Goomes a Zablotny vítězi 19. ročníku Red Bull Rampage

Red Bull Rampage znovu potvrdil, proč jde o nejprestižnější a zároveň nejdrsnější freeridovou soutěž na světě. Na ikonických útesech Virgin v Utahu se letos odehrála napínavá bitva mezi odvážnými amazonkami, ostřílenými veterány i novými tvářemi, která přinesla nejeden překvapivý výsledek. Žádná jistota tady totiž neexistuje – letité zkušenosti zde sice mohou být výhodou, ale odvaha a kreativita nováčků často dokážou řádně zamíchat kartami.

Předpověď počasí pro konec října byla letos poměrně vrtkavá a závodníkům házela především v době tréninků doslova klacky pod nohy. Organizátoři museli nakonec posouvat termíny jak mužského, tak i ženského finálového závodu, nicméně nakonec nebylo počasí tím nejdůležitějším hráčem, který rozhodoval o výsledcích.

Po loňské premiéře si to i letos rozdaly dívky naplno a ve svém vlastním závodě, do kterého se nakonec postavila sedmička odvážných skokanek. A hned první kolo jasně naznačilo, že největší favoritkou, která si svůj rekordní bodový zisk zajela jako poslední startující v prvním kole, a to především díky dvěma backflipům, bude Robin Goomes. Ale v těsném závěsu za ní se držela Američanka Hannah Bergemann. Bodové hodnocení po prvním kole bylo 89,50 pro první Goomes a o pouhých 0,17 bodu méně pro druhou Bergemann.

Novozélanďanka Robin Goomes přijela do Utahu s jasným cílem – obhájit vítězství. Spolu se svým týmem trávila dlouhé hodiny kopáním a laděním své trasy, a i přes nehostinné podmínky zvládla přenést svůj precizní styl do každého metru trati. Původně plánovala spolupracovat s Casey Brown a Hannah Bergemann na přestavbě legendárního dropu z roku 2015, který tehdy postavil Nico Vink. Nakonec se ale rozhodla pro změnu a přidala se k linii Harriet Burbridge-Smith. Tím vznikl nový, technický začátek tratě s úzkým hřebínkem a tzv. front brake nose pivotem – manévrem, který vyžadoval naprostou přesnost. Poprvé ho zkusila až večer před finále.

To nakonec dopadlo na prvních příčkách stejně jako první kolo, protože Hannah Bergemann už svůj bodový zisk nedokázala navýšit. V tu chvíli už poslední na startu Robin Goomes věděla, že zvítězila, a tak více neriskovala a klidnou jízdou bez triků se přesunula k oslavě obhájeného prvenství do cílového prostoru, kde společně s dalšími závodnicemi mohly slavit úspěšně dokončené finále bez pádů.

Podobné štěstí, tedy finále bez pádů, se bohužel nezopakovalo v rámci mužského závodu, který se kvůli počasí jel až v neděli večer středoevropského času. V něm se po dvou velmi napínavých kolech do historie zapsal mladý Kanaďan Hayden Zablotny, který dokázal jako úplný nováček poprvé od roku 2008, kdy to samé zvládl Brandon Semenuk, vyhrát finále závodu.

Zablotnyho vítězství rozhodně nebylo jednoduché. Letošní ročník totiž provázely extrémní podmínky – silný vítr a déšť během tréninků proměnily okolní poušť v nehostinné místo. Když se ale počasí před finálovým dnem konečně umoudřilo, jezdci nastoupili na start a jeden po druhém ukazovali, co že to v nich letos vlastně je a jaké trasy a triky mají nachystané.

Letos se Red Bull Rampage vrátil na známé místo, které hostilo závody už v letech 2016, 2017 a 2021. Strmé útesy a obrovské dropy zde tvoří dokonalou kulisu pro freeride v jeho nejčistší podobě. A právě sem se 22letý Kanaďan Zablotny rozhodl přijít s vlastním nápadem na trasu, která by ukázala jak jeho vlastní styl v kopání, tak v jízdě.

„Chtěl jsem postavit něco, co bude odrážet můj styl – trať, kterou bych sám chtěl jezdit a která mě bude bavit,“ řekl o volbě své tratě Zablotny – a to se mu podařilo dokonale. V horní části svahu vybudoval zcela novou sekci s dvojitým dropem – jedním z nejnáročnějších prvků celé Rampage. Každý jezdec věděl, že tady není prostor pro chybu.

