Sjezdová Evropa patřila Britům

Uběhl rok od posledního evropského šampionátu a reprezentati z většiny evropských zemí opět směřovali do italského střediska Val di Sole, aby zde poměřili své síly s konkurencí a poprali se o cenné kovy ve sjezdu horských kol. Centrem dění se stala opět malá vesnička Commezadura vzdálená jen pár kilometrů od známých zimních středisek Madonna di Campiglio či Passo Tonale.

Ačkoliv je v tomto regionu zhruba 100 vleků a lanovek různých kapacit, bikeři zůstali bohužel bez lana. Tady si neodpustím malé rýpnutí, protože se nám nikde nepodařilo zjistit, proč byla sjezdová trať situována zrovna na kopec, na kterém žádná lanovka není. Autobusů, dodávek a náklaďáků, které vyvážely závodníky a jejich stroje na start, byl sice dostatek, ale zhruba 15-ti tikilometrový výlet od cíle na start, který trval pokaždé bezmála 20 minut, podle typu ridiče, jen potvrzoval fakt, že kocourkov není jenom u nás v Čechách, ale sem tam i jinde.

Jestliže si doprava a poněkud chudší zázemí zasloužily kritiku, pak trať samotná naopak absolutorium. Pokud jste neměli možnost, se zajet podívat, jako 143 neplatících diváků (joke - poznámka redakce pro nechápavé), pak se vám její profil pokusím alespoň velmi stručně přiblížit. Tak nejprve základní čísla : délka 2800 metrů, převýšení 513 metrů. Až na výjimky (start a cíl) vše situováno komplet v lese. Povrch převážně jehličí s hlínou, kořeny a velkýmí kameny. Celkem 6 náročných prudkých technických ůseků vždy s možností volby několika stop spojených různě dlouhými lesními cestami, které sloužily jako jediná oddychová místa. Závěr pak vedl po tvrdé, štěrkové, místy kamenité cestě na travnatou louku s cílem. O náročnosti tratě vypovídal fakt, že mezi startujícími nebyl snad nikdo, kdo by během třídenního martiria neokusil alespoň jednou pád. "Lesní boj o přežití" asi tak by se dala pokřtít nejtěžší a nejtechničnější evropská a troufám si tvrdit, že i světová dovnhillová trať ve Val di Sole.

Italové mají údajně podepsán evropksý DH šampionát celkem na 4 roky. Letos se tu konala evropa podruhé, a vypadá to, že se ve Val di Sole pojede příští rok i jeden ze závodů světového poháru, takže se máme rozhodně na co těšit. Za sebe musím říct, že mám velký respekt vůči všem, kteří se do boje s tímto kopcem pustili. Během třídenního pobytu jsem ho třikrát zdolal i s komplet 16ti kilovou fotovýbavou a ještě teď to v nohách cítím. Nikdy pak asi nezapomenu na pohled Petra Hejníka, který v něděli ráno po tréninku dorazil do repre stanu ve zjevně otřeseném stavu. Hlína mu padala z helmy, z poza dresu i z pusy a tváříc se jako nepřítomný zhipnotizovaný bezdomovec usedl do křesílka a jen opakoval "to byla rána, to byla rána ..." Jindy suveréní česká elita měla co dělat aby přežila v pravém slova smyslu bez větší úhony. Slova jako "Tak teď jsem šel jenom třikrát", nebo "Ty vole pokaždý jedu jinudy, to se nedá zapamatovat", byla denní chléb a mám takový dojem, že tady by si nedovolil bez chráničů frajeřit ani Sam Hill, kdyby tu byl. No prostě podtrženo a sečteno trať, jak má být.

Systém Evropského šampionátu je daný následovně. Sobota je vyčleněna jakémusi semifinále, které ale spočívá pouze v měřené jízdě, podle které se všichni závodníci, kteří projedou cílem, v neděli seřadí na startu hlavní finálové jízdy, ve které musí ukázat, co v nich několikadenní trénink zanechal. Motivace podat maximální výkon, tak není v sobotu kdovíjak velká, nicméně lecos napověděla. Jestliže juniorky byly letos jen tři, měly vlastně medaile dopředu jisté a tak jim stačilo "jen" sjet celou trať. Vítězným časem nejmladších zástupkyň něžného pohlaví se stal 5:24:82 Francouzky Gloriane Pugnin, která nadělila své krajance, druhé Sophii Borderei minutu deset a třetí Maďarce Szilvii Polgar téměř tři minuty.

