Maroši dorazil na Red Bull Rampage 2010

Marosana je na Rampage ostříleným závodníkem, který zde startoval poprvé již v roce 2003. Údolí nedaleko Virginu opět připravené, aby si v něm změřili síly nejlepší freerideoví jezdci planety. Zatímco většina závodníků tráví v místě déle jak týden, aby si našla své vlastní traily a vypilovala je podle svých představ, Michal do Utahu dorazil až ve středu 29. září, tedy dva dny před oficiálním zahájením nejočekávanější freerideové akce roku. Vzhledem k tomu, že se na posledním ročníku dostal do finále, nemusí se spolu s dalšími jedenácti šťastnými finalisty účastnit páteční kvalifikace a je nominován rovnou do nedělního závodu, kdy se již bude bojovat o místa na stupních vítězů. Co jsme pro vás za první den zjistili?

Galeje
Kdo nikdy nebyl osobně na Rampage, neumí si představit přísné podmínky, za jakých se závod odehrává. Za prvé je to všudepřítomný prach, který vám pokrývá každý centimetr čtvereční vašeho těla, zalézá vám za oblečení, do foťáků, do batohů, do auta z půjčovny, prostě do všeho. A co je nejhorší – musíte ho dýchat. Každý člověk, diváky nevyjímaje, ho do svých průdušek naloká za jeden den minimálně tolik co horník při celodenní šichtě. Dalším přirozeným nepřítelem je vedro. Teplota ve stínu se šplhá k pětatřiceti stupňům Celsia, ale o stínu si můžete nechat zdát, protože veškerá vegetace naroste nanejvýš do výše vašich kolen. Před sluncem se na Rampage nedá utéct. Jedinou záchranou jsou ledově vychlazené redbully, které do všech padají jako Němci do krytu. Závod je kromě toho fyzicky vyčerpávající, protože se neustále sápete do nějakého kopce, který se vám drolí pod nohama a zraňuje vás do rukou. Během dne i jako fotograf naběháte stovky výškových metrů. Pro závodníky, kteří stoupají se svými dvacetikilovými celoodpruženými koly je utrpení o to větší.

Nejtěžší na světě
Že Red Bull Rampage je nejtěžší závod světa, už určitě dávno víte. Skály jsou extrémně prudké, dropy vysoké a dopady se sypou jako písek z valníku. Nikdo nemá nic jisté a zranění se může dostavit na každém metru. Právě z tohoto důvodu měl závod dlouhou odmlku, protože v roce 2004 si na něm téměř půlka startujících pořídila nějakou sádrovou ozdobu.

Aby toho nebylo málo, stavební crew pod vedením organizátora a promotéra akce Todda Barbera, která na místě konání pracuje již od začátku září, v aréně vybudovala spoustu nových dřevěných překážek. Nejedná se o prolézačky pro děti, jaké potkáváte na všedních slopestyleových tratích včetně Kokanee Cranworx ve Whistleru. Za zmínku stojí odpalovací rampa přes dvacet metrů široký a deset metrů hluboký kaňon a zcela nový drop z pirátské ‚vyflus’ budky nesoucí loga Oakley. Pochází z designérského prkna legendárního bezmozka Joshe Bendera, který ho ozdobil dřevěnou lebkou a svým podpisem. Pokud se z něj chcete nechat vystřelit, čeká vás let s převýšením dobrých osmi metrů a délkou slušných patnácti. Na dopad doletíte pouze v případě, že si ve vzduchu nepustíte do kalhot a že cestou nepotkáte hranu skalní terasy. Podle Todda Barbera se na něj odváží maximálně pět lidí z celého startovního pole.

Aréna, kde se závod odehraje, je neskutečně velká. Závodníci si můžou vybrat jednu ze tří startovních bran, které jsou od sebe vzdáleny dobrých pět set metrů vzdušnou čarou. Každá se nachází na tří až pětimetrovém skalním ostrohu s kolmými stěnami. Cesta dolů vede jedině vertikálně. Jinak je vše při starém: stále platí, že si každý účastník může najít a nakopat vlastní trail, který ho může, ale také nemusí přivést k úspěchu.

Superstars
Během středečního tréninku se na kopci pohybovali lidé, jejichž jména nikomu nic neřeknou stejně jako hvězdy filmů z produkce filmových týmů Collective nebo Ant Hill. Vítěz ročníku 2004 Kyle Strait a vítěz letošního Crankworx Cameron Zink najížděli svou horní sekci. Jako obvykle toho moc nenamluvili a tak tak reagovali na pozdrav. V mnohem lepší náladě byl král letošního světového poháru ve sjezdu Gee Atherton. Zkazil mu ji až fakt, že se mu až do večera nepodařilo čistě naskákat obří dirt v dolní části závodu. Př

i síle byli mlaďasové Kurt Sorge a Graham Agassiz, kteří svá kola tlačili do kopce, jako kdyby byla z papíru. Spolu s nováčkem závodu Andreu Lacondeguyem a zkušeným Kanaďanem Geoffem Gullevichem závodili o nejstylovější whip. Thomas Vanderham projevil spokojenost se svými výsledky ve světovém poháru a kopec na Rampage zatím pokořil jenom na zkoušku. Jordie Lunn se ukázal v oldschoolovém žlutozeleném kompletu od Sombria, ale jinak se nepouštěl do žádných extravagancí. Ukázal se i veterán Cedric Gracia nebo bezkrký holomek Robbie Bourdon. Na akci bohužel chybí zranění Brandon Semenuk, který si loni vyjel zlato, i Cameron McCaul, který má zlomenou stehenní kost. O to větším překvapením je jeho mladší brácha Tyler. Za poslední dva roky se neuvěřitelně vyjezdil a kromě svých streetových whipů si vychytal i styl a skákání z velkých dropů. Místo Alexe Prochazky jsme potkali pouze jeho otce a bývalého managera bikeparku ve Whistleru Toma, který s lopatou ladil synovu lajnu. Velký pohodář je Jamie Goldman. V cíli zaparkoval svého terénního pickupa do stráně a šel si zajezdit jen tak s batohem. Přes předchozí zprávy, že se kvůli zranění závodu neúčastní, prý nakonec nastoupí i vyzdravený Darren Berrecloth, který na Rampage nemůže chybět.

Michal Maroši si odpoledne prošel kopec bez kola, aby si pro další den našel vlastní trať. Do závodu mu zbývají ještě tři dny a nemusí tak nikam spěchat. Nechal se slyšet, že ho zajímá drop z Oakley dropu. Už několikrát v minulosti ukázal, že jeho silnou zbraní je odvaha. Zůstaňte ve spojení a dozvíte se, jak to všechno dopadlo.

Z Virginu v Utahu pro MTBS.cz Adam Maršál