Trať MS X-Country

XC trať na Mistrovství světa si zajisté zaslouží více pozornosti než jen její prosté shrnutí v článku a tak jsme se rozhodli Vám jí letos popsat o něco podrobněji, aby i Vy jste si mohli udělat představu, co musí závodníci na MS absolvovat.

Samotná trať je velmi podobná té, na které tu už závodníci jezdili světový pohár, prakticky se změnily pouze některé úseky. Délka tratě je 6 km, převýšení má 200 metrů. 60% vede po cestách nebo loukách, 30% tvoří singeltracky a na 10% se jede po asfaltu. Tolik k celkovým parametrům, nyní si představme trať podrobněji.

Start a cíl je situován na louce vedle Les Gets. Po startu následuje mírné stoupání po louce, po chvíli se tráva změní v štěrk. Takto široká cesta je prakticky až k občerstvovací zóně, situované 250 metrů za start. Po ní následuje esíčko a další stoupání po louce až k lesíku. Zde je první techničtější výjezd, závodníkům zde komplikují život kořeny a sypký podklad. Nad ním se trať stáčí doprava na rovinku vysypanou převážně hrubým štěrkem. Na této rovince informuje cedule závodníky, že do cíle jim zbývá 5km. Rovinka se mění na mírné stoupání, které vede do lesa. Zde pořadatelé vytyčili smyčku mezi stromy a za ní hned první sjezdík. Ten jezdce „vyplivne“ na louku přímo nad Les Gets, ze které je nádherný výhled nejen na celé městečko, ale i na svah přes údolí, kde je pro změnu situována sjezdová a 4X trať. Po stech metrech se trať stáčí vpravo a dále mírně stoupá podél lanovek a opět se stočí doprava. Následuje rovinka, která jezdce přivede nad jezírko na následný sjezd k němu. Na tento sjezdík se spoustou kamenů asi v životě nezapomene Terka Huříková, právě zde se v mžiku rozplynul její sen o duhovém trikotu…. Jezdci poté udělají smyčku až ke břehu jezírka, otočí se o sto osmdesát stupňů a jedou dlouhým stoupáním střídavě po louce a v lese, které je přivede na nejvyšší bod trati, situovaný v její polovině. Trať dále pokračuje singeltrackem mezi stromy, závodníci zde musí dávat pozor zejména na kluzké kořeny. Po pětistech metrech přichází na řadu první sjezd z kategorie velmi obtížných. Jedná se asi o 15 metrů dlouhý padák do mírné zatáčky, s bahnem na povrchu a kořeny k tomu. Spousta závodníků dává v tomto místě přednost běhu před kolem… Sjezdík pak dále pokračuje v mnohem mírnější podobě, závodníci kličkují mezi stromy až k prvnímu brodíku. Po něm vyjedou z lesa opět na louku, podjedou pod lanovkou a opět se ocitnou v lese. Zde je nejprve připravená smyčka mezi stromy a hned po ní je druhý obtížný sjezd. Sice není tak prudký, zato končí v potůčku a ještě navíc prudkou točkou doleva. Po jeho překonání pak musí jezdci absolvovat ještě pár metrů v potůčku. Posléze vyjedou z lesa a čeká na ně krásný sjezdík po louce, opět s nádhernými panorámaty. Na jeho konci se závodníci napojí na starou fourcrosovou trať, kde se jel před dvěma lety závod SP.

 Tam na ně čeká zpestření v podobě šesti klopených zatáček v těsném sledu. Po fourcrossové vložce přichází na řadu šikmý traverz loukou nad prostorem startu a cíle, zrádný hlavně kombinací svahu a trávy. Poslední větší stoupání okruhu je asi 200 metrů dlouhý výjezd po louce, poté se trať stáčí do lesa. V tu chvíli zbývá do cíle kilometr. Ten začíná náročným sjezdem, který je tvořen převážně sypkými a ostrými kameny a končí na okraji Les Gets. Aby si užili i línější diváci, tak organizátoři vytyčili část trati i přímo v centru tohoto městečka. Tu potom opět přivedli na cílovou louku, kde udělali ještě jednu smyčku a nájezd na cílovou rovinku.

Pořadatelé připravili velmi pěknou trať, úspěšně se jim podařilo skloubit náročnost s atraktivností. Bohužel se jim však nepodařilo připravit odpovídající plánek a profil okruhu, o který je tedy článek ochuzen. Jak se okruh líbí našim jezdcům, na to jsme se zeptali některých z nich:

Jarda Kulhavý : „Je to pěkná trať. Je tu všechno, technické sjezdy, kořeny. Jsou tu široké výjezdy, takže se dá dobře předjíždět. Myslím si že, je to spravedlivá trať.“ 

Honza Škarnitzl : „Místní trať není zase tak náročná co se týče výjezdů, ale nechybí jí prakticky nic. Jsou tu technický pasáže, rychlý šotoliny, úzký lesní pěšiny, kameny... Vynikne tu každá schopnost závodníka.“

Katka Hanušová : „Je to dobrá trať, dost kopců, technický úseky. Líbí se mi. Myslím, že je to férová trať, i člověk zezadu se má šanci dostat dopředu, všude je to dost široký.“

Radim Kořínek : „Na té trati jsou myslím všechny pasáže, které by XC trať měla mít. Jsou tam čtyři sjezdy s trialovejma pasážema, kde člověk musí trošku zapřemýšlet a i to převýšení na tom okruhu je dost spravedlivý na to, aby se po čas toho závodu rozhodlo, kdo je nejlepší.“ 

Při prohlídce okruhu jsem narazil na zajímavého „diváka“ – stále ještě Mistra světa Filipa Meirhaegheho, který však po své EPO aféře už svůj titul neobhájí… Filip si projížděl trať a zároveň působil jako rádce kamarádovi při hledání optimální stopy. Nešlo se nezeptat, co si o trati myslí on: „ Je to dobrá trať. Je těžká, ale pěkná. Líbí se mi.“