Mitas 4Islands 2017 – chorvatské bilancování

Karel, severočeský hasič a skvělý biker, nazval letošní Mitas 4Islands jako „Cape Epic pro pracující“. Pravdou je, že tenhle náš Karel v Africe nikdy nezávodil, ale svým výrokem je opravdu hodně blízko pravdě. Řeknete si možná, v čem se tak asi může čtyřdenní závod o poloviční distanci a počtu etap podobat renomovanému africkému megazávodu? Rozhodně to není výškou startovného, vzdálenosti tratí z centrální Evropy a ani kvalitou startovního pole.

V čem se ale africké legendě nápadně podobá a blíží, je zaujetí a schopnost improvizace pořadatelů a dobrovolníků na tratích, atraktivitou svého formátu a zejména pak technickou náročností mnoha pasáží . To, že jeden z nejvýznamnějších partnerů obou klání je překvapivě český Mitas, je už jenom taková třešnička na dortu.

Na takové výhledy musíte jet opravdu jen a jen do Chorvatska....

Čechů bylo na Mitas 4Islands mnoho... vlastně nejvíc

Michal Kaněra a Adam Lavička

Všechno výše uvedené se projevilo naplno v letošním velmi netradičním ročníku. Po oba předchozí roky, kdy se čtyřdenní plavba odehrávala nerušeně na jadranských ostrovech Krk, Rab, Cres a Lošinj, nebylo celkem nic významného, co by narušilo snažení zakladatelů ojedinělého cyklistického etapáku. Až letos vše zkomplikovalo počasí, které těsně před první etapou přineslo i na jindy prosluněné pobřeží kontinentální chlad a ostrý severní vítr z centrální Evropy. Tenhle fakt měl neblahý vliv nejen na oblečení riderů, ale zejména na podstatu celé akce, to je putování po čtyřech ostrovech. Když kapitáni přepravních osobních lodí odmítli těsně před druhou etapou cestu na ostrov Rab pro přílišné riziko vichřice a tím pádem ohrožení bezpečnosti posádek, vznikl pro pořadatelský tým první skutečně velký problém. Zrušit jednu z etap by znamenalo fiasko. Práce, kterou však místní nadšenci odvedli, byla prvotřídní. Za večer a noc vyznačili vlastně novou trasu, i když částečně kopírující první etapu v opačném směru.

Ani třetí den se královská etapa na Cresu neodjela tak, jak původně měla, ale to poznali jen ti, kteří už na 4Island závodili v předchozích letech. Na závěrečných kilometrech do cíle totiž místní cestáři, i přes všechna možná ujištění, že oprava silnice bude včas hotová, nechali stavební stroje a nedodělanou práci. Tak vznikl na poslední chvíli docela pěkný trail, který přivedl závodníky tak trochu nad plán až těsně před cílové město Osor. Další majstrštyk byl na světě.

Start na trajektu také není zcela běžnou praxí...

Filip Adel a Jan Jobánek 

Balík závodníků se dává do pohybu...

Poslední etapa na Lošinji se už obešla bez překvapení; snad až na pozitivní skutečnost, že počasí se přece jen umoudřilo, takže většina lidí vytáhla krátký/krátký a užívali si konečně závodění, jak se na místo konání sluší.

Špičkoví bikeři, čeští eliťáci, si pochvalovali, že konečně jeli pořádné bikové trati. Ano, jak už bylo zmíněno, náročnost některých pasáží hraničila pro mnohé amatéry až s nesjízdností, hardtaily zde byly za trest a každopádně moderátorova slova na večerním závěrečném udílení medailí – „No blood, no fun“ trefně vyjádřila stav mnoha zúčastněných po čtyřech perných dnech.

"Žádná etapa nebyla vyloženě orazová, nejtěžší byla ale asi ta 3., která se jela na ostrově Cres a byla plná rozbitých kamenitých singlů, ve kterých nás naštěstí podržely naše mitasky. Celý závod má rozhodně velký potenciál, jede se v nádherný krajině, ale je znát, že to je teprve třetí ročník. Spoustu věcí je ještě potřeba doladit. Koncept závodu co etapa, to ostrov, se nám moc líbí, rozhodně to tady není nuda a rádi si to dáme za rok znova," řekl o závodě Filip Adel (Mitas Superior), druhý muž letošního Mitas 4Islands a trojnásobný účastník Cape Epic.

