Olomoucká 50 KPŽ byla snadnou kořistí pro Boudného

V sobotu se v Dolanech u Olomouce jel šestý závod Kolo pro život, kterým byla Olomoucká padesátka České spořitelny. Po pěti odjetých závodech se populární „kápéžetko“ přesunulo z Čech na Moravu. I když se ten samý den jel mistrovský závod na Malevilu v Severních Čechách, na účasti v Dolanech to nebylo moc znát. Na start se postavila celá jedna tisícovka závodníků a to je slušné číslo. Co se týká špičkových elitních bikerů, tak těch u nás tolik není a je jasné, že část z nich, co se pravidelně zúčastňují seriálu Kolo pro život, dala na jeden závod přednost boji o mistrovský maratonský dres.

Hlavní hvězdou Olomoucké 50 a papírovým favoritem s nejnižším kurzem na vítězství byl dopředu Pavel Boudný (Česká spořitelna – Specialized MTB). Mezi širší okruh kandidátů v boji o bednu se počítali Zdeněk Mlynář (Max Cursor), Honza Fojtík (Volvo Auto Hase) nebo Michal Plesník (Alpine Pro Author Team).

Neznámým faktorem ovlivňujícím závod bylo nevyzpytatelné počasí. Bude pršet nebo ne? Honilo se den před startem asi každému hlavou. Na konec nepršelo a bylo celkem hezky. Sluníčko tak dalo zapomenout na odjeté letošní závody KPŽ, kde dominovalo bláto. Až na posledním závodě si závodníci mohli vyzkoušet svůj um i na suché trati. Déšť v týdnu před Olomoucí trať kupodivu moc poznamenal. Jelo se na mokru, to ano, ale ne v hlubokém, lepícím se blátu, jako třeba v Jistebnici.
Start, cíl i zázemí závodu je v Dolanech situováno na jednom místě v areálu fotbalového Sokola.

Trať hlavního závodu na jedenapadesát kilometrů prodělala hlavní změny už loni, letos se žádné novinky nekonaly. Okruh je rozprostřen mezi Dolany a Šternberkem. Jede se Přírodním parkem Údolí Bystřice a největší „peckou“ na trati je překonání dvou brodů přes Trusovický potok.

Hned od staru se za to vzalo a po pěti kilometrech se na čele se vytvořila kompaktní čtveřice ve složení Boudný, Plesník, Honza Fojtík a překvapivě v ní byl i Pepa Kamler. Ten si dal letos s velkou cyklistikou „voraz“ a jeho hlavním „džobem“ je teď povolání řidiče sanitky. A Olomouc se Pepovi povedla náramně, ale nepředbíhejme. Zdeněk Mlynář měl z kraje závodu pád a na špic se už nedostal. Ztratil pak tu správnou motivaci, ale nakonec se rozjel a dojel na slušném sedmém místě. „Škoda, že mi to dnes nevyšlo, trať znám velmi dobře. Alespoň jsem si výborně zatrénoval, zítra mě totiž čeká silniční kritérium v České Lípě,“ dodal po závodě Mlynář.
Na Domašovském tankodromu na patnáctém kilometru zato vzal Boudný. „Prvně jsem si kluky otestoval, jak na tom jsou. Udělal jsem si na ně menší náskok, ale zjistil jsem, že je to moc brzo a nechal se sjet.“ řekl Boudný.

K rozhodujícímu momentu závodu došlo ve stoupání na horskou prémii na Pohořany. Po druhém přebrodění potoka a přejetí silnice následoval dost prudký výjezd lesem po rozbité cestě zničené těžkou lesní technikou. Tady se dalo jet akorát po uzoučkém prostředku, po krajích byly hluboké brázdy od lakatošů (lesních kolových traktorů). Mazlavé, jílovité blátíčko dělalo problémy s udržením gripu každému. V pedálech to ustál jen Boudný, ostatní museli vycvaknout a utíkat po svých. Právě to stačilo, aby „Grande Paolo“ uplatnil naplno svou zvířecí sílu a ostatním pronásledujícím lovcům se nadobro ztratil z dohledu. „To bylo to pravé místo. Do kopce za brodem jsem zrychlil, udělal jsem si mezeru a udržel jsem to až do cíle.“ řekl se svým typickým klidem Boudný.

