O čtvrtém čísle na SixNumbers

Ještě delší dobu poté jsem pln zážitků, ale snad se mi alespoň útržkovitě povede vystihnout své pocity, dojmy a pojmy ze dvou dnů, které jsem v kempu Valdek a okolí mohl s orienťáky strávit.

Co je Sportful SixNumbers
Jak už bylo napsáno, tato sportovně-společenská akce s lehce erotickým podtextem (možná tak vícesmyslný název někomu může napovídat) je MTB etapák. A dalo by se říci, že největší český cyklistický etapák vůbec. Závodí se od pondělí do čtvrtka, v pátek mají závodníci přestávku, a o víkendu se jezdí další dvě etapy. Vypsána je řada kategorií od jednotlivců/jednotlivkyň po dvojice včetně těch s přívěsnými vozíky a dětmi. Celkem čtyřiadvacet hodin dřiny a nebo taky výletů, záleží, kdo má jaký cíl. Účastnit se lze i jednotlivých etap. SixNumbers se pořádají každé dva roky a vždy na jiném místě. Premiéra v roce 2006 se konala v terénech jižních Čech (2006) a druhý díl v Lužických horách a Máchově kraji (2008).

Dlužno dodat, že letošní ročník se málem neuskutečnil. „Jen hodiny dělily od toho, že to zrušíme. Naštěstí se nám ta hlavní povodňová vlna těsně vyhnula, voda zaplavila jen louku a rychle zase odtekla, a hlavní stan z náklaďáku, který zapadnul nedaleko ve vodě, jsme nakonec taky dostali na místo. Dva dny jsem z toho ale nespal,“ vysvětlil Báža. Dobré počasí naštěstí vydrželo, jen z pátku na sobotu lilo jako z konve.

Co se týká sponzorů, nelze opomenout Pavla Brabce alias Čamryho. To on přivedl Bážu k Rumburku, a on respektive jeho firma Kola Brabec zatáhla dvě etapy a poskytovala účastníkům servis kol.

Kdo je Báža
Báža (Vladislav Lepšík) z Nového Boru řediteluje závodu, jeho neméně důležitou pravou rukou je Maida. Každý správný orieňťák má přezdívku. Jejich jména často neznám a zrovna Maida je bohužel ten případ. Dále se na organizaci akce podílela další zhruba dvacítka lidí. Jejich úkolem byla mimo jiné časomíra, výsledky a rozmísťování kontrol.

Stále to opakuji a na těchto stránkách neučiním výjimku. Báža je (nejen) můj nedostižný vzor ve všech oblastech lidského konání. Na co sáhne, v tom je (nej)lepší(k) a takřka ve všem (a u mnohých) je či byl první, na rozdíl ode mě. Stál u zrodu MTBO a MTB orientačních závodů v České republice začátkem devadesátých let minulého století, stal se prvním předsedou komise MTBO při Českém svazu orientačních sportů v Čechách, psal první pravidla, a pořádal velké závody, na něž se nezapomíná. Minulý čtvrtek jsem například zjistil, že je neodolatelným spíkrem, na každého něco ví. Ještě nikdy jsem nikoho neslyšel říci do mikrofonu za minutu tolikrát „ty vole“. Ženy ho obdivují (a naopak) a vylezou i na podium, aby si s ním mohli zazpívat, zejména jeho oblíbený song Cun DaLa Ryschawa od Wohnoutu. Báža neustále srší novými nápady. Ve středu uspořádal závod v lezení nechodících dětí. „To jsi ještě neviděl, Bali. Ty vole, to byla prdel. A těch lidí, co při tom fandilo.“ Tak to je prostě Báža.

Není ovšem sebestředný a neskromný: „Musím poděkovat Maidě za to, že mám se Sixama pořád méně práce. Já se už teď v podstatě jenom vykecávám do toho mikrofonu a večer předávám ceny.“ Trošku ovšem přehání, jen výběr lokality, její projetí, naplánování a zakreslení kontrol zabere přes týden intenzivní práce. Nehledě na zajištění sponzorů, proviantu, map, techniky a dalšího materiálu, kulturního a doprovodného programu včetně školky pro děti, „tisíce“ povolení a podobně.

