Vágner mistrem republiky

Jedenáct let uplynulo od prvního mistrovství evropy ve Špindlerově Mlýně, tři neděle od posledního závodu českého poháru v Karlovicích a sjezdová komunita opět vyrazila na akci. Tentokráte směr Špindlerův Mlýn, na místo, jehož historie spojená s horskými koly, šahá do počátku devatesátých let minulého století.

Letní počasí přilákalo letos do Krkonoš bezmála tři stovky riderů ze sedmi zemí, což je na české poměry velice hezké. Nebýt malého šrámu na kráse s diskvalifikací Novozélanďana Sama Blenkinsopa a půlhodinového zpoždění semifinále způsobeného pádem a následným ošetřováním jednoho z hobíků, dalo by se říci, že organizačně byly závody i při takto velkém počtu závodníků zvládnuty na jedničku.

Špindl je každoročně velkým lákadlem pro bikery nejen proto, že místní trať je opravdu nejstarší v Čechách a dá se na ní trénovat prakticky celoročně, ale také proto, že Krkonoše jsou dostupné díky své poloze "uprostřed" republiky všem a navíc páteční kalby tu patří mezi ty nejvyhlášenější a tím pádem i nejvyhledávanější. BTW - letos byla páteční seance ve znamení čajových slavností a vodní dýmky ...

Ale pojďme zpět k závodu. Konkurence tu byla maximálně našlápnutá. Jediným zásadním absentérem byl opět Michal Maroši (zatím se neobjevil ani na jednom závodě ČP), který dal před Špindlem přednost (ani se mu nedivím - pozn. redakce) Kanadskému North Shore, posléze Whistleru, kde se připravuje na své vystoupení v rámci Crankworks. Všichni ostatní ale dorazili v plné síle a s ambicemi poprat se o tituly mistrů republiky, letos speciálně pod patronací Suzuki SX4 a Motoroly jako partnera celého seriálu.

Kategorii hardtail ovládl ve Špindlu Želechovický Michal Červenka (GT Czech), když vyhrál jak semifinále, tak finále a aby to ho nebylo dost, štěstěna se na něj usmála i v pravidelné tombole z níž si jako šťastný vylosovaný odvezl kolo Specialized.

Boj o cenné kovy něžného pohlaví se soustředil na dva úhly pohledu. Tím prvním byly mistrovské tituly a tím druhým pak až pořadí v závodu. Nebýt zlomené klíční kosti Polky Sojky v pátečním tréninku, mohli jsme se zřejmě dočkat paradoxu, že by se mistryně republiky nedostala na stupně vítězů, což, přiznejme si to, není zrovna dobrá vizitka konkurenceschopnosti našich dam na sjezďácích. Naštěstí se tak nestalo. Ačkoliv po semi nebylo moc jasné, která z šesti CZ žen oblékne trojbarevný mistrovský dres, finálová jízda udělala opět největší radost Martinovi Půlpánovi, protože jeho manželka Bohdana (Scott - Thule) opět dokázala obhájit loňský titul a sice těsně, ale přece, porazit svou největší soupeřku Renatu Válkovou (Norcobikes). Ta si na trati ve finálové jízdě ustlala a v cíli pak moc humorem nehýřila, protože rozdíl sedmi desetin sekundy, který ji dělil od zlata byl historicky nejmenším a ono pověstné "kdyby ..." ji hodně trápilo. Vítězství v kategorii i druhé místo, ale patřilo Slovenkám a to konkrétně duu Šišková - Bošková. Prvně jmenovaná pak nadělila české mistryni 38 sekund.

Veteránská kategorie se nesla celý den ve znamení souboje Martina Srby (Scott - Thule) a Vlasty Tlaška (VTR Twister). Vítězně z tohoto boje vyšel jak v semi, tak ve finále prvně jmenovaný a i on tak obhájil své mistrovské prvenství z loňského roku.

