Minnaar ve Fort William oblékl dres lídra SP

Jedna z fyzicky nejnáročnějších a nejdelších tratí světového poháru uvítala královskou disciplínu v uplynulém nedělním odpoledni. Už od rána se místní shuttle busy nezastavily a chrlily do místa konání zástupy diváků.

Kdo se nezúčastnil závodu ve Fort William, jen těžko pochopí atmosféru, která zde panovala. Je to skoro jako fotbal. Skandující davy se zdviženými pažemi povzbuzují každého projíždějícího závodníka, spíkr burcující k ještě mohutnějšímu povzbuzování pokaždé, když je závodník v cílové pasáži.

Přes dvě stovky přihlášených závodníků zaručovalo výbornou podívanou a velké souboje s časem o vměstnání se mezi nejlepších 80 jezdců, kteří postoupí do hlavního závodu.

Připravena hájit naše barvy byla i čtveřice českých závodníků. Bohužel nakonec se ani jednomu nepodařilo do finále probojovat. Časově nejblíž byl Martin Hanák (89.), kterému chyběly dvě a půl vteřiny. „Ujelo mi to hned nahoře v klopenkách a s pocitem, že jsem to zkazil, se mi už nejelo moc příjemně“ okomentoval svoje umístění Martin.

Naopak nejhůře z našich tentokráte skončil Matěj Charvát (160.), který měl ovšem velice dobře našlápnuto. Po prvním mezičase byl na 6. místě a na druhém pak 24. Hned za druhým mezičasem ovšem následoval pád. „Jel jsem uvolněnou jízdu, žádnej stres. Za druhým mezičasem se přejížděl mostek přes říčku. Soustředil jsem se na zatáčku za ním a zasekl jsem se o jeho ohraničení kládou. Přeletěl jsem řídítka a kolo mi spadlo z mostku do vody. S normálním pádem bych to ještě stihnul, ale tohle už nešlo“ řekl nám v cíli zklamaný Matěj. Dalším závodníkem byl Erik Kimmel, který se s pár chybami zařadil na 140. místo a o kousek za ním skončil jediný český junior Stanislav Sehnal (144.).

Největší podívanou již tradičně přináší posleních top20 závodníků, kteří měli mezi diváky patřičnou podporu. To už ale trošku překvapivě okupoval hot seat mladý novozélanďan Brook McDonald (MS EVIL RACING). Tomu se podařilo proletět dráhu 15 sekund pod hranicí pěti minut. Jeho čas se stal na velmi dlouho nepřekonatelným. Sesadit ho dokázala až sjezdová stálice, Greg Minnaar (SANTA CRUZ SYNDICATE), který, jak se přepokládalo, dominoval spodní části zvané „motorway“.

Brookův vrstevník, Brit Danny Hart (GIANT FACTORY OFF-ROAD TEAM), třetí v kvalifikaci, předvedl jízdu na hranici pádů. Jeho dojezd do cíle mezi domácími fanoušky byl naprosto strhující, avšak na Minnaara to nakonec nestačilo. Posledním startujícím byl vítěz kvalifikace a vítěz prvního SP v JAR – Američan Aaron Gwin (TREK WORLD RACING). Po tom, co se na obrazovkách objevil jeho náskok 5,5 sekundy, ozvalo se v davu protáhlé „ooohhh“. Nikdo nechápal, jak dokázal tovární jezdec Treku ujet o tak neuvěřitelný kus. Kamery snímají poslední úsek nad horizontem do cíle, ale Aaron nejede. Chyboval a do cíle se dostal až s pátým nejrychlejším časem.

V závodě žen se strhnul souboj domácích závodnic. Mistryně světa Tracy Moseley (TREK WORLD RACING) a sestra bratrů Athertonů Rachel (Commencal) předvedly ve finále výborný výkon. Jejich agresivita v horních pasážích se velice blížila mužům. Dokázaly ujet Francouzce Floriane Pugin (SCOTT)(3.) o šest sekund. První Tracy Moseley pak ještě dalších 1,7 sekundy nadělila Rachel Atherton, která měla letos premiéru po doléčení úrazů. Za zmínku pak stojí ještě start bývalé mistryně světa ve fourcrosu a úspěšné olympioničky v bikrosu Američanky Jill Kintner, která předvedla, že jí nedělá sjezdová technika žádný problém a mezi ostřílenými sjezdařkami se v cíli prosadila na velmi slušné šesté místo.

V průběžném pořadí vysvlékl z dresu lídra světového poháru Aarona Gwina Greg Minnaar, třetí příčku kontroluje před třetím podnikem Brit Gee Atherton. Mezi ženami si vítězstvím upevnila vedoucí pozici Tracy Moseley před druhou Floriane Pugin a třetí Sabrinou Jonnier.