ME Downhill 2004 Walbrzych

Poslední červencový den, sobota jednatřicátého rozdělila příznivce MTB, kteří dorazili na mistrovství Evropy horských kol v polském Walbrzychu na dva tábory - "zámecký" a "lesní". 

Vysvětlím o co šlo. V jeden den se tu totiž rozdávaly jednak tituly mistrů Evropy v juniorských kategoriích XC a jednak juniorské a elitní tituly v DH. No a jelikož XC mělo své centrum u místního zámku a DH zhruba 20 kilometrů opačným směrem za městem museli si diváci vybrat na koho se pojedou podívat.

Sjezdaři měli původně vytyčenu zhruba 2,5km dlouhou trať, která končila na louce pod kopcem nedaleko parkoviště u místního fotbalového stadionu, ale po inspekci traťových komisařů byla týden před konáním ME zkrácena z důvodu "neatraktivnosti" závěrečného úseku asi o kilometr a tak musel cílový ansámbl putovat mezi stromy do lesa, což se neshledalo s velkým nadšením. Na poslední chvíli se tak musely upravovat provizorní prostory pro stany jednotlivých zemí a pro nedostatek místa byl vcelku velký problém dobrat se parkovací karty, opravňující k vjezdu do lesa. Kdo ji neměl byl nucen se do prostoru cíle dopravit pěšky, což obnášelo asi dva kilometry chůze po lesní cestě bez jakékoliv cedule, či infošipky, nebo si stopnout dopravní konvoj.

Další neblahou raritou bylo po dlouhé době konání sjezdového závodu v místě s absencí lanovky. Na kopec tak závodníci byli dopravování automobilovým konvojem dodávek a minibusů různého stáří i velikosti který kroužil nonstop a směrem nahoru vyrážel každou půlhodinu. Kola se pak přepravovala na speciálním náklaďáku s podélným držákem. Sem tam se některé z aut uvařilo a dotyční rideři měli co dělat aby udrželi své nervy na uzdě, ale podmínky měli všichni stejné. Individuální propustku na start v den závodu mělo snad jen auto Steve Peata, jinak museli všichni povinně využívat "polské ČSAD".

Start sjezdu byl situován na Bialy Kamieň, což byl kopec nad městem s bílým křížem - dominantou širokého okolí. Hned po sjetí ze startovní rampy následoval první technický úsek s několika umělými dropy zakončený dřevěným přemostěním cesty vedoucí na vrchol. 200 merů dlouhá palba po kamenité cestě přivedla závodníky do dalšího rychlého úseku který končil několikametrovým dropem na cestu po které se opět šlapalo dalších 300 metrů. Poslední nejdelší a nejtěžší technický úsek nejprve závodníky prověřil v měkkém jehličí a mezi pařezy a kořeny, posléze pak v zatáčkách s kameny které končily vysokým dropem a asi čtyřmetrovým prudkým sjezdem na cestu, která se tentokráte jen překřížila a hned se pokračovalo v prudkém sjezdu po mokrých kamenech mezi stromy, kde se shromáždilo asi největší množství diváků mocně povzbuzujících každého závodníka. Závěrečný skok, pravotočivá zatáčka a posledních 200 šlapavých metrů do cíle už nebylo moc atraktivních, ale dalo se na nich ještě určitě nějakou tu desetinu stáhnout.

Program byl rozložen do celého dne. A tak v deset dopoledne začal trénink, po něm následoval měřený trénink, který skončil chvíli po jedné hodině. Pak se z nepochopitelných důvodů (prý údajně proto, že v původních propozicích to tak bylo napsáno) čekalo bezmála čtyři hodiny na start finálových jízd. Druhým důvodem prý bylo, že by diváci, kteří dorazí později neviděli všechny závodníky. Hlavní rozhodčí, kterou byla Češka Veronika Krejčová tak jen nevěřícně kroutila hlavou nad již dříve schváleným časovým plánem a společně s ostatními se modlila aby se nepokazilo počasí, protože kdyby se v pozdním odpoledni zatáhlo, hluboký les by neoplýval zrovna ideální viditelností. I tak v závěru finále dělalo na několika místech závodníkům problémy nízké oslňující slunce díky němuž byly přejezdy ze světla do tmy spíše otázkou instinktu, než jistoty.

Jako první se z kopce spustila skromná skupinka juniorských slečen. Poněkud nezajímavou podívanou zpestřil snad jen výkon vítězky Francouzky Emelinne Ragot, která se zřejmě po přechodu do elitní kategorie postaví po bok svých úspěšných krajanek Chausson a Jonnier.

