MuzeuMTB Race

Ani jsme nečekali, že by tahle akce byla bez odezvy. Vždyť někdo pustil do národní kulturní památky bajkery, aby se tu proháněli skrz výstavní sály a sjížděli schodiště. Uplynulou sobotu 24. 3. 2018 se totiž v budově Severočeského muzea v Liberci odjel závod MuzeuMTB Race. A hned z několika důvodů šlo o jedinečnou akci.

V první řadě se jen tak na kole neprojedete uvnitř stavby postavené před rokem 1900, která je pod památkovou ochranou. Natož, abyste si do ní vzali svůj sjezdový speciál, hoblovali na něm kamenné schody a řádili na překážkách, které ve výstavních sálech nahradily historické exponáty. To všechno za povzbuzování desítek, možná stovek fanoušků a návštěvníků muzea.

Přitom ještě pár týdnů zpátky nikdo netušil, že se něco takového může uskutečnit. Náhoda ale pomohla tomu, že se před zahájením rozsáhlé rekonstrukce interiérů Severočeského muzea objevil krátký časový prostor, ve kterém jsme mohli postavit startovní rampu do sálu Secese a 20. století, vrátit se skrz baroko, renesanci až do antiky a po průletu po schodišti do přízemí zasprintovat okolo výtahu k cílovému skoku přes pískovcové zábradlí v hlavním sálu.

Samotný sobotní závod měl omezený počet startujících a stejně rychle jako jsme zveřejnili informace o jeho konání se také rozdalo těch 50 startovních čísel. Mezi závodníky byli všechny zástupci všech tradičních kategorií od juniorů přes dvě odvážné ženy až po borce na pevných kolech i celopérech, kteří dorazili z různých koutů republiky! Po dvou závodních jízdách si mezi mladými puškami vyjel první místo Pavel Reinl před Tomášem Horákem a Matějem Matouškem. Ženy si rozdělily ceny od hlavních sponzorů závodu značek Rock Machine a Funstorm v pořadí Alena Bauerová a Zuzana Žantová.

Bylo vidět, že na trati, na které musel člověk i díky průjezdům krásnými pískovcovými portály často brzdit a zase akcelerovat, nebude celoodpružené kolo zrovna ve výhodě. Takže boj o místa v kategorii full suspension byl podle výrazů v cíli dost náročný. Nejvyšší stupínek nakonec obsadil Honza Kasnar před Matějem Višnovským a třetím Lukášem Matouškem. Z hlediska časů byly nakonec nejostřejší jízdy v kategorii pevných rámů. Tu ovládl Ondra Štěpánek, kterému v obou kolech dýchal na záda Dominik Kvapil. Třetí skončil Petr Pala.

Po závodě muzika i skandování v muzeu utichlo, překážky byly rozebrány a ředitel muzea si mohl oddechnout, že nikdo ani nic nepřišlo k újmě. Jak by taky mohlo? Už při stavbě tratě jsme s klukama z liberecké Garage Crew cítili skoro posvátnou úctu k tomu místu. Stejně tak to bylo u závodníků. I když řada z nich byla v jednom z největších českých muzeí poprvé, uvědomovali si tu neopakovatelnou příležitost závodit v budově, která během své historie zažila mimo jiné i Járu Cimrmana přinášejícího se zpožděním svoje převratné vynálezy.

Tak takhle přesně se to stalo a za nás pořadatele můžu říct, že náš nápad to rozhodně nebyl. Kdo by na něco podobného vůbec myslel? Za možnost to zažít můžeme poděkovat Ivanu Rousovi, historikovi Severočeského muzea. Jemu se plán takového setkání zdánlivě neslučitelných světů zrodil v hlavě. Díky tomu se podařilo nejen neplánovaně, ale stylově zakončit výstavu Kolo 1817-2017, která v muzeu probíhala do prosince minulého roku, ale také se rozloučit s budovou muzea. Ta se na následující rok a půl uzavře kvůli rekonstrukci. A nakonec pro nás bajkery to bylo nečekané a netradiční zahájení sezony.