Obr Drásal má za sebou úspěšnou premiéru, vyhrál ho Jobánek

V sobotu 5. 7. se z náměstí v Holešově vydalo bezmála sto padesát odvážných bikerů na trať maratonu Obr Drásal. Čekalo na ně  175 kilometrů a 5000 výškových metrů. Po „dvoukilu na Salzu“ tu tedy máme další vytrvaleckou šílenost – a rovnou v moravských luzích a hájích... Nejlépe se se všemi nástrahami včetně velmi obtížného výjezdu na Kelčský Javorník (pro jistotu se jel dvakrát) vypořádal Jan Jobánek (Superior Rubena Team) v čase 7:42:29, následovaný Petrem Šťastným (Česká spořitelna - Specialized) a Radovanem Šíblem (4ever Cyklobulis Bystřice pod Hostýnem). Nejrychlejší „Obr“ ženou (ze čtyř v cíli) se stala Lucie Javorová (Valachbajk Cyklomira) s časem 10:32:55. 

Neznamená to ovšem, že se neuskutečnily boje i na ostatních více méně obvyklých trasách, včetně té klasické drásalovské, dříve nejdelší sto patnáctce. Ta se jela jako osmý díl seriálu Kolo pro život a zvítězil na ní s přesvědčivým rozdílem cca osmi minut Pavel Boudný (Česká spořitelna Specialized) před svým týmovým kolegou Dominikem Buksou.

Pavel Boudný na Drásalovi příliš soupeřů neměl...

Ale už to tak bude nejspíš napořád; extrémní trasa je vždy ta nejvíce obdivovaná a respektovaná, výkony na ní jsou centrem zájmu. A tak je zajímavé si vyslechnout dojmy Honzy Jobánka, který se stal jejím historicky prvním vítězem.

Honzo, kdy tě napadlo zajet si extrémní trasu Obr Drásala?
Rozhodnutí padlo asi tři dni předem. Už jsem vyhrál asi všechny důležité maratony v Čechách, takže jsem to vzal jako výzvu, chtěl jsem sám sobě dokázat, že to zvládnu.

Je pravda, že se v tréninku nijak zvlášť nespecializuješ na takovéto výzvy?
Jo, je to tak. Nejezdím v tréninku žádné extrémy, spíš tak kolem čtyř hodin, ale intenzívně. 

Jakou jsi použil techniku?
Jel jsem standardního hardtaila SUPa 29“ a rychlé pláště Zefyros od Rubeny. To zpětně považuji za dobrý tah, protože terén byl poměrně suchý a tyhle gumy jsou pěkně rychlé.

Jan Jobánek se zapisuje do historie českých bikemaratonů...

A co jídlo a pití, u takhle dlouhého závodu je to zásadní věc. Měl jsi něco speciálního?
Souhlasím, pití jsem si hodně hlídal, bylo docela teplo. Pokud jde o jídlo, neměl jsem nic zvláštního v porovnání s jinými maratony. Nijak nepreferuji gely, takže spíš tyčinky a nějaké přírodní produkty, na které jsem zvyklý.

Můžeš čtenářům krátce vylíčit, jak se závod vyvíjel a povědět  něco o tvých pocitech během tak dlouhého boje?
V prvním okruhu nás jela asi šestičlenná skupina, nebylo to žádné brutální tempo, měl jsem ze závodu patřičný respekt. Musím říct, že takový závod jako je Obr Drásal se ani tak nejede proti soupeřům, ale spíš proti sobě samému; soupeři jsou do jisté míry podružní, soustředíš se na sebe, svoje tempo a svůj taktický plán.  Vlastně až do druhého výjezdu na Kelčský Javorník (cca 90. km – pozn. red.) jela skupina. Ono v sobotu docela silně foukalo, takže na rovinách u Bečvy bylo výhodné jet ve více lidech. Já jsem v těch fázích závodu musel řešit zasukovaný řetěz, docela to trvalo, než jsem to dal do pořádku a musel jsem si kluky sjíždět. Tam jsem si asi dával nejvíc a cítil jsem, že se mi to zajídá. Ale při druhém průjezdu kolem Bečvy a v následném nepříjemném stoupání odpadli i Radek Šíbl a Petr Šťastný, takže zhruba od sto dvacátého kilometru jsem jel sám. 

Měl jsi nějakou krizi? Která pasáž pro tebe byla nejhorší?
Jak jsem říkal, dobře jsem se necítil během sjíždění kluků v souvislosti s technickými problémy. No a pak poslední kopec z Fryštáku. Tak ten se jede vždycky, i na staré klasické trati, že je člověk úplně na šrot, je to zkrátka poslední velká překážka na trati.

Fotograf Miloš Lubas si brzký start Obr Drásala pochvaloval..... krásný světlo!

Ptát se, jaké u tebe převládají pocity, je asi zbytečné…
Jsem fakt šťastný, že jsem to takhle dal a vítězství je obrovská odměna. Ale nesmím zapomenout poděkovat celému organizačnímu týmu Drásala, že nám dal takový bonus a že i všechno kolem, včetně atmosféry v cílovém prostoru, bylo super. Moc jsem si to užil.

Nám nezbývá, než pogratulovat k výsledku a skvělému času, který se teď stává měřítkem pro vyzyvatele v dalších ročnících. Ať se ti dál daří stejně dobře!
Díky moc a těším se na příští rok.

Ondřej Fojtík s otci zakladateli Drásala

Tak trochu smutným hrdinou letošního Drásala je Ondra Fojtík. Jak už bylo dříve publikováno, stal se členem organizačního týmu a hned přinesl odvážnou myšlenku nové trasy. Tahle práce má ale i svůj rub; jako ředitel závodu a ještě k tomu tak říkajíc „v záběhu“ nemohl nechat organizaci na pospas a přesto, že by asi raději stál na startovní čáře, musel se věnovat jiným úkolům. Zeptali jsme se ho na dojmy z pro něj dosud netradičního pohledu, tedy očima organizátora.

Jaký máš pocit z Obr Drásala coby hlavní organizátor?
Převládá určitě spokojenost, protože bikeři v cíli mají převážně pozitivní reakce. Určitě jsme spoustě lidí udělali radost a taky zpropagovali Drásala. To jsou vlastně dva hlavní důvody, proč jsme do toho šli a myslím, že se to povedlo. 

Jakožto závodník a specialista na dlouhé tratě – neměl jsi nutkání se ráno postavit na start?
No... Asi je větší zábava sedět na kole, než tady pobíhat celý den s telefonem u ucha.

Byla ti velkou inspirací k Obr Drásalovi dvoustovka na Salzkammergut Trophy?
No jasně. Tam jsem poznal, co je to opravdu extrémní závod a taky si vychutnal euforii, kterou člověk prožívá při dojezdu takového závodu do cíle. Kvůli tomu to všechno děláme. 

Lucie Javorová - vítězka 175km - jela téměř o 3 hodiny déle než Džobr!

Máš v hlavě už i nějaká vylepšení na příští rok?
Rád bych se pokusil vymyslet okruh tak, aby se 60 km nemuselo jet dvakrát. Ale vyjednávání s majiteli a správci pozemků nejsou vždy úplně jednoduchá... 

A tvé závodní plány?
Příští týden jedu Valachy a pak bych se taky rád svezl na Trans Alpu. 

Tak hodně zdaru!
Díky.

Připravil: Dan Polman/Lidé a Hory, Tomáš Přibyl
Foto: Miloš Lubas