To v juniorech byla bitva o stupně vítězů podstatně urputnější. Ale i zde se nakonec jednalo jen o to která francouzská jména obsadí stupně vítězů. Novopečený mistr Evropy Florent Payet by se se svým časem vešel do první elitní desítky což není pro tohoto mladého frantíka vůbec špatné. Na stupně vítězů ho doprovodili jeho dva krajané druhý Romail Saladini a třetí Piere-Charles Georges. Zatímco v měřeném tréninku byl nejrychlejší z našich Patrik Kotrla před Pavlem Čepem ve finále si to prohodili a Pavel Čep tak potvrdil svou letošní vládu českým juniorům celkově 14. místem a to i přes to, že mu z dopoledního tréninku zela v jeho RB pod středovou osou díra po odletivším kameni. Umístění dalších našich riderů : 18. Patrik Kotrla, 22. Ondřej Bárta, 24. Petr Mašek, 27. Michal Kotrla, 38. Šimon Charvát. Umístění Slováků : 23. Tomáš Pagač, 25. Matěj Vitko.

Odpolední měřený trénink ženské elitní kategorie se ani ve Walbrzychu nedočkal žádného překvapení. S přehledem ho vyhrála Anne-Caroline Chausson (FRA). Dokonce i v odpoledním finále si mohla dovolit na závěrečném skoku parádičku pro diváky a s náskokem 10-ti sekund se stala po roce opět Evropskou šampionkou. Celkem to pro ní byl již osmnáctý titul který ve své kariéře získala. Při neúčasti její krajanky Sabriny Jonnier, která je momentálně díky svému zranění postavena mimo zvodní klání se o další dvě místa na stupních vítězů podělila Švýcarka Marielle Saner (2.) a britka Tracey Moseley (3.) Naše Bohdana Půlpánová měla bohužel ve finálové jízdě smůlu, když v horní pasáži prorazila a skončila tak na posledním 17.místě. Slovenka Katarina Šišková dokončila jedenáctá.

Jestliže elitnímu mužskému fourcrosu kralují Češi, pak ve sjezdu to podobně jednoznačné rozhodně není. Evropský sjezd má totiž hned několik horkých jmen, která aspirovala na titul mistra Evropy. Pokud loni vyhrál Francouz Julien Camellini, letos to se svou obhajobou neměl mít zdaleka tak jednoduché, protože na zisk zlata si dělali zálusk především Steve Peat, nebo Fabien Barel, David Vasquez, či druhý z měřeného tréninku Fin Mati Lehikoinen. Náš tábor sice neměl reálné medailové ambice, ale přeci jen špetka naděje, že by někdo "ustřelil" a dostal se alespoň do top TEN v českém táboře panovala. Po měřáku se ale musel mechanik Martin Půlpán řádně otáčet. Filip Matuš "použil" zadní 24" kolo u svého Spešla a zbavil ho několika přebytečných drátů v kořenové technice. Mocným záběrem na startu zbavil taktéž v měřeném tréninku svůj Intense řetězu Vlasta Hynčica a tak se musel celou trať jen vézt bez šlapání. Šibal Vágner, jak je u něj zvykem nejel měřák naplno a stejně byl z našich nejlepší (27.)

O "polední pauze", která trvala i na můj vkus moc dlouho, necelé čtyři hodiny, si většina závodníků v klidu schrupla aby nabrala co nejvíc sil na finále. "Kdo padá nevyhrává", tak těmito slovy poslal na start rozhodující jízdy české jezdce reprezentační trenér Zdeněk Florián a vyrazili jsme směrem k cíli kde byl umístěn i zajímavě pojatý HOT SEAT stlučený z větví stromů v dřevěném designu, za který by se nemusela stydět ani IKEA :-)

A finále začíná Do hot seat usedá na dlouhou dobu Fabien Barel, který měl v tréninku mírné problémy a startoval tak zhruba uprostřed startovního pole. Jeho čas odolává nejprve Klasmanovu, Deldyckovu, Camelliniovu i Athertonovu, A na trati už je jen jediný jezdec, který ho může připravit o titul - Steve Peat. Všichni čekají, co ukáže cílová časomíra, ale už před cílovou rovinkou je jasné, že evropské zlato poputuje do Skotska. Peat protíná cílovou fotobuňku s náskokem sedmi sekund před Barelem a vše je rozhodnuto. Druhý Barel (FRA), třetí Camellini (FRA) a čtvrtý Marc Beaumont (GBR) jsou všichni vměstnáni těsně v polovině sekundy !!! Ale naše barvy se mají v cíli také proč radovat. Adam Vágner se nakonec těsně vešel do první desítky (10. místem) se ztrátou pouhých 3,5 sekundy na druhého Barela. Umístění dalších našich riderů : 17. Vlastimil Hynčica, 20. Michal Maroši, 27. Kamil Tatarkovič, 33. Filip Matuš, 34. Matěj Charvát, 36. Ivo Caska. Umístění Slováků : 16. Filip Polc.

Po zhruba půlhodině následovalo vyhlášení vítězů rozhazování květin, gratulace a dekorování medailemi. mimo jiné také prostřednictvím zástupců Českého svazu cyklistiky a v osm večer už bylo po všem. Lesní závody skončily, rušná prozativní parkoviště se začala rychle vyprazdňovat a špalíry diváků, které v tomto množství místní lesní cesta určitě nepamatuje nabraly směr Walbrzych. Poslední medaile ale ještě čekají na své majitele. Těmi budou dnes odpoledne elitní krosaři, ale o tom až později ...

Foto : Petr Bureš