V juniorech byl také hodně velký balík nervozity. Mladík Martin Mikulenka (Remerx Manitou) ale prokázal, že umí zajet. Odpolední finále vyhrál a porazil tak nejenom Jakuba Fišera (Norcobikes), který dojel s defektem až hluboko v poli poražených, ale také svého největšího zahraničního soupeře, Poláka Arkadiusze Perina (Radiostacja). Mikulenka si tedy odváží titul a současně se také ujal vedení v průběžném pořadí poháru před druhým Perinem a třetím Fišerem.

Hobby kategorie se konkrétně v podání Adama Krupičky, který okusil jen několik desítek metrů po startu tvrdost pozemních kamenů s následným transportem do nemocnice po opravdu hrůzostrašně vypadajícím pádu, postarala o zhruba půlhodinový skluz zbytku startovního pole. Naštěstí se pak již žádné zásadní zranění nekonalo, takže stodva hobíků mělo nerušenou možnost změřit síly s nástrahami vybržděné tratě. Letos poprvé, v historii sjezdu se i v hobby kategorii uděloval titul mistra republiky. Nejrychlejším časem (z CZ riderů) ve finále si ho nakonec oblékl věčný hobík, Míra Křížek (Kona CZ). Rychlejší mezi Hobby ridery byl jen Slovák Marcel Vaško (Velo sprint Nitra).

Smolařem dne, tak by se dal určitě nazvat, byl Filip Matuš (VTR Twister). Ten si nejdřív v semifinále sešel 3/4 tratě s defektem a ve finálové jízdě pak pro diváky hodil ukázkový polet daleko za dopad prvního ze dvou dřevěných skoků v cílové rovince s následnou katapultáží ven z kokpitu jeho stroje a lítáním téměř mezi diváky, čímž ztratil jakékoliv šance na lepší umístění. O smůle by se ale mohl nevesele rozhovořit i Petr Hejník (RB), kterému to letos docela lítá. V semi předvedl, že se nebojí parádiček a na skoku u lanovky vysmahnul pro Čáryse (který to prý měl dohodnuto kvůli fotce) luxusního vipa. Ve finále ale i Petra Hejníka postihl technický problém. Těsně před posledním cílovým skokem, totiž namotal řetěz s přehazovačkou, což mu nejenom nedovolilo posledních pár desítek metrů šlapat, ale dokonce ho to téměř zastavilo a musel tak cílovou páskou proběhnout po svých. I tak to pro Petra bylo nakonec čtvrté místo v rámci MČR, deváté v závodě. Nadupaná startovní listina, dokonce donutila třetího (v pořadí MČR) Kamila Tatarkoviče (Kona Les Gets) spokojit se v závodě až se sedmým místem. Před ním se totiž seřadili hned čtyři zahraniční jezdci - druhý Polc, čtvrtý Suding (oba Gravity Group), Polák Jodko a Holanďan Van Valkenhoef. Časem se před něj pak sice dostal ještě další člen Gravity Group, mladičký Novozélanďan Sam Blenkinsop, ale ten byl nakonec kvůli porušení pravidel (jízda bez chráničů) diskvalifikován. Souboj o prestižní záležitost v elitní mužské kategorii se tak soustředil mezi dva největší rivaly Hynčicu a Vágnera.

Vlasta Hynčica (Remerx - Manitou) vyhrál předchozí dva závody českého poháru, takže byl mírným favoritem. V cíli sice nestačil na Filipa Polce (Gravity Group), ale zlepšil se oproti semifinálové jízdě o devět sekund a nastavil tak časovou laťku hodně vysoko. Všechno měl v rukou poslední jezdec, vítěz semifinále, Adam Vágner (Rock Machine Cyklomax). "Dneska se mi jelo dobře, nedělal jsem žádný chyby a neměl jsem ani žádný technický problémy. Snažil jsem se a vyšlo to, takže jsem spokojenej." Shrnul hned po dojetí vítěz jízdy a novopečený mistr republiky Adam Vágner a potvrdil tak, že jeho nominace na mistrovství světa na Nový Zéland jako jediného sjezdaře specialisty je oprávněná.

Poslední pohárový závod se pojede za bezmála dva měsíce na Božím Daru a do té doby budeme znát už jména vítězů jak mistrovství světa, tak světového poháru, takže jen dodávám sledujte mtbs, všechno se dozvíte.