Ovšem mezi juniory se děly věci nevídané. Pod patronací Steve Peata jezdící britský mladík Brendan Fairclough zajel v sobotní kvalici naprosto neuvěřitelně čas 3:52:85 což znamenalo nejenom nejrychlejší juniorský čas semifinále, ale také absolutně.

Brendan totiž o víc jak 3 sekundy !!! porazil i sobotního elitního vítěze Gee Athertona. V neděli pak svůj triumf mezi juniory zopakoval, když porazil dalšího krajana Ralpha Jonese o 12 sekund a Francouze Antoina Badouarda o sekund bezmála dvacet. Umístění našich mladíků : 30. Martin Mikulenka (+59s), 37. Jiří Gergel (+1m10s), 39. Jakub Fišer (+1m17s).

Elitní ženy tu měly překvapivě velkou konkurenci. S těžkou tratí si v semi nejlépe poradila Francouzka Emmeline Ragot, ale to ještě nebyl všem dnům konec. Po sobotní přepršce se v neděli trať proměnila ve větší skluzavku s blátem dohromady a na něm to nejvíc svědčilo zástupkyni britského království Rachel Atherton, která nakonec nejtěsnějším rozdílem, sedmi desetin sekundy, zdolala druhou, Švýcarku Marielle Saner a třetí, Britku Helen Gaskel.

Naše barvy v itošce letos nehájil nikdo, ale kolegyně zo Slovače se statečně popraly s lesními nástrahami na 13. (Katarina Šisková) resp. 15. (Helena Bošková) místě, přičemž druhá jmenovaná vyrobila v sobotu na vnitřní noze své 888 vidlice téměř díru jak ji odřela takže to jednoduché opravdu neměla.

Elitní mužská kategorie trpěla sice v minulých letech částečným nezájmem některých jezdců ale letos se do Itálie sjela snad kromě Gracii a Peata opravdu celá evropská špička v čele s úřadujícím mistrem světa Fabienem Barelem. Ten sice dojel v kvalifikaci na druhém místě, ale zuby na titul si v neděli rozhodně brousil. Ostatně stejně tak, jako minimálně desítka dalších. Místní fandové vkládali hodně nadějí také do jednadvacetiletého Itala Alana Beggina, který se podílel na stavbě trati a který uzavíral po sobotním semifinále první desítku. Pro Alana z toho nakonec v neděli bylo jen šesté místo, ale i tak rozhodně úspěch pro domácí o kterém si třeba naše elita může nechat jen zdát. Fabian Barel odjel finále skvěle až do poslední technické pasáže, kde opustil ideální stopu a před pádem z prudkého srázu ho zachytila až ochranná síť. I tak si dojel nakonec pro třetí místo se ztrátou 5ti sekund na vítěze. Stříbro za druhé místo vybojoval pro Británii Marc Beaumont a aby toho ostrované neměli málo, tak zlato a titul sjezdového mistra Evropy pro rok 2006 si odvezl taktéž Brit, Gee Atherton. Pro Brity potažmo klan Athertonů to bylo nejúspěšnější mistrovství Evropy. Z celkem 12-ti medailí putovala letos ke královně Alžbětě rovná polovina (ze čtyř zlatých tři). Umístění našich : 15. Adam Vágner, 30. Michal Maroši, 33. Kamil Tatarkovič, 38. Vlasta Hynčica.

Závěrem snad ještě zmínka o veteránech, resp. kategorii Masters. Ti totiž meli ve Val di Sole také své mistrovství a sešlo se jich tu požehnaně. UEC je rozdělila celkem do sedmi kategorií podle věku, aby byl jejich boj alespoň trochu spravedlivý. Nejstarším riderem byl devětapadesátiletý německý vousáč Hans Georg Fohrmaister, který ovšem startoval ve své kategorii osamocen. Mladší ročníky už bojovali v podstatně větší konkurenci. Našim vetošům unikly kovy jen těsně. Míra Pek bral ve finále M4 brambory a bronzový Martin Srba ze semi nakonec v nedělním klání skončil ve své kategorii M2 pátý. Milan Čižinský v nejmladších M1 zajel 17. ,Pavel Kubíček v M2 15. a Milan Suchomel v M3 6. místo.

Oficiální stránky šampionátu : ZDE
Kompletní výsledky ke stažení : ZDE