Gluszyca Marathon — „Sudety po Polsku“

Maraton s centrem v polské Gluszyci nahradil v sérii MarathonMan-Europe jiný polský závod, a to Karpacz, který byl součástí série vloni. Trať tohoto podniku byla situována do Skalistých a Sovích hor, jež sousedí s českými hranicemi v oblasti Broumovského výběžku. Gluszyca je tedy vzdálena od českých hranic coby kamenem dohodil a dalo se tedy očekávat, že Čechů se tam sejde více. Již při pohledu na mapku trati a hlavně na její profil bylo ale jasné, že Gluszyca Marathon se bude od jiných závodů KPŽ hodně odlišovat: 89 kilometrů a přes 3000 metrů převýšení, takové byly totiž parametry maratonské tratě s označením Giga...

Pořadatelé z  G&G Promotion v čele s Grzegorzem Golonkem vybrali trať, která bez nadsázky snese ta nejpřísnější měřítka z hlediska technické náročnosti. Na přípravě trati i závodu se navíc podílel i v českých zemích snad všem známý Véna Hornych, který zdejší kraj velmi dobře zná. Ačkoliv trať závodu se kvůli neshodám mezi místními bikerskými spolky ještě na poslední chvíli měnila, Véna sám kvalitnímu průběhu akce obětoval i vlastní výsledek, když se značením trati skončil až dlouho po půlnoci. Vznikla tak náročná (podle Vény Hornycha nejtěžší v Polsku), ale opravdu krásná trať, která účastníky provedla napříč panenskou přírodou s řídkým osídlením.

Centrum závodu se nacházelo na stráni místní sjezdovky v lyžařském areálu Lomnica, kde byly pro závodníky a jejich doprovod vytvořeny standardní podmínky, nevybočující z průměru českých závodů. Obavy vzbuzovaly snad jen první kilometry, které vedly hned po startu netradičně z kopce do první zatáčky na začátku úzké příjezdové cesty do areálu. Otázkou tedy bylo, zda a jak se takřka třísethlavý dav dokáže do první zatáčky závodu poskládat... Nakonec se ale i toto místo obešlo bez problémů a po desáté hodině dopoledne byl závod na 89 kilometrů odstartován.

První metry tratě vedly po (pro Polsko typické) rozbité asfaltce třetí třídy, proti nimž jsou zubožené české okresky luxusní dálnicí. Poslední zbytky asfaltu se ale záhy vytratily a plynule se přešlo do terénu a prvních pět kilometrů se závodníci potýkali s prvním stoupáním do nadmořské výšky okolo osmi set metrů. Druhé stoupaní nešlo ani vyjet a muselo se tlačit. V tu chvíli ještě závodníci netušili, že v tomto smyslu se ponese trať závodu ještě víckrát... Závodníci se doslova „vydrápali“ na hřeben Skalistých hor, odkud byl nádherný výhled dolů do krajiny. Na pomezí česko-polské hranice pak vedl famózní singleltrail, který dokonale rozdělil startovní pole na jednotlivce a menší skupinky, a když po sjezdu projížděli bikeři znovu městem,  mohli si poprvé odpočinout. Na 22. km čekal účastníky nevšední zážitek v podobě asi 700 metrů dlouhého průjezdu starou podzemní továrnou Osowka, která měla za války sloužit Hitlerovi jako tajná výroba zbraní. Místa nad hlavami závodníků v osvětlené štole bylo poskrovnu a v jednom místě bylo nutné z biku sesednout, aby jezdci překonali dřevěné schody do druhého poschodí haly, odkud se vyjelo ven.

O 10 km dále se již začalo stoupat na nejvyšší bod tratě, jímž byla Wielka Sowa (1015 m.n.m.). Následný rychlý sjezd po kamenech byl pro nebojácné bikery možností, jak poodjet pronásledovatelům, někoho si naopak sjet a nebo se po defektu procvičit ve výměně duše. Zhruba v polovině trati, severně od Gluszyce, stálo v cestě vícero nepříjemných, prudkých stoupání a v jedné skalnaté pasáži se kola nesla i na zádech.

Do konce závodu už nezbývalo více než 30 kilometrů a na první pozici se za poslední občerstvovací stanicí na Andrzejowce objevil Martin Horák (Rock Machine-Cyklomax). Tentokrát v tom však nebyla jeho výkonnostní převaha — Martin sám netušil, že jede na první pozici a na otázku kolik lidí je před ním, dostal tuto překvapivou odpověď. V tu chvíli už bylo jasné, že se něco stalo, a problém byl brzy odhalen. Gluszyca Marathon není prvním závodem, který utrpěl řáděním nesportovních vandalů — ti zde úmyslně přeznačili trať a přetočená šipka tak svedla ze správné cesty nejednoho účastníka. Nešťastníci si tak prodloužili závod o další náročný kopec úzkou cestičkou mezi borůvčím, vyšlapanou snad jen lesní zvěří, a změnu ve značení tak napravila až motospojka.

Nejtěžší sjezd dne čekal na bikery na 72. kilometru. Vedl mezi křovisky a po kamenech a byl natolik prudký, že ho snad nikdo nesjel celý! V závěru ještě zbývalo podřadit a z údolí se dostat na poslední kopec. Slalom po sjezdovce v areálu Lomnica už byl pro mnohé borce vysvobozením z několika hodin trvajících útrap. Na rozdíl od lyžařů nebylo projetí cílovou fotobuňkou spojené s maximální rychlostí, protože bikeři museli ještě zatočit zpátky do svahu a po dalších sto metrech mohli konečně slastně padnout do trávy. 

A výsledky? Kvůli zmíněným problémům se značením se jejich vyhlášení neobešlo bez předchozích dohadů a sporů. Martin Horák byl po podaných prostestech diskvalifikován a oficiálně se tedy ve výsledkové listině na prvním místě objevilo jméno Ondřeje Fojtíka (Toyota Dolák) — čas 4:51:21. Druhé místo získal Karel Hartl(Kellys Racing Team) a třetí příčka připadla Martinu Hamanovi (Superior Riders). Ženskou kategorii opanovala letošní suverénka Kola pro život Petra Kottová (Toyota Dolák) ve vítězném čase 6:10:12. Druhé místo a pohár za něj zůstal v Polsku díky Justyně Frączek a třetí dojela  Jana Kábrtová (Spinning MB — Alpine Pro).

Gluszyca Marathon je závod typický poctivými a spravedlivými kopci a sjezdy  místy až nejezditelnými. Po pořadatelské stránce závod za českými podniky pokulhával, ale vše bylo vykoupeno tratí v nádherném prostředí. Většina účastníků si vedení tratě pochvalovala, ačkoliv jedním dechem často závodníci dodávali, že se jedná o nejnáročnější závod, který kdy jeli. Gluszyca si tak mezi českými bikery vysloužila nálepku „české Sudety, ale těžší“, což o lecčems svědčí...

Dalším závodem Kola pro život je exhibice 25. června VC České spořitelny - Pražské schody. Kteří zahraniční profesionálové do Prahy přijedou letos? Nechte se překvapit, zítra vše organizátoři prozradí na tiskové konferenci.

Výsledky závodu naleznete na www.sportchallenge.pl

Foto: Miloš Lubas
Text: Miloš Lubas & Tomáš Gladiš