Bude to taktický a psychický souboj...

MTBS: Milane s jakými ambicemi jsi na letošní mistrovství Evropy odjížděl?
MS: Už před českým pohárem v Teplicích jsem chytnul jiskru, trochu jsem si odpočinul a dal pár tvrdších tréninků. Teplice mi pak vyšly a cítil jsem se opravdu dobře. Věděl jsem, že na Evropě bude podobná trať jako třeba v Madridu, taková cyklokrosová, a tak jsem trénoval krátký a rychlý nástupy. Chtěl jsem hlavně dobře odstartovat být někde kolem desátýho místa.

Takže se šestým místem musíš být nadmíru spokojený? Zapsal jsi se do historických tabulek českých bikerů.
Samozřejmě že ano. Ten den mi všechno vyšlo, včetně startu, musím se pochválit. Posunout ten rekord byla pro nás všechny velká motivace, já jsem v Zurichu v roce 2001 byl a Rádesův skvělej výkon (9. místo) si pamatuju, takže jsme se trochu hecovali, v sobotu jsme to probírali s klukama i s repre trenérem.

Vyvrátil jsi názory, že Spěšný je už starý a nic nedokáže?
Jo slyšel takový řeči, bylo to taky daný mým přestupem z Meridy do Český spořitelny. Lidi si mysleli, že jsem to udělal kvůli penězům, protože už mám na cyklistiku jinej pohled. To ovšem není pravda, já mám pořád zájem reprezentovat a být ve špičce. Uspokojuje mě závodit na velkých závodech s těmi nejlepšími na světě. A být šestým mužem Evropy je teď nádhernej pocit. Do starýho železa se ještě nechystám.

Jak na tebe působil okruh? Bylo to co jsi čekal?
Jo, docela se mi trať líbila, jen jsem byl rozhozenej z povrchu. Ve středu při prvním tréninku nebyla trať ještě vyježděná a strašně to drncalo. Laboroval jsem s volbou plášťů, chtěl jsem jet Furious Fredy (Schwalbe), ale ty byly v tu chvíli hrozně nízký a málo tlumily. Postupně se to ale vyjíždělo a bylo to čím dál lepší, takže nakonec volba padla na ně, jsou super a perfektně jedou. V neděli ráno jsem ale rychle musel prosit Dlouhána, aby mi to zase přezul, hrozně totiž pršelo.

A jaké pláště jsi tedy nakonec jel?
Dali jsme tam Rocket Rony, myslím, že to byla ideální volba do takového počasí.

Jaká byla nálada v týmu, kterému se v podstatě nepodařil žádný kloudný výsledek?
Nálada určitě byla skleslá u všech, kterým se nedařilo. Viděl jsem velké zklamání hlavně u Terezy, ale i ostatních. Na nás, jako na elitu to naštěstí nepřenesli.

No, ptám se proto, že mnohokrát to bylo naopak. Zpočátku šampionátů se v minulosti dařilo a elitu jakoby to svazovalo a většinou se výsledky nedostavily.
Možná, že na tom něco bylo. My jsme se právě cítili naprosto uvolněně, byla jsme dobrá parta a dost jsme se nasmáli. Pořád jsme si dělali srandu z toho, že to budeme muset zachránit my. S Boudou a Kulhecem u stolu rozhodně nemohla panovat žádná stresová nálada.

Co ti blesklo ráno hlavou, když jsi se probudil a viděl jsi tu spoušť venku?
Vůbec mi to nevadilo. Říkal jsem si, že se ten závod trochu zpomalí. Docela jsem se bavil představami, jak budou ty rychlý sjezdy najednou hodně technicky náročný.

Povedl se ti start a pak jsi se dotáhnul k Jardovi Kulhavému a dostal se před něj. Co se ti honilo hlavou, když jsi jezdil v první desítce, přeci jen to není každý den...?
Já ani moc nevím. Ono se mi jelo fakt dobře a tím pádem jsem na tom byl dobře i po psychický stránce. Člověk pak přemýšlí o tom, kdy nastoupí k závěrečnýmu útoku, pořád to totiž jde skvěle a ty víš, že ještě můžeš. Pomáhalo mi i to, že jsem předjížděl lidi totálně vybitý. Taky bych chtěl poděkovat fanouškům Zdeňka Štybara, kteří tam byli se svýma trubkama a houkačkama a fandili i mě, to bylo moc příjemný.

Dokážeš zařadit tenhle závod do nějakého tvého žebříčku těžkých závodů? Evidentně to nebyla procházka růžovou zahradou...
Rozhodně to byl nejtěžší závod této sezóny, hlavně tou délkou. Je zvláštní, že některé závody nás rozhodčí letos nechali jet jen hodinu a půl a tady jsme jeli skoro dvě a čtvrt. Původně jsme měli jet deset okruhů, pak devět a nakonec to zkrátili na osm a stejně jsme tam byli strašně dlouho.

Co bylo nejtěžší?
Nejtěžší samozřejmě bylo všechno to nabalený bahno na kole, na nohou. Všechno vážilo třikrát tolik, uvědomil jsem si to až doma, když jsem vyndal z tašky tretry, to byl děs. Musel jsem si dva dny orazit, nechal jsem tam hodně sil.

Předpokládám, že času na nějakou oslavu nebylo příliš.
Vůbec žádnej, po závodě jsme sbalili stany, naskákali do aut a fičeli domu. Malá oslava proběhla doma s rodinkou, upekli mi dort.

V sobotu tě čeká další důležitý závod, jak se na něj těšíš?
Myslel jsem na to už cestou z Evropy, protože zhruba před měsícem jsem říkal, že je fajn, že nejsem v žádný oslnivý formě a lidi mě nebudou brát jako favorita, že budu moci jet s čistou hlavou. Ale teď může být situace jiná, určitě budou hlasy, které mě budou favorizovat. Ovšem atmosféra mistráku je vždycky taková vyhrocená a všichni pojedeme z jedný lajny, mám z něj respekt. Nicméně se těším, bude do řežba.

Máš na svým kontě další výhodu oproti svým konkurentům, vloni jsi tam vyhrál, uklidňuje tě to?
Neřekl bych, že uklidňuje, to je silnej výraz, ale určitě mi to přidává na sebevědomí. Řekl bych, že to není trať na sólový únik na začátku závodu. Myslím, že pojede silná skupinka a bude to hodně velkej taktickej a psychickej souboj.

Má znovu pršet, zase se na to těšíš?
Povrch je ve Varech trochu jinej než byl v Holandsku, takže si myslím že, nebude způsobovat takový komplikace. Ale nevadí mi to, důležitý je, aby dobře fungovalo kolo, což na Evropě šlapalo dokonale.