Gee a Rachel Atherton novopečenými mistry světa ve sjezdu

Hned poté, co se v areálu vyhlásily výsledky juniorských kategorií sjezdu odstartovaly na trať elitní ženy. Pro některé z nich to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Tou dobou už v Commezzaduře pálilo slunce a tropické teploty šplhaly až k hranici 33 stupňů. Šestadvacítka zástupkyň něžného pohlaví musela především v první lesní trialové pasáži šáhnout hodně hluboko do svých dovedností. Na posledních pět se už dalo docela dobře koukat. I z pohledu laického diváka, který nezná jména a historické úspěchy jednotlivých holek bylo patrné, že hned od startu měla jedna z nich navrch.

To, co naznačil seeding run ve čtvrtek, se potvrdilo. Trať nejvíc seděla Angličance Rachel Atherton. První techniku proletěla tak, že by se za to nemusel stydět ani lecjaký elitní pán a v cíli pak už jen počítala kolik sekund najela na druhou Francouzku Sabrinu Jonnier. Tu vysvlékla z duhového dresu, který jí patřil v uplynulých třech letech a v cíli na ní bylo vidět, že její radost byla opravdu upřímná.

Naše barvy reprezentovala Katarína Tóthová, pro kterou to byla zejména velká zkušenost. Navíc jí trápila pohmožděná ruka a ani ona se nevyhla na trati pádu. 21. místo tak odpovídalo jejím aktuálním možnostem.

Systém mistrovství světa, zaručuje, že ve finále, resp. hlavním závodě startují všichni. Na času ze seeding runu nezáleží, pouze se podle něj řadí na start. Oproti světáku, kde se jede na dvě jízdy, je mistrák prostě o jedné jediné. Ta ukáže jednak co má kdo natrénováno, jednak to, jak je na tom psychicky. Jestliže se normální závod jezdí na 90 - 100% tak mistrovství světa se posouvá ještě dál. Mnozí riskují a vyjde jim to, jiní tolik štěstí nemají.

Příběhem samotným o sobě byla jízda Adama Vágnera. Co ten předvedl na trati se jen tak nevidí. Jeho účinkování nakonec po dramaticky vyhlížejícím pádu skončilo v nemocnici konstatováním, že kromě kšiltu na helmě nemá nic zlomeného, pouze je pořádně potlučený s lehkým otřesem mozku.

S Adamem jsme si o tom večer povídali až do brzských ranních hodin a věnujeme tomu jeden z dalších samostaných článků. Konstatováním "KDYBY, ... TAK" se zde zaobírat raději nebudeme, jisté je že Adam měl na mezičase 13. nejlepší čas. Ani druhý z našich Matěj Charvát se nevyhnul několika pádům a v cíli to tak znamenalo celkově 84. čas.

Drama ale čekalo na diváky v závěru závodu. Steve Peat, který měl v měřáku 7 nejlepší čas, nejprve ustál jak jízdu Pascala, tak Blenkisopa. Po nich se na cílovém dropu objevil s obrovským náskokem Sam Hill a už to téměř vypadalo na opakování loňského a předloňského scénáře. Pak se ale ozvalo ono pověstné zahučení davu, ve chvíli, kdy se Hill asi 200 metrů před cílem poroučel k zemi. Sam se vzpamatoval rychle. Naskočil na bike a dosprintoval do cíle v neuvěřitelném druhém čase, jen o půl sekundy za Peatem.


Následovaly o sekundy horší časy Leova i Minnaara, které znamenaly, že měl rozhodnutí v rukou už jen jediný muž. Vítěz seeding runu a mistr Evropy na této trati z poza dvou let, Gee Atherton. Jeho jízda byla brilantní. Svému krajanovi Peatovi nadělil v cíli přes dvě a půl sekundy a společně se sestrou Rachel se tak mohli radovat ze dvou zlatých medailí.

Zážitek který bude patřit k nezapomenutelným. Pokud jste se přijeli do Itálie podívat, určitě mi dáte za pravdu. Vy ostatní se budete muset spokojit s galeriemi, které pro vás připravujeme.

Kompletní výsledky : muži / ženy 
Foto : Petr Bureš a Michal Červený