Red Bull Rampage 2010 jde do finále.... LIVE!

Až do dnešního dne bylo jasné, že do nedělního finále jistě nastoupí ti, kdo se probojovali do finále i v předchozím ročníku. O dalších deseti jménech na konečnou startovní listinu se rozhodovalo v semifinále. Diváci viděli výkony, s nimiž by se ještě před pár lety vyhrávalo. Čas běží a progres je neuvěřitelný. Startovalo se pouze z pravé a prostřední brány (při pohledu z údolí) – levá bude závodníkům k dispozici až v neděli. Každý freerider měl možnost zkusit zaujmout porotu dvěma jízdami, z nichž se do pořadí promítla pouze ta lepší.

Od rána nad areálem kroužil vrtulník, aby nasnímal jízdy ze vzduchu. Na každých padesáti metrech stál velký filmový štáb s 3D kamerami, zvukaři a techniky, takže se opět můžeme těšit na profesionálně vytvořený dokument. Pod cílovou bránou odpočíval ještě vrtulník záchranné služby, ale naštěstí dnes neměl žádnou práci. Jako zatím pokaždé se i na letošním Rampage objevilo pár neznámých jezdců, o nichž v budoucnu uslyšíme čím dál častěji. Kdo z kvalifikace postoupil do finále?

Logan Binggeli (USA)
Je příkladem člověka, kterého jsme při příjezdu na místo vůbec neznali. Od prvních okamžiků bylo zřejmé, že je to zabiják. Pihatý, na ježka ostříhaný blonďák s image třídního sígra s irskými kořeny, nemá z ničeho strach a styl by mohl vyučovat i ve Vancouveru. Během tréninku jako první otestoval Oakley ‚posílák’, na němž se letí patnáct metrů daleko do desetimetrové díry a to ještě přes skalní hranu. Stejnou překážku si vybral i při své jediné kvalifikační jízdě. Do druhé již nenastoupil – vzhledem k prvnímu místu to už ani neměl zapotřebí.

Alex Pro (Kanada)
Syn Kanaďana Tomase Prochazky, s nímž si pokecáte česky, se s postupujícím věkem pěkně vybarvuje. V zimě lítá na lyžích ve freestyle parcích a sjíždí prašanové svahy. V létě dělá to samé na kole. Jeho styl je neuvěřitelně vyježdění, agresivní, čistý a rychlý. Spolu s tátou si na letošním Rampage postavil vlastní, originální trať, kterou při své první jízdě proletěl jako kometa. Porota ho okamžitě posadila do horkého křesla, odkud ho zkopnul až nehorázný Binggeli. Pokud se mu podaří finále, může se těšit na umístění někde hodně nahoře...

Chris VanDine (USA)
Tenhle Američan nas zaujal již na předchozím Rampage. Už tehdy se od ostatních lišil originálním motokrosovým stylem, neskutečnou výškou skoků a nebezpečnými barrel rolly přes hlavu. Tehdy bohužel nepostoupil. Letos vsadil na stejnou kartu a jde do finále ze třetího místa.

Geoff Gulevich (Kanada)
Nyní již fousatý chlapík z Kanady je především neuvěřitelně přátelský. Narozdíl od nafoukaných hvězd freerideových filmů jako je Strait nebo Bourdon nemá problém bavit se s kýmkoli o čemkoli. Má vybroušený styl, který aplikuje na jakoukoli překážku včetně Oakley ‚posíláku’. Úplně mu to stačilo je čtvrtému místu.

Tyler McCaul (USA)
Permanentně vysmátý brácha známějšího Cama, který nenastoupil kvůli zranění, udělal v ježdění obrovský skok dopředu i nahoru. I když se při své druhé jízdě rozsekal, postupuje jako pátý.

Greg Watts (USA)
I když vůbec nepůsobí jako sportovec, jakmile si sedne na kolo, začnou se dít divy. Jako jeden z prvních lidí na světě otočil dvojité salto. Na Jeho první na Rampage musela být působivá, protože mu zajistila šesté místo v kvalifikaci. My ji bohužel prošvihli a druhá nestála za nic.

Andreu Lacondeguy (Španělsko)
Malý zkérovaný pankáč ze Španělska tráví nejvíc času na dirtech a na FMX motorce, ale když už ho pozvali na Rampage, tak udělal výjimku a pořídil si celoodpružené kolo. Nikoho nenechal dlouho na pochybách, že backflipa zvládne odjet i na něm. Po první jízdě se ocitl pod čarou oddělující úspěšné od neúspěšných, ale při druhém pokusu všechno napravil a v neděli bude mít příleřitost své celopéro Morewood vyzkoušet ještě jednou.

Jamie Goldman (USA)
Jamie přijel na Rampage sám se svým pickupem z domova nedaleko Seattlu. Za volantem strávil neuvěřitelných patnáct hodin. Svou první jízdu pokropil sadou triků, které se porotě líbily natolik, aby ho chtěla ve finále.

Do finále se dostali i nováčci Curtis Robinson a James Doerfling z Kanady. Oba jsou lokálové z okolí Whistleru, což je další důkaz, že když má člověk talent a příležitost jezdit v nejlepších podmínkách, může to ve freeridingu dotáhnout až na Rampage.

Ve finále naopak budeme postrádat několik profláknutých jezdců. Nějak zvlášť se nepovedla jízda Jordiemu Lunnovi, který v obou pokusech upadl a to nejen jednou. Po skončení kvalifikace se vůbec netajil zklamáním: „I am dissapointed, man,” říkal.

Vrahem, kterému nechyběla odvaha, ale štěstí a možná trochu techniky, byl novozélandský blonďatý hippie–vlasáč Kelly McGarry. Posílal to z nejhorších míst včetně Oakley senderu, ale několikrát se rozštípal tak, že z něj na několika míst crčela krev obarvující obnažené maso. Kelly se ale pokaždé nechal zafačovat a pokračoval v sebetrýznění. V obou kvalifikačních jízdách zalehnul a nepostupuje, ale jeho fotky porkáte skoro všude a všichni si ho pamatují – jako toho největšího šílence na Rampage.

Steve Romaniuk měl připravený největší překvapení v dolní části trati, kde se chtěl nechat odpálit ze skalní římsy přes kaňon až do vany hladce vyšejpované obří U rampy. Po neskutečně dlouhém letu se ale předním kolem zaryl do jejího dna a zůstal velmi dlouho ležet. Zdravotník byl odvolán poté, co někdo prohlásil, že už chodí. „What a walking,” divil se jeden ze dvou kluků, kteří jej nesli za ramena jako někoho, kdo přebal v baru.

Jízdy se nepovedli ani Ryanovi Berreclothovi z Kanady a Francouzi Yannicku Granierimu, který nasadil velké výšky, dálky a nehorázné triky, ale bohužel pokaždé alespoň jednou upadl.

Rampage je nekompromisní, stačí malá chyba a na postup můžete zapomenout. A to ještě v lepším případě, kdy si díky ní ze závodu neodnesete nějaké zranění. Komu se to nepovedlo letos, bude moc snad zkusit štěstí příště. Začíná se proslíchat, že další Rampage se pojede již v roce 2011!

Text a Foto: Adam Maršál