Mission possible: Volcano Bromo

Sopky v Evropě moc nemáme, je to něco, co známe z filmů, knih anebo z internetu. Dokud jsem ale nestál na hraně aktivního kráteru, nedokázal jsem si představit, co to je. Co to je za sílu, která je někde hluboko pod zemí. Až na Mount Bromo v Indonésii. Samozřejmě to nemohlo proběhnout bez kola a kamery.

Ten pocit, když se blížíte na hranu, slyšíte dunění a cítíte někde v hloubi svýho těla, že se něco děje, všechno se tak lehce chvěje, fouká vítr a vy vystoupíte nahoru a vidíte něco, co jste si ani nepředstavovali. Tak asi bych popsal mojí zkušenost, kterou jsem měl možnost zažít pár týdnů dozadu.

Po tom, co jsme dozávodili v Klemuku (finále Indonéského poháru v DH), jsme se rozhodli podniknout tuhle misi sopka. Už jednou jsem pod kráterem Mount Broma na kole byl v lednu tohohle roku (vlog 4), ale to tak pršelo, že nebylo ani vidět nahoru a nemělo cenu se ani pokoušet vylézt nahoru.

Počasí tentokrát přálo a nebylo co řešit. Bylo nutné vyrazit brzo – respektive jsme ani nešli spát a o půlnoci vyrazili z Klemuku, což je asi dvě hodiny cesty + pěšky nahoru.

Víc se asi nemá cenu rozepisovat, podívejte se na video, kde se mi podařilo zachytit celej den. Dlouhej den, na kterej rozhodně jen tak nezapomenu. Nebyl to jeden zážitek, ale mnoho a všechny dost intenzivní. Nejsilnější okamžik asi když jsem vystoupal na kráter a podíval se dolů a pak samozřejmě sjíždění po hraně kráteru dolů na kole. Když fouká vítr směrem do kráteru a pod váma je tak prudká a vysoká stěna, že na to ani nesmíte myslet. Navíc se mi podařilo natočit docela slušný záběry, a tak si to teď můžu připomínat a zároveň vám to trošku přiblížit. I když to samozřejmě z videa nebude tak intenzivní, tak mě při tom pořád nabíhá husí kůže.

Ale víc než slova jsou obrázky, tak si video v klidu vychutneje, doufám, že se bude líbit....