Petr Vakoč: "Na Unbound se určitě vrátím, Cape Epic byl skvělou přípravou"

Unbound Gravel je možná nejprestižnější akcí této mladé disciplíny. Uplynulý víkend se v Kansasu v okolí Flint Hills jel jeho 18. ročník a na start se postavil i Petr Vakoč. Ten před nedávnem ohlásil, že se z horského kola přesouvá především na gravelové. Nejprve absolvoval závod Gravel Locos a pak legendární Unbound, kde získal skvělý úspěch. Do cíle dojel na druhém místě za vítězným Keeganem Swensonem (USA, Santa Cruz).

Petr Vakoč zvládl trasu v délce 200 mil (320 km) v čase 10:06:02. O vítězství v závodě se rozhodlo až v závěrečném sprintu. Jak se sprintuje po 320 kilometrech, kolik s sebou Petr vezl jídla, kolik spálil kalorií a kolikrát ho postihl defekt? Vše se dozvíte v rozhovoru níže!

Na startu Unboundu se každý rok sejde přes 4 tisíce účastníků

Petře, jaké máš ze závodu dojmy?
Pocity jsou super, je to pěkná akce. Už před závodem byla ve Flint Hills skvělá atmosféra, celej rok Unboundem okolí žije. Myslel jsem, že závod bude nuda, ale hrozně rychle to utíkalo. Den předem byla brutální průtrž mračen. Když jsme si to projížděli, bylo to v klidu, ale v den závodu už ne a bylo to místy dost rozježděný. Jeden úsek se dokonce musel běžet, nebyla to asi nejlepší volba organizátorů, do určitý míry to ovlivnilo závod. Rozdělilo se to na několik menších skupinek a zrovna já jsem měl asi dvě a půl minuty zásek na čelo. Několikrát jsem pak ještě stavěl, abych dostal bahno z kola, aby to aspoň trošku jelo. Naštěstí jsem byl ale okolo silnejch lidí, takže jsem nepanikařil a dojeli jsme to. První dvě hodiny jsem jel ale furt šrot. Když jsem si to dojel, měl jsem defekt, takže jsem si to znova dojížděl a první část mě stála dost sil. Ze začátku to bylo dost rozbitý - šutry, kamínky, takže defektů bylo dost a některé to i vyřadilo ze hry.

Měl jsi nějakou krizi?
První krizový moment přišel po prvním checkpointu, asi po čtyřech hodinách. Měli jsme možnost vyměnit camelback, vzít si nový bidony a umejt kolo. Tím, že jsem měl trávu v převodníku a nefungovaly mi poslední tři pastorky, musel jsem čekat, než mi to oservisují. Feed zóna byla ale ohromná a já nestíhal sledovat, jak jsou na tom ostatní. Když jsem odtamtud vyjížděl, měl jsem na první skupinu asi 40 sekund zásek a stálo mě to hroznejch sil, abych si je dojel. Za mnou jel ale naštěstí jeden kluk, co si to dojížděl po defektu a společně jsme to pak stáhli. Dá se říct, že první polovinu závodu jsem smazával ztrátu, pořád jsem si to dojížděl. Od 150. km na 200. km jsem pak trpěl a jen jsem doufal, že ve skupině uvisím.

Kde se to zlomilo v tvůj prospěch?
Posledních 60 km jsem přecvakl a řekl jsem si, že jedu vyhrát nebo být aspoň na pódiu. Závěr byl jak na silnici, nastupovalo se, nějaké úniky a pak se začalo schylovat k závěrečnému spurtu. Ten jsem bohužel trochu prokaučoval. Byli tam lidi, kteří startovali na trati v délce 100 mil a bylo tam málo prostoru. Den předem sice říkali, že pro nás bude separátní koridor, ale nakonec nebyl a ten závěr přišel strašně brzo. Lachlan Morton to navíc rozjel pozdějšímu vítězi Keeganu Swensonovi, kterej nastoupil asi 350 metrů do cíle. Víceméně jsme jenom kličkovali mezi hobíky a nebyl ani prostor, abych mu vykouknul z háku, i kdybych na to měl. To byla škoda, ale úplně jsem nečekal, že pojedu o vítězství.

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Petr Vakoc (@petrvakoc)

Takže převažuje zklamání?
Je to škoda, na druhou stranu jsem rád, že přes tu smůlu jsem to dotáhl až na druhé místo a taky jsem nebyl připravenej materiálově. Jel jsem na dva roky starém kole, které jsem si koupil a nebylo to ideální. Všichni měli aero kola, nové modely. Já jel relativně na takovém obyčejném kole. Support mi zajistil Canyon, ale ten upřednostnil Pietera Stetinu, kterej byl sedmej a já musel na těch zónách čekat, než mi oservisují kolo. Jinak byl ale závod super, sice to byla velká neznámá, ale zvládlo se to.

Jak se sprintovalo po deseti hodinách v sedle?
To byla taky velká neznámá, ale byl jsem schopnej přecvaknout a nebylo to znát. Cejtil jsem se jako po šesti/sedmihodinovejch závodech. Člověk jel vysoké tempo, ale nebylo tolik momentů, kdy jel přes práh. Bolelo to jen, když jsem si dojížděl skupinu po defektu. Myslím si, že mi tahle vytrvalost dost sedí, neunaví mě to a i čísla ve špurtu byla hodně dobrá.

