Pitný režim v zimním období

I zimě lze padnout za oběť počínající dehydrataci
Pravděpodobně je vám již notoricky známé, že dostatečný příjem tekutin je pro podání kvalitního výkonu velmi důležitý. Při fyzické námaze dochází ke zvýšené tvorbě potu, a tím i ke ztrátám tekutin a mnoha látek, důležitých pro správné fungování organismu (např. minerálů — sodíku, draslíku, hořčíku). Tento proces mohou znásobit nejen poměrně známé faktory, jakými jsou kupříkladu vysoké venkovní teploty a hojné popíjení tzv. hypertonických nápojů, ale kupodivu též velmi chladné až mrazivé počasí, mnohdy ještě znásobené silným větrem.

Jen si v hlavě promítněte například okamžik, kdy dosednete do sedla, začnete šlapat a z úst se vám začnou valit obláčky páry, jako z komínů neratovické chemičky. Tělo musí totiž dostatečně zvlhčovat suchý mrazivý vzduch, aby ho plíce mohly dobře využít. V zimě vám také po tváři pravděpodobně nepotečou pramínky potu (vsákne jej sportovní zimní oblečení), což ve vás možná vzbudí klamný dojem, že se potíte o mnoho méně než v létě. A konečně — v zimě, jaksi ze zvyku, pijeme míň, neboť pocit žízně není tak intenzivní, jako bývá v létě. To všechno jsou drobné záludnosti, jež společnými silami vytvoří záludnost obřích rozměrů — dehydrataci.

Pozor na horké a studené nápoje
Ať je zima nebo léto, ideální teplota nápoje popíjeného venku při sportu se vyjma velmi teplých dní pohybuje zhruba okolo 18 — 20ºC, v létě lze akceptovat i rozmezí10 — 12ºC. Samozřejmě teplotu nápoje nemusíte měřit, tekutina by měla být jednoduše vlažná. Teplotní šoky typu — mrazivý vzduch a horký čaj, nebo horký vzduch a studený nápoj, sliznici velmi oslabují. A co je oslabené, je logicky náchylnější k nejrůznějším infekcím. Horké nápoje nejenže poškozují sliznici, ale také podobně jako „tvrdé“ lihoviny doslova omráčí chuťové buňky na jazyku, a vy si nevychutnáte ani případnou chuť nápoje, ani následně požívanou potravinu, byť by jí byla jen energetická tyčka či hrst rozinek. Dle jednoho íránského výzkumu (pro arabský svět je typické pití takřka vařícího čaje) je pití horkých nápojů jedním z rizikových faktorů přispívajícím ke vzniku rakoviny hltanu a jícnu, přesný mechanismus tohoto patologického poškození sliznice však zatím odhalen nebyl.

Podrobnější článek o pitném režimu s detailním popisem typů nápojů a praktickými radami naleznete v článku Jak si střežím pitný režim?

Kam s ním? Jak na to? Aneb kreativitě se meze nekladou.
A nyní tedy nastává ona žhavá otázka chladných cyklistických dnů. Kam s ním?

— Mnozí cyklisté tento problém řeší camelbackem schovaným pod bundou, což zaručuje alespoň částečné ohřívání tekutiny tělesným teplem. Nevýhodou je, že to vždy nemusí být úplně pohodlné.
— Jiným se zase osvědčil izolační návlek na hadičku, který alespoň při kratších vyjížďkách chvíli „zafunguje“.
— Poměrně užitečným fíglem je, zvyknout si v zimě vždy po pití vyfouknout vodu z trubičky zpět do pytle. Tak zabráníte tomu, aby prvních pár doušků nepřipomínalo ledovou tříšť, nebo aby trubička úplně nezamrzla. Nicméně celkovou teplotu nápoje tak samozřejmě neovlivníte.
— Dalším zajímavým nápadem je přihodit do batohu s camelbackem „hřejivé polštářky“ (nyní je prodávají např. v Tchibu, stojí 99 Kč 2 ks). Polštářek se připraví na cestu dle návodu (pár minut) — není horký, pouze teplý, a to poměrně dlouho. Dobré je nechat jej pro jistotu ve fleecovém obalu. Polštářek doporučuji dát do batohu na přední stranu camelbacku.
— Poněkud diskutabilním řešením při velmi nenáročné vyjížďce může být i kvalitní lehká sportovní termoláhev v batohu. Nevýhoda je, že tekutiny se tam vejde obvykle málo, a když se chcete napít, musíte zastavit. Pozor, při přípravě nikdy nelijte do termosky nápoj horký, ale již v odpovídající (nebo malinko vyšší) teplotě.
— Nejdrsnější z nejdrsnějších jezdí s klasickou cyklolahví, pakliže tak tréninky bez následků zvládají, klobouk dolů, nechť jim to dlouho vydrží.

Máte, milí čtenáři, ještě nějaké zaručené „pitné“ zimní tipy?

Foto: Jan Němec