Mitas 4 Islands podruhé: #3 Do roka beze dne

Budíček tentokrát otáčíme na svých displejích už na půl sedmou, před půl osmou musíme na kolech vyrážet na trajekt. Mží. Už samotná cesta k lodi z kopce dolů se mi zajídá, neboť kapky deště nepříjemně atakují moji tvář. V přístavišti si ještě všichni přítomní v autech zahrají škatulata, neboť mylně čekají v zástupu na trajekt směřující na ostrov Cres. Čistě rozpočtově na kolech nás jede asi 10. Nečekaně komfortní cestu na pohodlných sedadlech trávíme rozpravou s dalšími českými kolegy. Cestuje s námi trochu překvapivě i hvězdný český ansámbl, který útočí na celkové vítězství ve svých kategoriích.

Počasí se opticky cestou lepší, přesto už z trajektu vidíme, že Lopar posely louže. Je mi dost zima. Zjišťuji, že svůj napěchovaný batůžek si nemám zatím kam odložit, tak se jedeme s Petrem podívat k cíli a zase zpátky. Rozjeli jsme se takřka profesionálně. Řazení na start probíhá násilně. Nejdříve na záď lodi nalezou největší pohodáři, my to máme k přídi docela nedaleko, startujeme z popředí našeho bloku.

Nepříjemně ostrý lodní klakson nás v 11:05 posílá do krátkého kopečka. Závodí se ostře. Petr je dle svých slov dokonce vyobcován mimo trať do koryta potoka. Asi málo důrazu. Na návrší na něj chvilinku čekám, poté se hezky rozjíždíme. V úvodních stoupáních se cítím fakt slušně, často se mi daří přeskakovat. Na chvilku zahákujeme i vousaté Američany, kteří startovali před námi v prologu, v němž nás roznesli rozdílem třídy. Tady jim však brzo ukazujeme svá šíleně zmuchlaná startovní čísla na zádech.

Výsledky 2. etapa Mitas 4 Islands 2019

Chvilinku jedeme v docela silné skupince, která razantně předjíždí čelo ženského závodu. Postupně se dostáváme do varu a celý balíček táhneme. Zhruba na 20 kilometru přichází jeho kuriózní zánik. Jako se silniční klasiky rozhodují na dlážděných sektorech, pro nás trať s počasím připravily bahenní sektor. Ale jaký. Jako jeden z mála zvládám blátem projet. Na konci úseku spatřím zcela neobvyklou situaci: Borci a borkyně očisťují své bajky, aby na nich mohli alespoň v rámci možností pokračovat. Sám nechápu, že mohu jet dál bez větších komplikací. Petr se svojí robustní postavou přeci jen do bahna více zabrousil, nicméně také jemu jeho identické elektronické řazení umožňuje pokračovat. Rázem jsme katapultováni pěkných pár míst dopředu.

Těžká etapa na ostrově Rab v podání Filipa Adela a Kristiána Hynka

V maximálním nasazení pokračujeme i v dalších rychlé – prostřední – části. Mohu uvést, že dávám správný taktický pokyn, abychom si docvakli dvojici vedoucí kategorii „Grand Masterů“ z Focus Rapiro racing. Podobně jako my mají jeden vláček v malinko lepší pohodě, který funguje jako lokomotiva, zatímco vagon může většinou po rovné cestě ušetřit pár wattů. V přitápění do kotle se poctivě střídáme.

Na druhé občerstovačce děláme drobnější chybu, jejíž příčinou byla absence komunikace. Očekávám totiž, že Petr si bude chtít nechat doplnit bidon, a tak zastavuju, aby mi ho také dolili. Dvojice Focusu má samozřejmě na trati svůj servis, kdy si ve třicítce přivezmou vyleštěné lahve a letí dál. Petr pokračuje ale s nimi. Naštěstí pánové velmi sportovně čekají. Já si střihnu minutový sprint a už jim mohu spokojeně supět v háku. Konec spolupráce přichází v jednom docela nevinném sjezdu s pár kamínky. Visím kousek za zadním kolem Focusu, což Petr pokládá za bláznivé tempo. Ztrácíme najednou asi půlminutu, přesto se nám daří po několik perných kilometrech vrátit zpět do hry.

Posledních 15 kilometrů. Poslední dva kopce. Odhodlání v našem mužstvu stoupá. Cítím se naštěstí stále v pořádku, takže spíše doufám, ať Petrovi nedojde. První kopec zvládá ve velkém stylu, v následném sjezdu zase trochu posouvá mé technické dovednosti.

Bohužel poslední kopec se nám tak nedaří. Nevím, jak to, ale při komfortních 160 tepech, což značí téměř vyhlídkovou jízdu, se mi daří doskočit další dvě dvojice, Petr se k nim sice také trochu přiblíží, ale před závěrečným lehce pekelným sjezdem definitivně ztrácíme kontakt. A co víc, předjíždí nás i Focus a ještě nějací magoři ve sjezdu. Těm to alespoň Petr vrací nekompromisním zrychlením po pláži, kdy ve stylu zkušeného Bretonce (v Bretani mají velké odlivy) vybírá nejtvrdší stopu těsně kolem vody.  Naše zaneřáděná kola si ještě užijí trochu soli. Do cíle se ale skutečně dobelháváme, protože musíme projet ještě jedno pískoviště. Jsme 31. v celkové klasifikaci. Trať, již jsem s Martinem Pechem zdolal vloni za 3 hodiny a 12 minut, jsme dali o 9 minut rychleji. A to jsem před 364 dny měl pocit, že opravdu letíme. Snad forma.

Barbora Průdková a Michal Kaněra

Anabáze ale vůbec nekončí, jsme z množství přeháněk dost prokřehlí, navíc musíme nějak vyčistit kola. Daří se, ale rozhodně si naše pracovní nástroje spokojeně nelouskají. Naopak vydávají pořád dost nemilé zvuky. Sám si ještě zavařím, když bezmyšlenkovitě jedu přes 2 kilometry do přístavu pro batoh, který nám samozřejmě převezli do cíle. Klepu zuby a kleji. Obědy jsou den ode dne lepší, což nám sice moc čerstvé krve do žil nedává, ale sluší se to zmínit.

Cestu trajektem domů stíháme, opět máme docela pohodlí. Vyloďujme se v půl šesté a rovnou si můžeme opět střihnout na vyjetí kopeček z přístavu. Osm procent dokonale rozvrže mého Focuse. Petr mě natáčí na video a i přes větřík je pazvuk pěkně slyšet. Takhle ne. Žádné flákání. Dojíždíme ke své chýši a umisťujeme rovnou stroje do stojanu. Místo doplňování špeků stojíme přes dvě hodiny u kol a provádíme dost složité operace. Ložiska jsem dle Petrových rad a jisté pomoci zvládl rozpohybovat, můj spolujezdec je na tom podobně. Trochu preventivně měníme přední brzdové destičky, přeci jen jsme absolvovali etapu na Rabu.

Jestliže jsme se dnes od 7 ráno do osmi do večera téměř nezastavili, tak si nedovedu představit, jak si povedeme zítra. Samotná akce není pro nás náročná jenom závoděním, ale hlavně programem okolo. Jedno půlhodinové vymrznutí vezme snad víc sil než několik hodin závodu. Schválně napíšu, že zítra bude na královskou etapu solidně pršet. Kéž bych se stal šiřitelem fake news!