Jeden den v africkém rytmu Cape Epic

Etapový závod ABSA Cape Epic není jen největším etapovým závodem na světě, ale je také tím, kteří závodníci označují za nejlepší, co se zázemí a poskytovaných služeb týče. Nakonec vždyť základní startovné pro jednoho závodníka stojí okolo 35 tisíc Kč. Pravdou ale je, že postaráno je o ně potom náramně a ani v tomto směru potom Cape Epic nemá konkurenci.

Běžný den na největším bikovém etapáku začíná v pět hodin. To se potemnělým kempem rozléhá zvuk sirény a nevybíravým, ale efektivním způsobem budí bikery do další etapy. O několik minut později už oplocený prostor připomíná rej bludiček. Do startu etapy zbývají dvě hodiny času a je na každém, jak s nimi naloží. Někdo si může ještě chvilku poležet ve stanu, jiní dohání resty z předchozího dne.
V pět se také otevírá obří partystan, kde je připravena snídaně. Jsou tu bílé i cereální tousty, opečené i suché, máslo, džem, sýr, vločky, jogurty a potom dvě teplá jídla, která se každý den mění. Bývají třeba míchaná vajíčka, párečky, anglická slanina a další. K pití čaj a kafe.

Postupně se také v kempu začínají tvořit dvě fronty. Jedna vede k mobilním toaletám, jihoafrickým "toitoikám" a to přesto, že jich je připraveno 140. Nejde ale o nic drastického a nedočkavce čeká jen pár minutek přešlapování. Druhá fronta vede ke speciálnímu stánku s italskou kávou. Je zajímavé sledovat, jak se s přibývajícím počtem etap tato fronta postupně prodlužuje.

Cape Epic v číslech: 8 etap, 722 kilometrů, 14635 metrů převýšení, 1172 závodníků z toho 451 ze zahraničí z 50 zemí světa, 8% žen, 160 UCI bodů pro vítěze, 800.000 Kč prizemoney, 160 ks vozidel - 9 kamionů (22m/34t), 2 kamiony sprch, 25 Multivanů, 10 čtyřkolek, 15 motorek, převáží se 280 tun věcí - 1700 židlí, 170 stolů, 2400 stanů, 700 metrů plůtků, 33 sprch, 140 mobilních záchodů, 4000 litrů vody a 1000 litrů Energadu denně na občerstvovačkách, spotřebovalo se 1240 bochníků chleba, 13600 housek, 4100 kg ovoce, 600 kg těstovin, 500 kg brambor, 450 kg rýže, 3000 litrů mléka, 26.000 sad příborů, o chod se staralo přes 600 lidí - 115 v kuchyni, 50 o bezpečnost, 30 zdravotníků, 25 traťových komisařů, 1 dopingový komisař.

V případě, že se kemp opouští a etapa končí na jiném místě, je potřeba sbalit své věci do vlastní tašky s číslem a tu donést na místo, odkud je parta namakaných chlapíků naloží na kamion a převeze do cíle. Opouštěný stan se nechává stát.
Zbývá vyzvednout kolo z nepřetržitě hlídaného depa. Váš stroj vám ostraha vydá pouze pokud se shodují čísla na kole a na náramku, který vám byl na ruku připevněn při registraci před závodem. Stejně to funguje i s výdejem přepravních tašek. Bezpečnost v celém kempu je zajištěna ochrankou, která dovnitř nepustí každého.

V sedm hodin je start. Tedy pro první polovinu závodníků, kteří jsou v první polovině celkového hodnocení. Na startovní čáře mají vyhrazený prostor elitní týmy a také lídři jednotlivých kategorií. Ostatní buď musí být na startu zhruba o půl hodiny dříve a nebo se smíří se startovním postavením v zadních řadách. Nějaké předbíhání si tu nikdo nedovoluje. Druhá vlna startuje o půl hodiny později.

Po sedmé hodině také začáná vycházet slunce. Teplota se v tu dobu pohybuje většinou lehce nad hranicí deseti stupňů. Hodně bikerů tedy volí ke krátkému dresu návleky na ruce, které ráno chrání před chladem v úvodních kilometrech a odpoledne potom i před možným spálením. Teplota totiž velmi rychle roste a to až do odpoledních 35 stupňů.

Etapa má v průměru okolo sta kilometrů. Letošní nejdelší měřila 123 kilometrů s převýšením 2240 metrů, naopak nejkratší časovka měla hodnoty 27km /860m.
Na tratích se začíná pracovat 18 měsíců dopředu a ikdyž závodníci i tři noci kempují na jednom místě, je z etapy stejný jen start a cíl. V předchozích ročnících se každý den startovalo v bodě A a končilo v bodě B. To bylo obrovsky náročné jak logisticky a finančně pro pořadatele, tak i pro závodníky, kteří se museli každé ráno balit a každý den vybalovat na novém nepoznaném místě. Současná varianta je pohodlnější pro obě strany. Letos bikeři změnili kemp třikrát.

Občerstvovací stanice bývají dvě, na těžkých etapách tři. Kvalitou se nikterak neliší od těch na velkých českých maratonech. Je tu vše od čisté vody, přes Coca Colu, několik příchutí iontových nápojů, několik druhů tyčinek, ovoce, muffiny až po bonbóny s hroznovým cukrem. Závodníci s nadstandardním startovným si na občerstovací stanice mohou náklaďákem poslat také své očíslované bidony, ale jejich hledání nebývá rychlejší než naplnění stávajících. Výhodou mohou být, pokud některý ze svých "startovních" cestou vytratíte. To se stává poměrně často, protože dva bidony jsou nutností a u celoopružených kol se musí experimentovat s připrevněním druhé láhvé a mnohá řešení se neukázala jako spolehlivá.
Zároveň jsou na trati také technická depa, která mohou řešit problémy a dokonce dokáží půjčit na dojetí náhradní zapletené kolo. V případě problémů vám tak ochotní chlápci zachrání výlet za několik desítek tisíc.

