Tomáš Trunschka telegraficky z IronBiku 2

Trunda se sice dostal do vedení alpského etapáku, ale přemýšlí, jestli ho vůbec dokončí jako závodník. Máme pro vás druhý rozhovor s českým bikerem o tomto krásném a těžkém závodě ...

Autor: Michal Červený

31.07.200914:22:00

Bikový etapák IronBike se blíží ke konci. Do cílového města Sauze d'Oulx chybějí už jen dvě z celkových osmi etap. V jeho polovině jsme telegraficky vyzpovídali bikera týmu České spořitelny MTB Tomáše Trunschku (Tomáš Trunschka telegraficky z Ironbiku), který figuroval v popředí průběžného pořadí. Mostecký biker se v páté etapě dokázal probojovat na první místo a oblékl tak dres pro lídra závodu. Zřejmě ale ne na dlouho. Italskému závodu s velmi náročnou tratí totiž vládne chaos tomuto národu vlastní. Výsledky přepočítávané na body jsou nepřesné a často se spíše než na trati, tvoří večer u stolu. Informace o dění mezi alpskými velikány jsou spíše sporadické, stejně tak vyvěšování výsledků na webu závodu.

MTBS: Do konce zbývají dvě etapy. Kolik zbývá sil?
Tomáš Trunschka: "Fyzických ještě něco jo, ale psychických už hodně málo. Na Italy už nemám nervy a každej den dojíždím do cíle vytočenej! Není den, aby nebyl nějaký organizační problém. Dnes jsem na konci etapy dojížděl k cíli, ale místo abych uhnul na stadion, jak se asi mělo, tak jsem nevědomky pokračoval po šipkách dál. Jenže už to byly šipky připravený na zítřejší etapu. Zjistil jsem to až když jsem nastoupal skoro 1000 vejškovejch metrů, když jsem vylezl na kopec. Chytnul jsem 50 minut ztrátu. Nestalo se to jenom mně. Potkal jsem tam hodně lidí včetně třeba jedný Američanky, která vede mezi holkama. Večer je snad jako každý den schůzka s organizátory a opět se bude řešit, co s tím."

Čtvrteční etapu si jel poprvé v dresu lídra, jak tě může tahle chyba ohrozit?
"Padesát minut je velká ztráta a odsunulo by mě to někam kolem třetího, čtvrtého místa. Na vítězství už bych neměl šanci. Navíc je teď za mnou na celkovym druhym místě nějakej Ital a ti by si asi svůj závod taky jednou rádi vyhráli, když je tu jinak první buď Foja nebo v posledních letech Šibal. Pokud se ten dnešní problém nevyřeší, tak zítra vracím čip a končím se závodem. Vezmu si foťák a pojedu turistiku do pohody. Příroda a to ježdění je tady totiž neskutečný. Nejde to popsat, nic hezčího jsem nikdy nejel. Crocodile Trophy byla taky krásná, ale tohle je ještě něco jinýho. I lidi co tu jsou a co jeli Trans Rockies v Kanadě říkají, že IronBike je hezčí. Pro závodníky, kteří jedou na výsledek to ale díky těmhle zmatkům a tak trochu neregulérním výsledkům moc není."

Jak dopadl Španěl Ismael, který patřil mezi favority, než se rozstřelil?
"Ve středeční pátý etapě jel fakt rychle i mimo erzety a měl na mě náskok asi deset minut. Pak jedu na kopec a vidim ho, jak tam u vrcholu sedí vyšitej na kamenu. Když mě viděl, vyskočil, sednul na kolo a docela rychle se pustil do sjezdu. Jel sem za nim a na to, že jede na hardtailu jel kudlu a ujížděl mi. Vynervovanej se furt otáčel a najednou ty brzdy pustil úplně a bezmyšlenkovitě to pustil dolů. Nechápal jsem, co dělá, ale podle mě on taky nevěděl. Nedojel daleko a rozštípal se. Byl v bezvědomí, krev z pusy, z hlavy a tak. Nic příjemnýho. Naštěstí tam zrovna byla nějaká parta trekařů, takže mi s ním pomohli. Zavolal sem mu tou vysílačkou vrtulník, naložili ho a jel sem dál. Borec si to prostě totálně prásknul. Měl kliku, že se mu to stalo na relativně rovnym úseku a nic vážnýho se mu nakonec nestalo. Dva dny si orazil a zítra prej pojede výlet už mimo pořadí. Zabít se tu není vůbec nic těžkýho. Dneska jsem měl taky na mále a dost dlouho sem si pak pěkně nadával. Nechal jsem se ve sjezdu vyhecovat vrtulníkem s kamerou, kterej letěl vedle a "v záři reflektorů" mě nenapadlo, že za tím horizontem bude propast. Chybělo fakt málo..."

IronBike 2009 /foto: www.ironbike.it/

Co zajímavého na vás organizátoři za minulé dva dny připravili?
"Projížděli jsme třeba nějakou kamennou pevností, kde bylo asi 200 metrů schodů. Pražský schody jsou oproti tomu velká pohodička. Docela jsem tam ztratil, protože jsem musel slézt z kola a jít to pěšky. Bylo to ke konci etapy a už jsem prostě nebyl schopnej udržet řídítka v ruce. Pak se vjelo do útrob tý pevnosti a tam byla zase totální tma. Nebylo tam jediný světlo, ale naštěstí nešlo nikam jinam odbočit. Sjezdy byly pekelný. Na naše kola to moc není, ideálně bych to viděl tak na 150/150 milimetrů. Každý den mi z kola vylítaj dva tři dráty, takže průběžně doplňuju.
Teď jsme na olympijskym stadiónu v Pragelatu, kde byla v roce 2006 olympiáda. Jedna erzeta se tu dneska jela přímo na bubnu skokanského můstku. Měřili ti vzdálenost, kam až si vyjel. Čím výš, tím víc ti potom odečetli bodů z průběžného hodnocení. Prostě neobvyklej závod. "

Jak vypadá den na IronBiku?
"Vstává se v šest, v osm je start etapy. Snídaně je každej den stejná - těstoviny a chleba s nutelou, takže už nám to leze krkem. Etapa trvá sedm osm hodin, občas devět. Dojedeš do cíle, je připravený nějaký jídlo, osprchuješ se, občas dáš masáž, poladíš kolo, večer kávu a seš rád, že dolezeš do stanu."

Jak jsou na tom ostatní Češi?
"Panuje tu pohoda. Radek Šíbl jede dobře. Zatím je celkově čtvrtý. Celou etapu jede ve strojovém tempu, že mu mám na těch pár přejezdových rovinkách problém uviset. V kopcích už ale nedokáže tolik zrychlit a tak mírně ztrácí. Překvapilo mě ale, jak si dává sjezdy. Ty mu tady celkem jdou. Má výhodu, že už tu snad všude byl za ty roky několikrát, takže to zná a ví, co nás čeká. "

Foto: www.ironbike.it

Přečteno - 6849x Tagy: maratony marathony xcm ms etapaky svetovy pohary

redakční systém | ISSN 1803-5744

Tomáš Trunschka telegraficky z IronBiku 2

Mohlo by vás zajímat

Vlož svůj komentář: