Mikulášková a Šimůnek si v Kolíně vyjeli tituly mistrů ČR v cyklokrosu

Cyklokrosoví šampioni v elitních kategoriích pro rok 2016 jsou Martina Mikulášková (TJ Stadion Louny) a Radomír Šimůnek (Era Murprotec). Získali je v Kolíně na 2900 metrů dlouhé trati, která byla místy pokryta sněhem a klouzala, byla rychlá, a jak se ukázalo, o vítězi rozhodla zatáčka v nájezdu na atletický stadion. Tam na blátíčku uklouzlo přední kolo jak Pavle Havlíkové (MRM Avalon), tak Michaelu Borošovi (BKCP Corendon), kteří tak na konci svých závodů přišli o možnost o titul bojovat.

Závodnímu programu kolínského šampionátu předcházelo setkání bývalých mistrů republiky v cyklokrosu a nutno říci, že to byla akce velmi zdařilá. Pozvání přijalo 16 šampionů, ten nejstarší byl Jaroslav Kvapil z roku 1961, nejmladší pak Martin Bína z roku 2014. 

Startovní výstřel ve 12:15 poslal 15členný peloton žen do závodu, který nakonec měl šest okruhů. A vypadalo to, že Pavla Havlíková okamžitě začne naplňovat svou roli favoritky. Mírný náskok, který si briskně vypracovala během prvního okruhu, byl zlikvidován Martinou Mikuláškovou a Nikolou Noskovou (AA Drink).

Trojice potom pokračova společně, na rychlé trati se soupeřky vzájemně hlídaly, takže se mělo rozhodnout až v závěrečném okruhu. Jenže těsně před nájezdem do posledního kola měla největší favoritka Havlíková pád a Mikulášková zaútočila. Otřesená Havlíková musela na výměnu kola do depa, pak už stihla zdolat jen Noskovou a dojela si pro stříbro.  

"Zklamání to samozřejmě je, chtěla jsem vyhrát, ale to dneska chtělo víc holek, mně nepřálo štěstíčko," smutnila v cíli největší adeptka na zisk titulu Pavla, která už v posledním kole neměla síly na to, aby Martinu zdolala.

"Já jsem vsázela na poslední kolo, cítila jsem pořád rezervy, ale v nájezdu na stadion mě opustilo štěstíčko a šla jsem k zemi. A taktika vzala za svý. Musela jsem pak vyměnit kolo, protože jsem měla sedlo do pravýho úhlu a moc na tom nešlo jet. Snažila jsem se holky sjet, Nikolu jsem ještě dala, ale na Martinu jsem už neměla. Byla jsem druhá, je to sport," pokračovala dvaatřicetiletá Pavla.

Podobná situace se odehrála při kolínském šampionátu v roce 2011. "Minule to bylo stejný, všichni mi říkali, seš favorit, a pak jsem si to vlastní chybou prohrála a Martina slavila." 

Martina Mikulášková slaví svůj třetí titul mistryně ČR v cyklokrosu

To Martina byla o poznání radostnější. A to se včera při cestě do školy na zkoušku vybourala v autě. "Šla jsem dnes na start s čistou hlavou, neměla jsem co ztratit, měla jsem v letošní sezoně hodně smůly, takže za dnešek jsem strašně ráda," sdělila překvapivá vítězka dnešního závodu.

"Byla jsem hodně namotivovaná, na tenhle závod jsem se hodně připravovala, je skvělý, že to vyšlo. V tom pátém kole na mě trenér křičel, ať jdu do toho písčitého úseku před Pavlu, tak jsem ho poslechala, byl to rozhodující moment. Pak jsem ani nevěděla, že Pavla spadla, lidi na mě křičeli, že mám náskok, tak jsem za to vzala," popisovala závod čerstvá mistryně, kterou v letošní sezoně zbrzdily antibiotika a také studium a bakalářská práce.

Bronzovou medaili získala Nikola Nosková, která v posledním okruhu ztrácela síly. "Kdyby se jelo ještě jedno kolo, tak už bych snad musela jít pěšky. Já jsem ale z bronzu strašně šťastná, je to pro mě překvapení."

O bramborovou medaili se praly bikerky Jana Czeczinkarová (Sram Mitas Trek) a Karla Štěpánová (Kona Cycling Point). Doslova o prsa korejské ženy byla nakonec úspěšnější Jana, která tak získala i celkové prvenství v seriálu Toi Toi Cup 2015/2016.

"Na mistrák jsem se připravovala, ale bohužel mě před závodem zastihla nemoc, byla jsem na soustředění v Itálii a v letadle na mě skočila nějaká viróza, nemohla jsem moc dýchat, takže na to, že jsem na kole moc času nestrávila, tak mám radost. S Karlou jsme se docela potkávaly, ona tahala roviny a já ji dojížděla v technice. Byl to zvláštní sprint, myslela jsem, že se snad zastavíme, pak šlo jen o to, kdo tam hodí řidítka dřív, což se mi povedlo," líčila Jana.

Konečně! Věčně druhý nebo třetí Radomír Šimůnek si tak mohl v cíli nahlas zařvat. První domácí titul. Osmnáct let potom, co jej naposledy vybojoval jeho tatík. 

"Cítil jsem se dobře už od rána, je to parádní pocit," stačil říci Radek mezi tím, co jej desítky lidí plácaly po zádech a mnozí gratulovali. Ani neskrýval slzy dojetí a radosti. Soupeře lehké neměl.

Radek Šimůnek v průběhu závodu často tahal špic

Na čele se vytvořila krátce po startu tříčlenná skupina ve složení Radomír Šimůnek, Michael Boroš a Adam Ťoupalík. Jeden z favoritů, domácí Tomáš Paprstka, měl sice nejrychlejší start a úvodní esíčka zvládnul bravurně, ještě první překážku ladně přeskočil jako srna, ale druhá jej nakopla a šel přes rodla... Celý závod pak absoloval osamocen na čtvrtém místě. Radost tak může mít z celkového prvenství v Toi Toi Cupu. 

Tříčlennou vedoucí skupinku jako první opustil obhájce Ťoupalík, v předposledním kole nezvládl po překonání překážek ideálně naskočit na kolo a ztratil kontakt s vedoucí dvojicí. Šimon pak pokračoval s Borym s mírným náskokem téměř až do cíle.

"Kluci jeli výborně, jednou jsem to na ně zkusil, ale cítil jsem, že to není ono. Nechtěl jsem nikde pak bláznit, jel jsem dneska s až nezvykle klidnou hlavou, každou zatáčku jsem se koncentroval, to mi hodně pomohlo," líčil Radek po závodě, který se rozhodl až těsně před cílem. Ve stejném místě jako Pavla se k zemi poroučel Bory a bylo vymalováno. Několik stovek metrů před cílem bylo Radkovi jasné, že může slavit.

Michael Boroš v důležité písečné pasáži

"Věděl jsem, že když najedu do zadní pasáže jako první a pojedu šrot, že bych mohl vyhrát," popisoval Šimon, který v Kolíně startoval naposledy v roce 2009. Na závod přijel až dnes ráno. "Trať byla záludná, mohlo to ustřelit kdekoli, já jsem ale nebláznil a hlídal si to. Vloni jsem byl ve Slaným už ve středu a pak to v sobotu vypadalo úplně jinak. Teď jsem zůstal v klidu doma a trénoval jsem."

"Spokojenej jsem, ale kdybych vyhrál, tak bych byl radši. Tak snad příště. Ten pád byl rozhodující okamžik, bylo to kousek před cílem a už to nebylo možný sjet. Chtěl jsem rozhodnout už v půlce závodu, ale bylo to strašně rychlý, žádný kopec, zkusil jsem to párkrát, ale nebylo možný kluky urvat. V posledním kole jsem neměl už tolik sil, abych šel do terénu jako první, Radek byl prostě lepší," přiznal Michael Boroš v cíli.

Foto: Michal Červený, Jan Němec