Zatímco vítěz a elitní závodníci jsou v cíli než udeří poledne, ostatní jsou tou dobou třeba i teprve v polovině denní porce kilometrů.
Pořadatelé během čtyř pěti hodin dokáží přesunout celý cirkus o několik desítek kilometrů dále a závodníci přijíždějí do hotového. Vše potřebné stojí, včetně stanů i cílové brány. Právě kvůli časové náročnosti na přesun jsou některé věci, jako například ona brána, duplicitní a pořadatelé mají tedy dvě.

Péče o závodníka pokračuje po průjezdu páskou, kde je připravena další občerstvovací stanice. Na první závodníky navíc čeká speciální stan pro odpočinek před slavnostním ceremoniálem, který následuje hned po dojezdu. Kromě pití a hadic s vodou pro opláchnutí jsou po stropu stanu natahány také hadice s malými dirkami, odkud rosí voda. Ve vedru, jaké v tu dobu panuje, zřejmě není nic lepšího.
Kolo je vám odebráno ihned po průjezdu cílem, putuje do myčky, kde je dobře umyto a následně umístěno na příslušné místo do depa. Závodník pokračuje dál stanem sponzora Woolworths, kde dostane tašku s odpolední "svačinkou", jde si najít svůj stan s matrací (1 osoba = 1 stan), který si označí cedulkou se svým závodním číslem a potom vyzvednout tašku z kamionu. Často ve stanu najdete i sladkou pozornost od organizátorů.

Napsali jsme o ABSA Cape Epic 2010: Cape Epic skrz hledáček fotoaparátu Cape Epic - závod závodů je v cíli Jihoafrický Cape Epic je v polovině Cape Epic s rekordní účastí českých bikerů ABSA Cape Epic 2010 připraven ke startu fotogalerie: Cape Epic 2010 - fotogalerie č.1 Cape Epic 2010 - fotogalerie č.2

Desítky sprch jsou umístěné na dvou kamionech a teplá voda teče celý den. V závodním městečku je potom možné koupit jídlo i pití. S blížícím se koncem se stávají populárními hamburger a chickenburger za 25 Randů nebo hranolky za dvacet.
Díky telekomunikačnímu partnerovi MTN je možné se přes erární notebooky připojit na internet nebo zavolat kamkoliv. Ve stanu Polar pak můžete svou etapu a data z ní probrat přes internet se svým trenérem.

Večer je oblíbeným místem Chill-out Bar se sedacími pytli, nabídkou míchaných drinků, několika druhy piva a televizemi s naladěným sportovním kanálem. Pivo stojí 12 Randů (cca 30 Kč) a při Happy hours máte dvě za cenu jednoho a k tomu se dostáváte do soutěže o dárky od sponzorů.

Výborně funguje několik servisů, kam můžete dát své kolo po etapě. Ceny jsou přibližně stejné jako v obchodech, některé komponenty jsou o trochu dražší. Hitem v prvních dnech byly bezdušové gumy. Koupit lze i výživu, jako gely, atd.
Servis tu poskytují i autorizovaní dealeři některých značek, jako třeba Specializedu, Giantu, DT Swiss, Foxu a některých dalších. Není tak problém se sehnáním specifických dílů.
Připraven je masážní stan. Půlhodina masírování stojí 150 Randů. V případě potřeby je tu i stan zdravotníků.

Trochu jiný režim mají závodníci, kteří si zaplatili prémiové startovné. To zahrnuje 7 nocí v přilehlých hotelích poblíž cílů jednotlivých etap, tam a zpět je vozí multivany. V ceně jsou také další služby, jako 45 minut masáže denně atd. Premium Package stojí dvojici cca 50 tisíc Kč navíc ke standardnímu startovnému.
Další volbou je pronájem camperu za cca 55 tisíc Kč.

Cape Epic je nejsledovanějším závodem horských kol na světě. Z loňského ročníku pořadatelé uvádějí čísla, kdy bylo odvysíláno 4300 hodin ve 175 zemích světa a v 17 jazycích. Televizní skupina tu má své vlastní karavany se střižnou a kompletním zázemím, což jim umožňuje každý den po etapě dát televizím k dispozici kompletní 26 minut dlouhý záznam.
Oddělené zázemí mají také pořadatelé a novináři, kteří mohou využívat perfektně zajištěné tiskové středisko na úrovni závodů světového poháru.

Večeře začíná v šest hodin a na výběr je ze dvou tří jídel. Nechybí saláty, těstoviny, rýže, brambory a na závěr sladký dezert. Jídlo je každý den testováno, stejně tak voda, kterou pro celý závod zajištuje jedna firma a vozí ji z jednoho zdroje. Nějaké infekce by tedy hrozit neměly.
V sedm začíná druhý ceremoniál, tentokrát pro všechny kategorie. Ve stanu tou dobou panuje výborná atmosféra. Následuje videosestřih z předchozí etapy. Tlačící eliťáci v průběhu etapy jsou teď stovkami dalších závodníků odměněni mohutným potleskem. Desetiminutové vyprávění José Antonia Hermidy, jak viděl dnešní etapu, posílá většinu lidí do kolen. To je velká show, při níž není nikdo schopný jíst. Na závěr je na programu představení etapy následující.

Světla v kempu nejlépe zajištěného závodu zhasínají ve 22:00.


Foto: Michal Červený