Krutá a krásná. Taková byla letošní Salzka

Salzkammergut Trophy je už díky svému profilu a distancím, na nichž se bojuje, docela extrémní závod. Když se k tomu přidá ještě počasí, tak zejména pro závodníky na 210kilometrové trati platí: Kdo přežije, vyhraje. Avšak nadšení, které pro celý region závod vzbuzuje, zdobilo závod i letos.

Rakušané mají až kýčovitý smysl pro detail a stylovost,  což poznáte hned po příjezdu. Nikde jinde jsem například nezažil, aby vám startovní číslo vydávali slečny oblečené do dirndlů. Specialitou vyhlášení je soutěž o nejlepší fanzónu. Ano, na tratích stojí v autem dostupných místech hloučky diváků a pro závodníky občas připravují doslova divadlo. V parných ročnících je oblíbenou kratochvílí kropení studené vody na závodníky, ale letos k tomu naštěstí nedošlo. Fanoušci někdy skoro až freneticky povzbuzují každého, ať je to profesionál, nebo výletník. "Bravo, bravo," uslyšíte, i když se silně trápíte, nebo naopak nastupujete soupeři. Asi nejvíce pomohou diváci v ukrutně strmém Salzbergu, jehož zdolání v sedle vyžaduje výtečnou formu. Letos kolem cyklistů probíhal i červeně stylizovaný Krampus.  Právě tyto zážitky jsou dobrou motivací, proč závod dojet i v psím počasí. Samotnou kapitolou je potom závěrečný ceremoniál s vyhlášením vítězů, jež speaker opěvuje jako opravdové hrdiny. Mnoho stovek lidí v obrovském stanu aplauduje těm, kteří strávili celý den v okolních stráních. Celé centrum městečka se přemění v zázemí závodu, ve kterém není jednoduché se orientovat. 

Nejrychlejší trojice na trati 210 km: 1. Konny Looser, 2. Joseba Lizaso, 3. Ondřej Fojtík

Předpověď na letošní ročník, který se konal 15. července tradičně v Bad Goisern, byla poněkud plačtivá, avšak to, co se od brzkých ranních hodin odehrávalo, zažívají tamější hřebeny maximálně párkrát do roka. Běžného člověka by vůbec nenapadlo vyběhnout v silném vytrvalém dešti sportovat ven, natož pak závodit na kole. Pro ilustraci: Na nepříliš vysokých hřebenech, které závod křižuje, bylo po ráno nějakých 5 stupňů a skrz mlhu člověk nedohlédl na nejbližšího soupeře. Že nebylo jednoduché se ráno přinutit jít na start dokazují slova Jirky Nováka alias Ňůmiho: "Při cestě do Bad Goisern jsem si to chvílema chtěl i rozmyslet. Když jsem ale viděl všechny na startu!! Počasí nepočasí. Radek Patrák mi říkal, že na dlouhé trati startovali snad všichni přihlašení. Diváci lemovali trať až ven z města a to bylo 5 hodin ráno a super hnusně. Nedalo se nic dělat a šel jsem do toho taky," přiznal se nám stříbrný muž letošní stodvacítky.

Nejhorší to měli samozřejmě závodníci na extrémní trati. Ještě v páteční večer při představení největších favoritů na nejdelší tratě osvítilo pokropené stráně okolo Halštatského jezera sluníčko, avšak v noci se opět zatáhlo a začalo znovu pršet. Kdyby pršet, opravdu lilo. Ten, kdo se odváží na takovou štreku, musí být silný hlavně mentálně a musí se nutně obrnit koňskou dávkou trpělivosti. Prvním testem je start v pět hodin ráno, letos k tomu do silného deště, takže většina závodníků vyrázila v pláštěnkách, přestože jim to proti mokru nebylo nic platné. Leckdo se pokusil na kolena namazat hřejivé masti, přesto pak mnozí v cíli nemohli skoro ohnout nohu v koleni, jelikož mu při jízdě prochladlo a zatuhlo. Startovní pole se během dne částečně změnilo ve vyjížďku invalidů. Po čtvrthodině se vjelo do lesa, kde byla kvůli zakaboněnému nebi letos ještě noc. Velmi povzbuzující. Na druhou stranu byly v takovém nečase mezi závodníky velké rozestupy. Nejen hory, ale hlavně občerstvovačky, kde je o ně královsky postaráno (čištění brýlí, servis kol a široký výběr jídla), měli tak pro sebe. Jen odpočinkovou rovinu kolem jezera museli odjet takříkajíc "za své".

