Media Bulls Team: Šest let už se snímá Cape Epic z e-biku

 
Cape Epic je jeden velký cirkus, který zdaleka není jen o závodnících. Nebýt obrovské flotily pořadatelů a propracované logistiky, nikdy by závod nedosáhl takového věhlasu. Jedním z takových příkladů je živé vysílání, jež se každoročně zlepšuje po všech stránkách. Výrazný progres jde ruku v ruce s neustálým vylepšováním snímacích zařízení nebo stabilizace obrazu. Žádný jiný závod na horských kolech, tedy hovoříme-li o maratonech nebo etapových závodech, nemá takové pokrytí. Kamery jsou všude, na zemi, na motorkách, ve vrtulnících, dronech a na kolech. Přesněji na e-bicích.

Říkáte si, proč e-biky? Že jsou to zase nějaké tlaky výrobců či zelených? Ne. Je to velmi prosté. Drtivá část trasy vede po soukromých farmách, lesích či jiných území a někteří majitelé půdy, kteří budují a udržují stezky, nechtějí, aby na nich motorky jezdili. A navíc jsou na trase také místa, které jsou technicky tak náročné, že by je motorka s kameramanem prostě nedala. Pro tyto případy je tu e-bike a trojice jezdců ověšená kamerami a přenosovým zařízením. Od roku 2016 je to Stefan Sahm (GER) a Thomas Dietsch (FRA) a poslední tři ročníky se k nim přidala Jihoafričanka Ila Stow, která snímá dění ženského startovního pole.

Šestačtyřicetiletý Stefan Sahm, jenž je znám díky sadě na opravu defektů Sahmurai, byl jedním ze strůjců snímání závodu z e-biků, má na svém kontě devět dokončených Epiců a z toho tři vyhrané. Se svým velkým kamarádem Karlem Plattem tak dodnes drží rekord, žádné jiné dvojici se společně 3x vyhrát nepodařilo. Mimochodem, podle jeho slov spolu ještě pojedou, až oslaví padesátku. Poslední závod na běžném kole absolvoval v roce 2015 a od té doby startuje jen na e-biku s kamerou.

„Je to něco, co opravdu neskutečně baví. Baví mě na tom úplně všechno, od samotného ježdění až po řešení technických vylepšení,“ říká Stefan, jenž se často o své kolo stará sám i během etapového závodu, a to i přesto, že má k ruce mechanika. „Hraní si s kolem, servisování je mým velkým koníčkem. Rád mám vše pod kontrolou, je to velká zodpovědnost.“

Všichni tři jezdí na ebiku Bulls E-Stream AM 6, který se oproti sériové řadě výrazně liší, zejména barvou, kde pro Cape Epic byl letos vybrán osvědčený leštěný hliník. Komponenty si jezdci mohli navolit jaké chtěli, takže je na kole patrná směska všeho.

Stefan například rád vozí obyčejnou přehazovačku Shimano Deore, protože se nezřídka stává, že o ní někde přijde. „Vloni jsem zničil dvě XTR, což je drahá legrace, Deore udělá skvělou službu a když se zničí, není to taková pohroma.“

Jeho oblíbenými plášti jsou endurové Schwalbe Magic Mary 2,4", v nichž vozí tlak 1,25 vředu a 1,30 vzadu.

Kokpit má Stefan z produkce Bulls, řídítka seřízlé na 700 mm kvůli manévrování mezi stromy a na úzkých, zarostlých trailech. Rád vozí širší a delší gripy.

Vidlice a tlumič jsou jako na sériovce, tedy Fox 38 Factory a Fox Float X Factory, se 150 mm zdvihu v obou případech.

O brždění se starají čtyřpístkové brzdy Shimano XT s kotouči 220 mm vpředu a 203 mm vzadu.

Pohon má na povel motor Brose s 90 Nm, energii je do něj dodávána z baterie o kapacitě 750 Wh. Sériové kolo si můžete objednat i s variantou 550 Wh nebo 900 Wh. „Menší nemá vůbec smysl, to bychom nedojeli ani z feed zony na feed zonu a větší jsme kvůli váze také vyškrtli. Už tak máme na zádech 9 kilo přenosové techniky, takže 750 Wh je akorát. Během závodu musíme třikrát baterii vyměnit, abychom nemuseli nikde řešit problém,“ přibližuje Stefan.

Jistě vás zajímá, jestli je e-bike „čipnutý“ nebo jestli si jezdci musí vystačit s běžnou dopomocí do 25 km/h. Ale asi je vám jasné, že s asistencí do běžné rychlosti, by dlouho se závodníky nevydrželi. Proto je už z továrny motor nastaven bez jakékoli rychlostní stopky.

„Motor tak přidává až do 55 km/h. Zdá se to hodně, ale musím říct, že někdy, zejména ve sjezdech, máme problém stačit,“ líčí Stefan. „Je velký rozdíl v tom, kam se závodní pole posunulo jen za těch sedm let, co s nimi na e-biku jezdíme. Je to stále rychlejší a rychlejší, výrazně se mění i trasy, které jsou techničtější. Kromě nejslabší dopomoci, jezdíme na všechny. Člověk se už naučí přepínat a přesně ví, v jakých situacích je zapotřebí konkrétní režim. Vůbec to není tak, že bychom na startu zařadili Auto a jeli. Třeba v trailech je ideální prostřední standard, ostatní jsou moc silné a v podstatě nás vystřelují z trailu…“

Další kapitolou je natáčecí technika. Stefan, Thomas a Ila každý mají totožný, systém, tedy dvě GoPro kamery – hrudní a na přilbě, spojení se studiem a režisérem – sluchátka a mikrofon. Dále batoh, v němž je umístěna „tajná“ přenosová soustava, kterou jsme nemohli fotit. Je to týmový poklad, o nějž se starají dva členové, kteří jsou na svůj aparát patřičně hrdí.

Rok 2016, první závod na e-biku s kamerou. Foto: Bikehub.co.za

„Když si vzpomenu na první rok, tak celé bych to s dneškem srovnal asi jako mobily z devadesátých let a ty dnešní. Celé je to kompaktní, ergonomické. Věřím, že i váha se do budoucna podaří snížit z dnešních 9 kilogramů,“ predikuje trojnásobný vítěz Epicu.

A pokud si někdo myslí, že objet Cape Epic je zadarmo, setsakramentsky se mýlí. Všichni tři jsou to stále velmi aktivní sportovci a je třeba se na takovou porci kilometrů, byť na ebiku, dobře připravit.

Celý Bulls Media Team má při Cape Epicu celkem 10 členů, kteří se starají o kola, techniku a jezdce. Kola jsou z Německa do Kapského Města přepravovány cargem, ebiky totiž jako běžné spoluzavazadlo nejsou možné přepravovat.