Představujeme: Michal Bubílek

Sedmadvacetiletý biker týmu Kellys Bikeranch, byť stojí ve stínu největších domácích hvězd, patří do širší české špičky maratonského pelotonu. Letos si dojel pro svůj nejhodnotnější výsledek kariéry: 20. místo na mistrovství Evropy v maratonu. Michal žije s přítelkyní Bárou, rovněž bikerkou a členkou týmu Kellys Bikeranch, v Liberci.

Michale, přibliž čtenářům své začátky na kole...
Ke kolu mě přivedl táta, byla to doba, kdy byl v Česku dost velký boom závodění na horských kolech, bylo mi tuším 13 let. Taťka závodil v časech Českého poháru v cross country v kategorii Masters II, to bylo na startu i 200 chlapů. Bydlel jsem v Mladý Boleslavi s našima, tam jsem jel na první závody a chytlo mě to. Viděl jsem to u táty, začal jsem se zajímat a bylo... Přirozený vývoj, od malých závodů jsem chtěl na větší a větší. V Boleslavi byl cyklokros, o to nešlo nezavadit.

A pak, co bylo dál?
Dělal jsem sportovní školu - atletiku. Takže jsem absolvoval nejdříve atletický trénink ve škole a pak jsem teprve šel na kolo, což nebylo ideální. Táta mě tenkrát potom poslal k panu Lacinovi do Peksportu, zpětně to beru jako dobrý nápad. Byla to sice dřina, člověk brečí, ale strašně mi to dalo. Bylo to úplně jiný trénování, za dva roky jsem se dostal na slušnou úroveň. První rok ve třiadvacítkách jsem pak přestoupil do Bikeranche.

Co ti šlo z atletiky nejlépe?
Dělali jsme úplně všechno, byl to takový desetiboj, ale asi nejvíce mi šly sprinty, což se mi teď zdá celkem vtipný. Běhal jsem dobře šedesátku, stopadesátku, v těchhle disciplínách jsem bodoval nejvíc. Tenkrát mi 3 minuty běhu přišly jako velká vytrvalost.

Co další studium?
Dělal jsem strojní průmyslovku, mám maturitu. Pak jsem byl v Boleslavi na škodovácký vysoký škole, což je brutální škola, strašně těžká. Je to všechno v jednom - technika a ekonomka a ještě k tomu v cizím jazyku. Odjel jsem na soustředění a práce se kupila a kupila, až jsem musel školu po 4 semestrech přerušit a věnovat se kolu. Risknul jsem to a šel do toho. Zatím nelituju.

Zlomový věk a přestup do třiadvacítek jsi přežil a dnes jsi jediným placeným závodníkem v týmu Kellys Bikeranch...
Řešil jsem, co dál, jdeš do mužů a nikdo po tobě moc netouží, tady to měl v ruce Milan Špolc, tým se rozjížděl, chtěl jsem to zkusit. Vypadalo to jako dobrá parta. Nastupoval jsem za totálně hobby podmínek, vypracovával jsem se od nuly.

Máš trenéra, nebo jedeš po vlastní ose?
Trénuju poslední roky sám, respektive s tátou. Dva roky jsem trénoval s Luborem Tesařem, který mi hodně dal a poradil. Čerpám z toho do teď. Dnes bydlím v Liberci a často trénuju s Jirkou Novákem, což je super. Jezdím se sportesterem, ale hodně dám na pocit a dlouholetý záznamy.

Zapojuješ do tréninku i silnici?
Samozřejmě. Trénuju na obou kolech, ale nedokážu říct procenta. Třeba včera jsem jel 4 hodiny na biku, předevčírem na silnici. Zapojuju i trénink techniky, nedrtím to jen do kopce. Zvláště hodně na jaře, kdy je nový materiál.

Jsi na sebe přísný?
Člověk, když chce něco dokázat, tak musí leccos obětovat. Volím zlatou střední cestu. Bára je výživová poradkyně a i já se tomu rád věnuju, udělal jsem si kurz, takže v tom mám systém, ale nepřeháním to.

Máš někde rezervy?
Zkouším změnit pár věcí v tréninku, uvidíme, jestli se to ujme.

Kolik kol máš k dispozici?

K dispozici mám jednu silničku a jednoho bika, k tomu pak několik sad náhradních kol. Dá se s tím vydržet, když se o to člověk dobře stará. Velký opravy mi dělají v Bikeranchi, jinak jsem schopen si udělat spoustu věcí sám, pomáhá mi i taťka.

Jak hodnotíš svůj dosavadní vývoj sezony?
Sezona je zatím dobrá, držím si standard, vedu pohár, nemám výkyvy. Potěšila mě Evropa, to byl těžký závod v silný konkurenci. Byl jsem dvacátý, což spolu s titulem vicemistra ČR v maratonu 2011 beru jako svůj nejlepší výsledek. Na mistráku světa jsem doufal do třicítky, jelo se mi dobře 4 hodiny, ale závod byl na pět :-)

Je reprezentace vrchol?
Reprezentace byla vždycky asi to nejvíc, čeho může člověk dosáhnout, ale jedna věc je to, když se někam s repre dostaneš, druhá pak, abys na té akci uspěl a třetí, aby jsi se dostal dál. Je to samozřejmě motor, který mě žene, nechci být dobrý jen tady v okrese.

Jaké jsou tedy tvé cíle do konce sezony?
No vzhledem k tomu, že průběžně vedu pohár, tak ideální by bylo udržet pohárové vítězství až do konce. Ale Džobr asi bude proti, tomu se to moc líbit nebude, měl chudák hodně těžkou zimu, začal trénovat až v dubnu a teď mu to lítá. Ještě nás čeká závod v Litvínově, což je nový závod a prý hodně těžký. Poslední pak jsou Sudety.

Jaký tvůj další závodní program?
Závodně ještě odpočívám, první akce bude příští týden Příchovický maraton, to bude takový test před Českým pohárem v Litvínově.

O víkendu se pojede mistrovství ČR v cross country téměř za tvými humny, dorazíš se podívat?
(smích) Svědily by mě nohy, asi bych si chtěl připnout číslo.

Koho tipuješ na titul?
Možný je všechno, těžko říct, co tomu Jára bude chtít dát. Ale spousta kluků je víc natěšenejch než on, třeba Cimbál, Bouda, Kristián nebo Ňůmi. Jsem na to zvědavej.