Red Bull Rampage 2010 aneb MRSN never dies...!

Red Bull Rampage opět posunul laťku. Vítěz závodu, čerstvý nositel titulu Best Trick i vítěz série FMB World Tour Cameron Zink se vytasil s trikem, jaký svět na podobné soutěži ještě neviděl. Na desetimetrovém dropu z Oakley ‚flusbudky’ /oficiální název Icon Sender/, kdy se letí přes skalní hranu, zkusil otočit 360. V prvním jízdě se rozbil jako hračka a dostal se do péče zdravotníků. Ti ho po desetiminutové prohlídce shledali způsobilým a tak zatímco jiní by si odjeli lízat rány na hotel, Zink opět nastoupil na start. V druhé jízdě už odjel třistašedesátku na jistotu.

Díky tomu bodově předehnal britského specialistu na boj s časomírou Gee Athertona, který na hot seatu seděl již od prvního kola. V něm předvedl pěknou, rychlou downhillovou jízdu zakončenou skokem do skalní U rampy. Gee jel jako jeden z prvních a porota ho vyšvihla do vedení možná i proto, že neměla velké srovnání. Gee to asi dobře věděl, a do druhého kola nenastoupil. Buď se bál zranění nebo si spočítal, že by nemusel dopadnout zdaleka tak dobře, jako při prvním pokusu.

Na třetím místě skončil Darren Berrecloth, který v první jízdě třikrát upadl. O to víc se koncentroval na svůj druhý pokus. Jeho trať byla originální, plná záludných a technicky náročných překážek, které si vlastnoručně nakopal ve skalním kaňonu. Cílem takřka prolétl čistou 360 ze skalního převisu: Podle nás jednoznačně lepší jízda, díky níž měl, při vší úctě, posunout Athertona na bronzovou pozici.

Každopádně mu to zajistilo náskok před Španělem Andreu Lacondendegyem, který svou jízdu vybarvil několika backflipy a nebál se ani dropu z Oakley 'flusbudky'. Ve druhé jízdě jeden z nich nedotočil a rozmáznul se do prachu.

Jen o něco menší dojem na porotu udělal výkon Kanaďana Geoffa Gulleviche. Sympaťák z Vancouveru měl od začátku závodu výbornou formu a kombinoval obrovské dropy s technickými triky včetně backflipů. Na šesté místo si dolétl jeho kumpán Thomas Vanderham po přeletu přes dvacetimetrový kaňon. Další absolvent kanadské školy Robbie Bourdon si našel originální trať a svou jízdu vyšperkoval nekonečnou 450 otočkou do transferu. Malý, podsaditý chlápek na své poměry zářil a každému, kdo šel kolem, točil Jagermeister shoty z kanystru na svém valníku. Jako bonus nezapomněl nikomu hodit pod nohy petardu. Ohrozit ho mohl jeho parťák Kyle Strait. Ve druhém kole poslal suicide z flusbudky, ale parádního supermana na šílené step upu zakončil rozlomením řidítek. Takže osmé místo. Jen o chlup hůř se vedlo nováčkovi závodu Loganovu Bingellimu. Kurtovi Sorgemu se nepovedlo zazářit jako loni, kdy si sáhl na stříbro, a i přes svůj suicide přes kaňon přistál až na desátém fleku. Jedenáctku bral Alex Prochazka, Kanaďan s českými kořeny.

V tomhle místě musíme sáhnout do svědomí rozhodčím. Alex jel stejnou, možná ještě dynamičtější jízdu než Atherton, ale na výsledkové listině je dělí devět míst. Proč? To už nikdo nezjistí.

V podstatě o život bojoval Michal Maroši. „Budu muset jet na patě,” prohlásil Maroši, když se ráno sbíral na finále největšího freerideového závodu světa. Red Bull Rampage si pokaždé vybírá daň na zdraví účastníků. Michal si den před závodem vymkl kotník, s jehož pevností bojuje již déle jak půl roku. Zranění vazů si přivodil na své KTM 450 během enduro ježdění v bývalém vojenském prostoru Milovice. Do závodu nastoupil se zavázanou nohou a pevně sevřenými čelistmi. Na otázku, jestli by mu pomohly prášky proti bolesti, řekl, že má nějaké v autě.

První jízdu dal na stoprocentní jistotu. „Bylo to, jako kdybych jel v Benátkách pro rohlíky,” řekl. V druhém kole posílal trik za trikem, ale can can do transferu skončil pádem v roští. Celkově z toho bylo 16. místo. „Vůbec mi to nevadí. Chtěl jsem si dokázat, že na to ještě ve svém věku mám. Chtěl jsem jet, abych zjistil, jestli jsem nesmrtelnej. Protože když přežiju tohle, přežiju už všechno.” Marosana Never Dies...

Závod nepříjemně zkomplikovalo počasí. Zatímco první kolo odplynulo za sluníčka, organizátoři krátili pauzu před druhým kvůli hrozící bouřce. Předpověď se nemýlila. Poté, co odjeli poslední borci z první startovní brány, se strašně zatáhlo, začalo pršet a pilot vrtulníku hlásil do vysílačky nebezpečné turbulence. Všichni závodníci připravení v druhé bráně museli hodinu a půl čekat na svou jízdu. Všichni byli promočení, vystresovaní a unavení. Nejlíp to vyřešil Cedric Gracia. „Kašlu na to, mám žízeň,” oznámil startovnímu komisaři a poslal to dolů bez ohledu na pořadí. To se cení.

Panovala shoda, že Red Bull Rampage byl celkově nejlepší freeridový závod roku a možná i všech dob. Nikde na světě nenajdete místo, které by se tak dokonale hodilo na freeride na horských kolech. Díky výrobci energetických nápojů jde tenhle undergroundový sport pořád dopředu.

Z Utahu vás zdraví Michal Maroši a vzkazuje, že rozhodně byste neměli zapomenout poplácat ho po zádech na Bike Brno a následně potom na dvanáctém ročníku legendární Marosany /15.-17. října v Úpě/.

Výsledky:
1. (89.20) Cameron Zink (USA)
2. (82.40) Gee Atherton (GBR)
3. (81.20) Darren Berrecloth (CAN)
4. (79.00) Andreu Lacondeguy (ESP)
5. (77.20) Geoff Gulevich (CAN)
6. (76.60) Thomas Vanderham (CAN)
7. (76.00) Robbie Bourdon (CAN)
8. (75.60) Kyle Strait (USA)
9. (74.80) Logan Binggeli (USA)
10. (73.00) Kurt Sorge (CAN)
11. (72.20) Alex Prochazka (CAN)
12. (71.80) Tyler McCaul (USA)
13. (71.00) Graham Agassiz (CAN)
14. (68.80) Cedric Gracia (FRA)
15. (64.20) Michal Marosi (CZE)
16. (63.80) Jamie Goldman (USA)
17. (54.60) Greg Watts (USA)
DNF James Doerfling (CAN)
DNF Mike Hopkins (CAN)
DNF Curtis Robinson (CAN)
DNF Chris VanDine (USA)

Text & Foto: Adam Maršál