V prvním kole rozjel jízdu skvěle. Bez problému zvládl svůj exponovaný horní úsek a plynule navázal do zbytku trati. Jenže malá chyba na přechodu do step-upu, kde byl příliš krátký, ho stála pád. Vše tak musel směřovat do své druhé finálové jízdy. „Snažil jsem se zůstat co nejklidnější a dostat pod kontrolu nervozitu,“ popsal později momenty před druhou jízdou. Když se podruhé pustil dolů, zvládl horní dvojitý drop s naprostou jistotou, step-up přejel bez zaváhání a pak spustil sérii triků, která rozvášnila celý kaňon: flatspin, nac nac, one-foot tabletop, backflip, 360, suicide no-hander a závěrečný flatspin.

Rozhodčí jeho výkon odměnili překvapivě vysokým hodnocením 96,00 bodů – a to znamenalo jediné. Zablotny se vyšvihl hned jako druhý na startu do čela výsledkové listiny a od té doby jen nervózně čekal, jestli ho někdo z dalších jezdců dokáže z pomyslného trůnu sesadit.

O velký rozruch se postaral hned další na startu za Zablotnym, Španěl Adolf Silva, který v prvním kole ukázal šoumensky po vzoru Marosany holou zadnici poté, co mu v horní pasáži spadly kalhoty a musel odhodit svůj bike, protože byl moc krátký na jednom z dopadů. Druhá jízda se pro něj v tomto směru vyvíjela naprosto skvěle až do chvíle, kdy se na jednom z dropů rozhodl pro double backflip, který nedotočil a šel při něm přímo na řídítka a hlavu. Skončil poté v bezvědomí na trati a následně musel být vrtulníkem převezen do nemocnice.

Druhý, doslova hororový okamžik se pak udál bezprostředně po startu, kdy Švéd Emil Johansson překvapil tailwhipem hned na prvním postartovním dropu, který mu ovšem nevyšel plně podle jeho představ, protože ztratil kontrolu a vyjel mimo trať v místě, kde nechceš, aby se ti něco podobného stalo. Zatímco jeho kolo se poroučelo hluboko dolů z prudkého útesu, jemu se naštěstí podařilo zachytit na skále. Nicméně závod musel být na dlouho přerušen a opět se čekalo na transport vrtulníkem.

V té době už byli na startu jen dva lidé – Cam Zink a Reed Boggs. Zatímco Zink měl svou lajnu vymyšlenou v horní části jako hodně sjezdovou s topspeed pasáží a skoky až v dolní části, Boggs na tom byl o poznání hůře, protože měl v plánu trikovat na velkých horních dropech, a proto mu do karet moc nehrál postupně se zvedající vítr, který stále zesiloval během doby, kdy se čekalo na vyproštění Emila Johanssona. Zink tak byl nakonec posledním startujícím. Horní pasáž se mu podařila skvěle, davy jásaly, že vidí možná celkového vítěze, ale Cam pak udělal několik chyb na dopadech skoků, a ačkoli se nakonec vyhnul pádu, svůj bodový zisk z prvního kola se mu nepodařilo navýšit.

Vše měl tedy ve svých rukách vítěz prvního kola Reed Boggs, který se ale nakonec rozhodl kvůli větru do závodu neodstartovat, a tím tak zpečetil překvapivé vítězství nováčka Haydena Zablotneho, kterého na stupních vítězů doplnili Belgičan Thomas Genon na druhém a Kanaďan Tom Van Steenbergen na třetím místě.

Zajímavostí, o kterých by se dalo psát, by byla spousta – třeba o tom, jak se vůbec nedařilo jezdcům YT, včetně ukázkového prasknutí rámu při dopadu jednoho z nich, nebo jak se v druhém kole prosadil 18letý benjamínek a místňák Finley Kirschemann, který točil v širokých džínách a černé mikině triky ve stylu Nicholiho Rogatkina. Nebo třeba úchvatný, leč nedotočený frontflip Poláka Szymona Godzieka, po kterém se tenhle nezmar sice zvedl a dojel po svých do cíle, ale rozhodčí ho do druhého kola nakonec kvůli chvilce v bezvědomí nepustili.

19. ročník Red Bull Rampage opět ukázal, že hranice freeridu nejsou pevné a mohou se posouvat neustále dál – a to nejen díky ženám ve startovním poli, ale také mladé nastupující generaci. Mimochodem, letošní ročník byl doslova přelomový také z historického hlediska, protože v něm poprvé od roku 2001 nestartovala legenda tohoto závodu, Američan Kyle Strait. Uvidíme, jaké trendy ukáže příští rok jubilejní 20. ročník...