Michal Bubílek, člen vítězného týmu Kellys Bike Ranch se o závodě vyjádřil takto: "Diametrálně odlišné tratě od českých - spousta volných a ostrých kamenů, jak ve sjezdech, tak i ve výjezdech. Nečekali jsme takhle pěkné traily v pěkné přírodě. Pojetí závodu na čtyřech ostrovech s přesuny je dost náročné na logistiku a plánování všech detailů každého dne (jídlo, bydlení, doprava...) My jsme si vše řešili sólo s vlastním doprovodem, takže jsme toho měli na starost mnohem víc. Počasí bylo divoké první dva dny, ale nic za hranou - pouze nevyjel trajekt kvůli větru. Jediná věc, na kterou jsme z ČR zvyklí a nebyla stoprocentní, je zajištění bezpečnosti tratě z hlediska dopravy a turistů..."

Vítězná dvojice Michal Bubílek a Marek Rauchfuss

Fojové peláší po stezce....

Dámám patří náš obdiv...

Etapák v přijatelné dojezdové vzdálenosti, takový, který nikde jinde nenajdete, za velmi rozumnou cenu a s možností variabilně zvolit ubytování na lodi, v hotelu nebo jinak dle vlastního uvážení, je bezesporu žádaným zbožím na začátku naší bikové sezony. Každopádně toho ale i tady zbývá hodně zlepšit, ale lidé z Adria Bike, společnosti pořádající nejen tyto závody, jsou všem nápadům přístupní a rádi naslouchají. I když etapy jako takové jsou moc pěkné, určitě je potřeba zapracovat na úvodních kilometrech, aby se opakovaně nedostávaly velké skupiny závodníků do zácpy na příliš úzkých trailech. Bezesporu se musí zlepšit informovanost startovního pole tak, aby nedocházelo ke zbytečným zádrhelům, i když vše se nakonec podařilo vyřešit s úsměvem na rtech. A v neposlední řadě musíme popřát Mitas 4Islands, aby se konečně podařilo získat některý ze statusů UCI bodovaných závodů, čímž automaticky dojde k dramatickému zkvalitnění startovního pole a tím (snad) i přílivu dalších partnerů. V této souvislosti je potřeba poděkovat Mitasu; i když jde vždy o obchodní zájmy, v tomto případě vsadili i na srdce a vložili své prostředky do závodu, který ještě své renomé vybudované úplně nemá, ale který v sobě bezesporu má obrovský potenciál.

S přesvědčením, že podobné situace, jako bylo letošní počasí, se v Chorvatsku stávají maximálně jednou za deset let – slovy klasika, se můžeme těšit na další ročník 2018. Vůbec nepochybuji o tom, že bude zase o něco lepší a atraktivnější. Hned za dva měsíce budeme mít totiž možnost mluvit s ředitelem tratí 4Islands u nás v Česku; chystá se na výzvědy, a to rovnou formou tak zvaného průzkumu bojem. Objeví se totiž v sedle biku rovnou na dlouhé trati Drásala. Chuť vstřebávat další nápady a myšlenky zatím chorvatským přátelům nechybí.

Závodní dění v elitních kategoriích bylo letos tak trochu nudné. Určitě ovšem ne z pohledu Michala Bubílka a Marka Rauchfusse (Kellys Bike Ranch), kteří si hned v první etapě vytvořili náskok téměř deseti minut a ten statečně hájili až do samotného finiše. "Cíl byl potom jasný. Jet bez rizika a hlídat si největší soupeře," řekl Bubílek.

"Po prvním dnu byl závod víceméně rozhodnutý, ale klukům jsme to rozhodně nechtěli jen tak nechat, takže jsme na ně každý den útočili. Věděli jsme, v jakých úsecích máme navrch a snažili se maximálně využít potenciál našich fullů. Nebylo to tak, že bysme boj o první místo vzdali, protože nikdy nevíš, co se může stát, ale těch 10 minut z první etapy bylo docela zásadních," přiznal Filip Adel, který s Honzou Jobánkem dojel druhý před další českou dvojicí Ondrou a Honzou Fojtíkovými (Force Mitas).

A na úplný závěr bych chtěl poděkovat všem chrabrým dámám a slečnám, které se dostaly více či méně psychicky a fyzicky poznamenány až do cílové brány čtvrté etapy. Asi si ani nedovedu představit, jak to pro některé musel být otřesný zážitek, když se svými partnery odjely do Chorvatska, možná s představou absolvovat v teple a na mírně kopcovatějších tratích, než je Třeboňsko, čtyři pohodové vyjížďky. Máte u mě úplné absolutorium, jste fakt dobré!

Více informací o závodě zde: www.adriabike.hr