Určitě nejhrdinnější výkon předvedla čtrnáctka žen, která závod dokončila na nejdelší trati, protože na trati strávila řádově ještě o tři hodiny více. Nezastavily je ani horské chodníky, které se změnily v potoky, kterými se cyklisté sápou vzhůru a takový sjezd z Hüttenckalmu se změnil v nesjízdný bahenní tobogán. A česká bikerka Milena Cesnaková (Weber) opět ukázala, že je na těchto tratích jedinečná a dojela druhá za vítěznou domácí Sabine Sommer. 

Jirka Novák a Matouš Ulman

Z Česka na Salzku přijeli na nejdelší trať bratři Fojtíkové, oba dva měli ty nejvyšší ambice. Mladší z Fojtíků, Jan, nakonec doplatil na pád, po kterém mu vypovědělo službu koleno, a musel po 130 kilometrech vzdát. Ondřeje sice na samém čele předjela švýcarsko-španělská dvojice, ale třetí místo uhájil a opět stál na bedně. Těsně před 11. hodinou přestalo pršet, aby mohlo po chvilce znovu začít. V tu dobu  již na kratší, ale také velmi náročné trati měřící 120 kilometrů, šlapal na čele Matouš Ulman (Česká spořitelna Accolade) spolu s Jiřím Novákem (DMT). Na závod se oblékl nezvykle teple a přes návleky na kolena vezl i volné kraťasy. Matouch přesto rozhodně nejel výletním tempem, na trati vzorně spolupracovali s Ňůmim, ale v závěru černošický biker ujíždí a vyhrává. A to byl osmý muž letošního MS XCM na Salzce vůbec poprvé. "Nečekal jsem, že bych při svý první účasti mohl hned vyhrát. Ale šlo to celkem dobře, nepodcenil jsem nic v přípravě na to šílený počasí, pořádně jsem se namazal a oblíknul. Pak jsme s Ňůmim dobře spolupracovali až asi do třetí hodiny závodu, potom tam najednou nebyl. Snažil jsem se to udržet do cíle... kromě toho počasí krásnej závod. Já hlavně obdivuju všechny na dlouhý trati, oni se s náma sjeli, my měli za sebou hodinu a oni pět :-) Vypadali naprosto čerstvě, klobouk dolů," nechal se slyšet Matouš.

"V prvním kopci jsem trochu zrychlil a zůstali jsme spolu jen s Matouchem. A tak to bylo vlastně až do nejdelšího stoupání za Salzbergem, kde mě ztuhnuly nohy a kde jsem Matoucha ztratil z dohledu. Nedá se nic dělat a budu muset na Karlštejn, abych Matouchovi oplatil stejnou mincí. Jinak jsem se v Bad Goisernu cítil jak v doma, všude se mluvilo jen Česky :-) Byl jsem tam s celou svojí rodinou. Všichni jeli závod a bylo to super si večer sednout v kempu ke grilu, dát si Svijany a užít si takhle víkend. Atmosféra byla opět dech beroucí a ani to deštivé počasí ji nepokazilo," oznámil Jirka Novák.

Stodvacítku Češi letos opanovali, nezapomeňme, že i Jana Pichlíková (Erste Premier Petr Čech Sport) byla mezi ženami druhá. 

Přestože se letošní ročník stal pro závodníky utrpením, tak ke konci závodu se počasí přeci jen zlepšilo. Těch pár hodin však určitě nic nezměnilo na tom, že pro většinu účastníků to byl nejtěžší závod života. Vždyť časy na extrémní trati byly o více jak půlhodinu pomalejší než obvykle. Nejen sjezdy byly pomalejší, ale lidské tělo není stroj, aby fungovalo stejně za jakýchkoliv podmínek. Auf wiedersehen zase za rok, snad konečně bude svítit sluníčko. 

Přehled výsledků ZDE