Petr Vakoč měl vítězství na dosah

Jak jsi v závodě doplňoval energii?
To byl velkej masakr. Za závod jsem spálil 10 000 kalorií. Snažil jsem se jíst 100 gramů sacharidů na hodinu. Neměl jsem naštěstí žádný žaludeční potíže, říkal jsem si, že je téměř nemožný se takhle cpát deset hodin, ale naštěstí to bylo v pohodě. Checkpoint byl na 130. kilometru a další pak na 270. Tím, že jsme měli náskok, tak jsme se domluvili, že zastavíme. To byla jediná možnost, abychom si vzali vodu, jinak jsme jeli pořád šrot. Tahali i lidi, kteří neměli ve špurtu šanci, což bylo na jednu stranu fajn, na druhou stranu zvláštní, pro silničáře téměř nepochopitelný. Co je taky zajímavé, čtyři lidi z první pětky jsme jeli Cape Epic. Keegan Swenson jel s Lachlanem Mortem letos, Ian Boswell taky. Epic je evidentně dobrou přípravou, a to jak z technického hlediska - řešení defektů, tak fyzickou. 

Kolik si toho v závodě snědl?
Měl jsem pár tyčinek, pak jsem měl dva bidony se supercarbem, kde bylo nějakých 100 gramů sacharidů. Pak jsem pil lehkej ionťák, pár bidonů jsem měl high sodium. Všechno jsem měl od americké značky Skratch, která by měla být šetrná k zažívaní, což fungovalo. Snědl jsem pak asi 4 tyčinky a jedl jsem takové gumové medvídky. Kofein jsem jedl minimálně, něco jsem měl na začátku, něco na konci, ale jen asi 100 mg za závod. Měl jsem strach z tepla, ale chtělo toho asi víc, pomohlo by mi to do špurtu. Myslel jsem si, že toho mám dost, ale po cestě mi něco vypadlo z kapsy, závod byl navíc o půl hodiny delší, než jsem čekal.

Na feed zónách jsi zastavoval vždy?
Nebýt bahna, nestavěl bych vůbec. Bylo ale nutné umýt kolo, namazat řetěz. Někdo měl na feed zóně víc lidí, jeden podal backpack, další umyl kolo a závodník jel dál. Já teď zastavit musel a bylo jen málo lidí, co nestavělo.

Kolik tě potkalo v závod defektů?
Poprvý jsem chytil malej kamínek, jen jsem to zaplugoval a ani jsem to nedofoukával. Když jsem si to dojel, přišel takovej blbej sjezd a měl jsem další defekt, takže celkem dva. Stavěl jsem pak ještě jednou, měl jsem povolenej ventilek. Zkušenosti z biků jsem měl velký, to se vyplatilo. 

Materiálu na opravu jsi vezl dost?
Měl jsem i duši, ale tu jsem po cestě vytratil. Jinak jsem měl připravené tři knoty a další náhradní. Jinak jsem vezl dvě bombičky, multiklíč. 

Bylo hodně defektů mezi soupeři?
Bylo, někdo měl i pět defektů, ale hlavně v prvních 100 kilometrech. Začátek byl po polních cestách, šutry, hrubej štěrk, závěr byl mnohem hladší a jezdivější. 

Myslíš si, že jsi něco podcenil? Co bys třeba ještě vezl, nebo naopak nevezl?
Myslím si, že vzhledem k tomu, kolik bylo bahna, bylo lepší jet s jednopřevodníkem. Dost lidí vezlo takové dřívko, kterým se zbavovali bahna. Podcenil jsem asi i feed zóny, kde jsem nevěděl, co mě čeká. Příště povezu asi víc jídla, bylo to na hraně.

Okolí Flint Hills je pro gravelisty jako stvořené

Jak jsi se na závod připravoval z tréninkového hlediska?
Důležitý byl start na závodě Gravel Locos, kde byla většina soupeřů a vyzkoušel jsem si gravelový závod a jeho dynamiku. Myslím si, že bylo dobré rozhodnutí, že jsem nejel žádnou desetihodinovou vyjížďku nebo trénink, to by bylo zbytečný. Jinak jsem v Americe trénoval s bráchama, kteří zde žijí a objeli jsme tu pěkné tréninky. 

Jak jsi se na závod připravoval nějakých 24 hodin předem, co jsi jedl, jak jsi regeneroval?
Klasicky jsem praktikoval carboloading - jedl jsem hodně sacharidů. Jedl jsem asi moc a blbě jsem pak spal. Se spánkem se mi to vůbec nepovedlo. Start byl v 5:50, takže jsem vstával v půl čtvrtý. Dělo se hodně věcí kolem a moc jsem nespal a nešlo mi přeřídit se. Dvě noci před závodem jsem spal tak dvě tři hoďky a bál jsem se, že bude po závodě. Ještě před závodem jsem byl v jednu vzhůru a říkal jsem si, že jestli neusnu, ani se nemusím postavit na start. To byl největší hendikep. Na druhou stranu jsem věděl, že dokážu zajet závod, i když nejsou podmínky ideální. Měl jsem pár závodů, před kterými jsem moc nespal nebo mě potkaly defekty. Byl jsem ale uvolněnej a do závodu jsem šel s tím, že příprava nebyla ideální a neměl jsem na sebe tlak.

Příští rok se na Unbound vrátíš?
Asi jo, vypadá to tak. Navíc Cape Epic byl ideální přípravou, takže jestli budu chtít jet Unbound na výsledek, budu muset jet i Epic.

Výsledky - Unbound Gravel 2023 - 200 mil

Muži
1. Keegan Swenson (USA) 10:06:02
2. Petr Vakoč 10:06:03
3. Lachlan Morton (USA) 10:06:05
4. Laurens Ten Dam (NED) 10:06:08
5. Ian Boswell (USA) 10:06:08

Kompletní výsledky ZDE

Ženy
1. Carolin Schiff (GER) 11:46:39
2. Sofia Gomez Villafane (USA) 12:01:50
3. Sarah Sturm (USA) 12:08:09
4. Danni Shrosbree (GBR) 12:08:20
5. Sarah Lange (USA) 12:15:40

Kompletní výsledky ZDE