Kterak se stát cyklokrosařem?

Léto už za sebou pomalu zavírá vrátka a to znamená, že bude pomalu končit koloběh stovek závodů, které se u nás v průběhu celé sezony odjedou. Jestliže ovšem jedna sezona, ta biková, pomalu končí, tak ta druhá naopak pomalu začíná. Máme na mysli samozřejmě sezonu cyklokrosovou.

Cyklokros je na rozdíl od horských kol poměrně starou disciplínou, ovšem s horskými koly toho má překvapivě hodně společného. Nebudeme zde vyjmenovávat všechny společné a naopak rozdílné body, ponecháme tu pouze konstatování, že obé se jezdí v terénu, obé si alespoň jednou vyzkoušeli ti nejlepší naši závodníci v obou disciplínách a v neposlední řadě obé se na světové úrovni momentálně odehrává pod taktovkou českých závodníků, protože máme jak aktuálního mistra světa v cyklokrosu Zdeňka Štybara, tak i mistra světa v X-Country Jaroslava Kulhavého.

Nejenom příbuznost obou disciplín, ale také zvědavost a do jisté míry i chuť vyzkoušet něco nového vede občas některé z nás k úvahám, zda-li by nestálo za to vyzkoušet si i něco jiného a zauvažovat o tom, jestli se nepostavit právě na start nějakého toho cyklokrosu.

Od prvního zauvažování k prvnímu startu je to přeci jenom kus cesty. Co se odehrává v hlavě dotyčného respondenta? Jaké otázky si klade? Co všechno je potřeba si uvědomit? Na tyto a na spoustu dalších otázek by měl odpovědět náš nový seriál, díky kterému budete moci sledovat během celého podzimu a zimy osudy našeho amatérského závodníka, který se rozhodl, že chce zkusit cyklokros, ačkoliv na cyklokrosovém kole nikdy neseděl, chce objet většinu českého poháru v této disciplíně a zúčastnit se také republikového šampionátu.

Hlavním hrdinou našeho seriálu bude biker Kuba Truksa, který toho na horském kole už zažil spoustu a pro kterého se stal cyklokros osobní výzvou právě letos. A my jsme položili Kubovi hned na úvod pár následujících otázek.

Kubo, ty už jsi na horském kole absolvoval spoustu závodů, dokážeš říct, kolik jich vlastně bylo?
Pravidelně závodím dvanáct let, kdy jsem začínal Pražskou ligu horských kol. Od té doby už mám doma v krabici slušný množství startovních čísel – letošní Sudety byly mým 131. závodem. Vždycky jezdím především marathony, ale do prvního letošního krosu mě ještě pár závodů čeká.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch v závodech na MTB?
Těžko se to hodnotí, protože za ty roky se moje vnímání výsledků přece jen trochu posunulo. Nedávám si ale úplně nereálné cíle. Poslední sezóny se mi poměrně daří podle mých představ. V tuto chvíli jsem ve vedení maratonské Galaxy série, kterou jezdím již několik let a loni jsem v této sérii skončil třetí celkově. Letos to třeba bude ještě lepší.

Vím, že jsi jezdil na 26" hardtailu, pak přesedlal na full a teď zkoušíš pevnou devětadvácu. Bude dalším tvým krokem 29" celopéro nebo zůstaneš věrný šestadvacítkám?
26“ hardtail??? To jsem vlastnil naposledy v roce 2007. Od té doby jsem zkoušel různé typy kol. S devětadvacítkama mám hodně zkušeností. Poprvé jsem na nich závodil už v roce 2003. Byl to Gary Fisher Mt.Tam 29 (první 29er u nás) a hodně lidí se mi tehdy smálo. 29er je určitě přínosem pro mnoho lidí, nejen závodníků. Poslední tři roky jezdím na karbonovém Top Fuelu od Treka a nedám na něj dopustit. To kolo mi naprosto vyhovuje. Je lehký, jde za nohama a sedí mému stylu ježdění. Je pravda, že jsem ho letos na poslední bikové závody vyměnil za karbonovou 29“ Superfly z Gary Fisher Collection. Je to především proto, abych si trochu odvyknul na tlumič pod zadkem. A když hardtail, tak jedině 29“. Na příští rok už se mi ale ve Waterloo vyrábí nový Top Fuel 9.9 SSL 2012 :-)

Tenhle náš seriál má být hlavně o tom jak začít s cyklokrosem. Řekni našim čtenářům, proč ses rozhodl to zkusit na úzkých galuskách?
Už jsem toho v horských kolech zažil hodně a pořád mě to baví. Nejezdím jen závody, ale rád si střihnu i něco těžšího ve stylu all-mountain. Neděli si nejvíc užiju na silničce, kdy člověk vytočí nohy po závodě. Přes zimu si s klukama z týmu snažíme zlepšovat techniku jízdy v terénu. Často jsem se na cyklokros koukal v televizi, když jsem se v sobotu vrátil promrzlý z vyjížďky. Několik kamarádů cyklokros jezdí, tak mě to lákalo taky. Zkusit se má nakonec všechno. Třeba mi taková zkušenost něco pozitivního přinese do horských kol.

Jak dlouhá doba uplynula od tvé první myšlenky na cyklokros do chvíle, kdy jsi se pevně rozhodnul a začal podnikat konkrétní kroky potřebné k tomu, aby ses mohl postavit na start cyklokrosového závodu?
Původně jsem zvažoval si cyklokrosové kolo pořídit na trénink již před pár lety. Pak jsem to nějakou dobu neřešil. Letos v polovině srpna jsem takhle seděl v neděli večer doma a koukal na cyklistiku v televizi - už ani nevím jak mě to přesně napadlo. V pondělí jsem začal zjišťovat jak je to s kolem a v úterý už jsem byl rozhodnutý, že do toho půjdu a prodloužím si tak letošní sezónu.

Cyklokros u nás jezdí oproti horským kolům jen hrstka závodníků, jseš si vědom toho, že je tu tím pádem daleko větší konkurence a těžší se prosadit?
Je pravda, že cyklokros je u nás i mezi laickou veřejností velmi populární ale přitom ho nejezdí moc lidí. Vím, že to bude hodně těžké ale bude to nová zkušenost. Navíc to vyžaduje i jiný styl závodění. Nečekám, že bych jezdil někde vepředu. Když jsme se bavili o tomto seriálu, tak jsem ti ale slíbil, že to letos společně dotáhneme až do konce, ať bude jakkoliv hořký :-)

Je pro tebe cyklokros možnost, jak na maximum využít natrénované kilometry přes léto nebo prostě jenom další výzva pro člověka, cyklistu, který chce zkusit, co obnáší tahle disciplína?
V první řadě je to nová výzva a možnost vyzkoušet něco nového. Pokud všechno vyjde, tak první cyklokros pojedu jen čtyři dny po mém posledním bikovém závodě. A s tím tréninkem to možná bude i trochu naopak. Cyklokros beru i jako přípravu na příští bikovou sezónu.

Díky za odpovědi Kubo. V dalším díle se podíváme na to, jak Kuba shání potřebný materiál, především kolo a co je všechno potřeba zařídit před jeho prvním cyklokrosovým závodem.

Foto: Archiv Jakuba Truksy