si ho nechám pro sebe. 

Video: Márty Smolík