Promáčená trať mu nedělala problémy. „Já jsem si s tím blátem pohrával, gumy na tom perfektně seděly a takhle v mokru to bylo nakonec i zábavnější. Kdyby se prášilo, tak by to nebylo ono.“

Do cíle z nejvyššího místa tratě Pohořan zbývalo nějakých patnáct kilometrů, které vedly spíše z kopce. Boudný si jel nezadržitelně pro vítězství. A po necelých dvou hodinách jízdy bylo jeho. „Dnes to bylo o něco jednodušší vítězství, byla tu trochu menší konkurence než jindy, ale to nevadí, jelo se mi dobře. Myslím si, že kdyby tady byli i ostatní, tak bych si s nimi taky poradil, protože jsem se cítil fakt dobře. Z třetího vítězství na Kole pro život mám radost, je to perfektní.“

Na druhém místě dojel Michal Plesník. „Bylo to celkem dobrý. Konkurence tady nebyla až tak velká. Papírově jsem předpokládal, že do tří dnes budu. Hodně mě překvapil Pepa Kamler, že jel s námi vepředu a nakonec zajel perfektní výsledek. Ještě tu byl Zdeněk Mlynář, ale ten měl po startu nějaké problémy. Do rozhodujícího kopce jsem najížděl až jako třetí. Měl jsem obutý hladký pláště a zrovna tady to byl velký problém. Musel jsem se sednout. Dokonce mi odskočili Pepa (Kamler) s Fójou (J. Fojtík). Já jsem pak musel jet naplno, co to dá, a na jednom rovinatějším úseku jsem si je zase docvaknul. Pak už jsem věděl, že se bude rozhodovat až v závěrečném sjezdu do cíle a případném spurtu.“ řekl Plesník.

A také že se rozhodovalo. Tedy o vítězi ne, ten už byl tou dobou v cíli. Ale o druhé místo se strhl boj. V rychlém sjezdu po široké lesní šotolinové cestě, z které se uhýbá do vjezdu areálu fotbalového hřiště se totiž jede kudla, hop nebo trop. Brzdí se až úplně dole, kde se musí „na ručku“ vytočit ostrá pravá kolem plotu k fotbalovému hřišti. Pak už zbývá jenom „přelézt“ kraťoučké stoupání v cílovém koridoru a přejet modrý koberec s „fotobuňkou.“ Dojezd mají první závodníci hlavního závodu ztížen vyhýbáním se pomalejším účastníkům fitness jízdy, kteří dojíždějí svůj devatenácti kilometrový závod. A že se to tohle míjení s fitnessáky eliťákům vůbec nelíbí, není třeba komentovat. A jak probíhal souboj o druhé místo? Stručně řečeno, dramaticky. Před strategicky důležitou pravou zatáčkou došlo na menší loktovanou mezi Plesníkem a Fojtíkem. Úspěšnější byl Fojtík, ale ne na dlouho. Při zatáčení mu to uklouzlo a vmžiku se ocitl na zemi.

„Byla to moje chyba, mrzí mě to. Na druhé místo jsem si věřil,“ řekl v cíli notně zklamaný Honza Fojtík. Plesník zaváhání největšího soupeře využil a stříbrnou pozici si už pohlídal. Z třetího místa se mohl radovat Pepa Kamler. Smolaři závodu Fojtíkovi zbyly oči pro pláč, dojel čtvrtý.

V ženách si pro první místo dojela Petra Kottová (Volvo Auto Hase). Potvrdila tak, že v závodech Kolo pro život je jedničkou a pro ostatní holky je těžké se jí přiblížit na „dostřel“ nebo ji dokonce o vítězství připravit. Druhá na Olomoucké padesátce České spořitelny byla Jitka Pěničková (Author Masters) a třetí Jana Valešová (Česká spořitelna MTB).

Příštím závodem Kolo pro život je za čtrnáct dní 3.7. populární Bikemaraton Drásal České spořitelny v Holešově. Víkend mezi tím vyplní 26.6.rámcový závod KPŽ, neméně krásný MTB Maratón Apache Jestřebí Hory. Na oba dva zmiňované závody je možné se přihlásit na www.kolopro.cz.

Výsledky muži 51 km:
1. Pavel Boudný (Česká spořitelna – Specialized MTB Team) 01:50:20,4 hod.
2. Michal Plesník (Alpine Pro Author Team) + 00:01:54,1 hod.
3. Josef Kamler (Česká spořitelna MTB Team) + 00:01:56,6 hod.
4. Jan Fojtík (Volvo Auto Hase) +00:02:06,8 hod.
5. David Kníže (Volvo Auto Hase)+00:05:52,9 hod.

Výsledky ženy 51 km:
1. Petra Kottová (Volvo Auto Hase) 02:16:49,3 hod.
2. Jitka Pěničková (Author Masters)+ 00:07:34,5 hod.
3. Jana Valešová (Česká spořitelna MTB Team) + 00:15:33,9 hod.

Kompletní výsledky naleznete ZDE.