Co je MTBO a orienťáky
V úvodu bych měl ještě nastínit, co je to MTBO (Mountainbike Orienteering) a MTB orienťáky. Mezi oběma pojmy existuje určitý rozdíl. To se mi pokoušel vysvětlit jeden z pořadatelů Leoš Bogar: „Základní odlišností je mapa. MTBO se jezdí podle speciální, která je stejná, jakou používají orientační běžci. Většina lidí se v tom ale nevyzná a tak se orienťáky jezdí podle turistické. MTBO se pak dělí na závody jednotlivců a štafet, podle délky tratí nejčastěji na sprint, krátkou middle a klasickou long. Orienťáky se jezdí na delší časové úseky, tady na čtyři hodiny, ale taková Ruská ruleta dokonce na sedm.“

Co je zajímavé, tak MTBO podobně jako třeba další neolympijské disciplíny cyklokros nebo four-cross si Češi velmi oblíbili, holdují jim ve velkém a vozí hromady medailí ze světových a evropských šampionátů. Zrovna Leoš má dva syny – mnohonásobný mistr světa a Evropy Franta Duk přestoupil letos z juniorů do mužů a mezeru po něm začíná zdařile vyplňovat mladší Kryštof. Úspěšných českých závodnic a závodníků je samozřejmě ve všech kategoriích mnoho, jejich výčet by však překročil rámec této reportáže.

4. etapa
Do Veldeku jsem dorazil ve čtvrtek ráno a první dojem byl (ve srovnání s maratony) – absolutní poohooda! Společnou rozcvičku jsem vynechal, raději jsem se posilnil pivem a pohovořil s potácejícími se Radkem Patrákem a Rourou, spřátelenými městskými zastupiteli z Jablonného v Podještědí. Zhruba dvoustovka účastníků vyrážela na čtyřhodinovou pouť po sbírání bodů na kontrolách ve vlnách mezi desátou a jedenáctou hodinu.

Jelikož jsem srab, netroufl jsem si vyjet sám. Požádal jsem tedy Bážu, aby mě přiřadil k nějaké dvojici, nejlépe s přívěsným vozíkem. Představoval jsem si příjemný výlet tak okolo dvaceti kilometrů a sběr materiálu na reportáž, tedy kochačky a focení panoramat, roubenek a pasoucích se kraviček.

Věc se však měla jinak. Báža s úsměvem na tváři ukázal na Honzu Paška a s ironií v hlase řekl: „Tyhle jsou to pravý pro tebe“. Honza se mě ale hned pokoušel zastrašit: „Nevadí ti, že ujedeme tak dvacet kiláků a většinou to s Gibonem strávíme po hospodách? Vážím 118 kilo a na kole jsem neseděl skoro dva roky.“ Výborně, zaradoval jsem se, přesně to jsem chtěl. V 10:30 jsme vyrazili. Každý účastník měl už mapu se zakreslenými kontrolami. Po zhruba pěti stech metrech se u prvního stanoviště rozdávaly tabulky s body. Ty se překreslily do mapy k číslům kontrol, načež následovala diskuze o strategii. V rozpětí čtyř hodin bylo úkolem objet co nejvíce kontrol – pokud možno co nejvíc obodovaných - a vrátit se včas zpátky, jinak hrozila bodová penalizace. Samozřejmě ty nejblíže umístěné a snáze dosažitelné kontroly byly za málo bodů a naopak.

Gibon (Robert Anděl) nediskutoval, protože neměl s kým. „On to dělá už od mala. Perfektně se orientuje v mapě a v přírodě. V hlavě má počítač a výbornou paměť. Jestli sis všimnul, ve dvojicích mají vždycky oba mapníky, jen já ne. Byl by mi k ničemu,“ řekl Honza, načež Gibon prohlásil: „Dneska trochu pojedeme, abychom měli konečně nějaké body.“ Okamžitě poté začala stíhací jízda. Musel na nás být komický pohled. Honza visel za Gibonem na gumicuku skutečném, já na tom virtuálním, který se v kopcích natahoval až k prasknutí. Gibon pravděpodobně na jaře trénoval v Pyrenejích a Alpách s Albertem Contadorem. Fotek jsem udělal pět hned na začátku, jinak jsem táhnul zrcadlovku (s bleskem pro efektní focení v lese!) v batohu na zádech zbytečně. Jen jsem mlhavě evidoval názvy projížděných míst jako třeba Šluknov, Velký Šenov, Vilémov, Lobendava, Lipová a Dolní Poustevna. Krajinu jsem moc neměl čas sledovat, ani si odskočit na záchod. Škoda těch praváků, které rostly přímo u lesních cest…

Honza občas škemral jako malé dítě, přesto nahlas stále opakoval: „Jede se mi krásně, nic mě nebolí, ani nohy, zadek a ruce, jede se mi krásně.“ ???? „Po  úterní etapě jsme se strašně pohádali a Gibon mi zakázal si stěžovat.“ Ve Šluknově na zpáteční cestě ale přece jen Robert ukázal svou přívětivou tvář. Za zásluhy jsme zastavili na jedno v místním zakouřeném lokále. Denní účet: po asi šedesáti kilometrech jsme se vrátili do cíle s dvě stě devadesáti nasbíranými body a desetiminutovou rezervou.

O co na orientacích typu SixNumbers jde
O výsledky také, samozřejmě, ale nejen o ně. Což se dá dokumentovat na příkladu mých průvodců. Honza se zná s Gibonem už od vysoké. Startovné od něj dostal jako dárek k narozeninám. Mohl se na to vykašlat, stejně jako Gibon si mohl najít sobě rovného parťáka a bojovat o přední příčky. Ale prostě dobrého kamaráda za žádné prachy na světě nevyměníš.

Přirozenou součástí závodů MTBO a orienťáků je každodenní doprovodný program. Koncerty, diashow cestovatelů, oldies diskotéky, party, pivní štafety, lanové centrum, vystoupení kouzelníka, a mnohé jiné. Tak jak spolu přes den všichni závodí, společně se večer a v noci i baví.

Výsledky
Prvenství v kategorii muži jednotlivci z roku 2008 obhajoval Petr Pedros Zaoral ze SNS Smržovka. Vyhrál i čtvrteční etapu, jíž jsem byl přítomen. Jen jsem měl obavy, že mu to tentokrát nedopadne. Jsem totiž pouhým amatérským fotografem a na závodech se mi nikdy nepodaří zachytit všechny z té absolutní špičky. Mívám ovšem kliku, že vítězí ti, které vyfotím. A Pedrose jsem prostě nedal. V neděli tedy skončil druhý. Sorry, Pedrosi, příště se budu více snažit.

Pedros přesto nesmutnil a na svůj facebook napsal: „Díky všem, co mi fandili a drželi palce… Leč jsem se tam dneska totál vydal, holt ta obhajoba SixNumbers nedopadla… Kurňa ale tejden to zas byl parádní.“ Druhý a poslední přední závodník, kterého znám a měl čáku na titul, je Honza Mak Svoboda, jenž však v neděli kvůli nemoci nestartoval, a tak se v pořadí propadl.

Vyhrál Miroslav Rygl (MIRY mapníky), který jel ve čtvrtek na cyklokrosovém kole. To je taky pozoruhodné a těší mě to. Se svou oblíbenou disciplínou se setkávám všude, i v „horoucích peklech“.

Celkové výsledky všech kategorií najdete na stránkách www.sixnumbers.cz.

Hodnocení
Přečtěte si fórum na oficiálních stránkách závodu www.sixnumbers.cz. Já jen můžu říci, že jsem tam na severu prožil skvělé dva dny dovolené a lituji, že jsem nemohl zůstat déle. Děkuji Bážovi a Maidě, že mě pozvali, Gibonovi a Honzovi za to, že mě vzali s sebou, a všem blahopřeju, že do tohoto sportu respektive zábavy nezatáhli špatné móresy z bikemaratonů. Snad to tak zůstane i nadále.

Příští ročník
Pořadatelé slíbili další lahůdku. V roce 2012 se karavana SixNumbers přesune do Vidnavy. Vidnava se dle chytrých knih nachází v severní části jesenického okresu, na západ od Javornicka (Rychlebských hor) v nížině, která bývá někdy nazývána "Malá Haná". Město leží v nadmořské výšce 239 metrů, na pravém břehu řeky Vidnávky.

Text a foto: Martin Bali-Jenčík

P.S.: Pokud laskavý a znalý čtenář najde v textu nějaké nesrovnalosti, či má potřebu reportáž obohatit dalšími poznatky, nechť připojí svůj komentář. Přece jenom při některých rozhovorech jsem mohl být fyzicky či společensky unaven, tudíž jsem nemusel všechno a v celém rozsahu náležitě vnímat. Více informací o tomto sportu najdete též na www.mtbo.cz.

Také bych rád pro dokreslení věci doporučil k přečtení článek Honzy Paška „Poděbradka aneb jak jel Gibon na pohodu a já na smrt…“ (odkaz na http://www.sixnumbers.cz/2006/podebradka-neb-jak-jel-gibon-na-pohodu-a-ja-na-smrt.php?page=clanky/clanek&clanek=66&stranka=17)

Jste spokojeni se zpravodajstvím MTBS.cz? Nominujte nás!