Zpráva o stavu XC v českých zemích

Sezóna 2006 bohužel potvrdila stagnaci u většiny našich závodníků a zvětšující se odstup od světové špičky v mužských a juniorských kategoriích. Mezi světovou špičku se letos dostaly pouze dva naši závodníci - Kateřina Nash-Hanušová a Tereza Huříková.

Naději přinášejí výsledky kategorii  U 23 muži, kde dokázal Jan Škarnitzl dojet na 10. místě na ME a Jaroslav Kulhavý skončil 16. na mistrovství světa. Výkon obou na finále Světového poháru ve Schladmingu je příslibem do budoucna.

V elitní kategorii žen svůj standard předvedla Kateřina Nash-Hanušová, ale přes dobré výsledky ve Světovém poháru jí stále chybí špičkový výsledek na mistrovství světa.

V elitní kategorii mužů byl nejlepší na mistrovství světa Filip Eberl, který svého celkem dobrého výsledku dosáhl i přes rezervu v tréninku a objemu přípravy. Více nadějí se vkládalo do Milana Spěšného, který zaostal dalece za loňskou sezonou.

Bohužel absolutně výsledkově zklamala kategorie juniorů a juniorek. Zde musím přiznat svůj díl viny, protože část těchto závodníků byla z našeho týmu. U juniorů se podle mého názoru projevila nezkušenost z takovýchto závodů.

Obecně musím konstatovat /po zkušenostech z mistrovství Evropy a mistrovství světa/, že naši závodníci mají vetšinou problém a odstup od světové špičky v několika zásadních bodech:

• chybí rychlost — zvlášt po startu se nejsou schopni dostat na přední pozice
• chybí síla /silová vytrvalost/ - markantní zvláště v těžkých výjezdech u mužských kategorií, kde naši závodníci jedou o 2 — 3 převody lehčí než špička
• chybí technika a ovládání biku v terénu - opět markantní zejména ve sjezdech, kde zaostáváme za světovou špičkou rozdílem třídy, ale i ovládání biku ve výjezdech a volba převodů je u některých našich závodníků problém
• u juniorských kategorií chybí větší zkušenosti z podobných závodů a schopnost závodit pod větším psychickým tlakem
• životospráva a nadváha — u některých závodníků je odstup od světové špičky znát i na jejich postavě, ve většině případů s sebou táhnou zbytečná kila navíc

Příčiny těchto nedostatků pramení podle mne z tohoto:

• pro závody českého poháru  většině závodníků stačí příprava a trénink takový jaký mají
• malá trénovanost závodníků, většinou trénink dlouhý a v nízké intenzitě
• nízká úroveň Českého poháru a malá technická obtížnost většiny tratí
• vyhybání se startům na kvalitních závodech v zahraničí, ať už se jedná o Světový pohár nebo o kvalitní mezinárodní závody s konkurencí světové špičky
• Zakořeněný zvyk většinu tréninku provádět na silničním kole a na biku jenom závodit /pro závody českého poháru to stačí, ale jak bylo vidět v České Kamenici ne pro každého/

Jak je vidět, hlavně z příkladu švýcarských závodníků,  kteří dnes diktují směr a ovládají světovou špičku, příprava na vrcholné soutěže se ubírá jiným směrem.

Větší objem tréninku je na biku — hlavně technika a síla, tréninkové jednotky  před hlavní sezonou a v ní mohou být kratší ale o to intenzivnější.

Švýcarský pohár patří k nejlepším v Evropě, svojí náročností, technickou obtížností a konkurencí na startu.

V juniorských kategoriích u nás sleduji pokles výkonnosti na hlavních mezinárodních závodech od doby, kdy jsme se přestali zúčastňovat mezinárodních přípravných závodů a začali jsme se věnovat více závodům silničního poháru proto, abychom splnili podmínky ve Sportovních centrech mládeže, máme tedy závodníky, kteří jsou u nás dobří v juniorech, jak na biku, tak na silnici a jejich trénovanost je na vysoké úrovni, ale na startu mistrovství Evropy a světa zřejmě podlehnou psychickému tlaku, když se musí přizpůsobovat vysokému tempu špičky na které nejsou zvyklí.

U starších kategorií, podle mého názoru, pramení odstup od světové špičky z příčin které jsem výše popsal.

Když se na to podíváme blíže, tak si myslím, že málokdo z našich závodníků umí pořádně trénovat. Trénink většinou spočívá v metodice „ ve 14:00 120 km s hobíkama a veteránama od mostu“.  Většina tréninku probíhá na silnici a na biku sedí pouze při závodech o víkendech. Když pak přijdou technicky obtížné závody, tak jejich výkonnost na biku zákonitě klesá, jelikož na to nejsou zvyklí.

Málokdo z našich závodníků pracuje s odbornými  trenéry, setkáváme se s názory že trenéra nepotřebují protože trénují podle sebe a svých pocitů. Jak se zdá na příkladu jedné z našich nejlepších sportovkyň /K. Neumannové / tak to není úplně pravda.

S tím souvisí většinou absence plánování tréninkového procesu, objemu tréninkových ukazatelů, ladění tréninku na vrcholy sezony apod.

Lékařské sledování a pravidelné testy které by měli proběhnout minimálně 3 krát do roka a ukázat nám stav trénovanosti, posun výkonnosti či stagnaci, probíhají u většiny maximálně jednou do roka a většina závodníků to bere jako nutné zlo. A pokud z této prohlídky dostanou nějaký výstup, tak bez trenéra je jim to opět moc nepomůže.

Další problém vidím ve skladbě závodů jednotlivých závodníků, většina objíždí každý víkend nějaký závod  i nízké úrovně bez nějakého cíle a zaměření na nějaký vrchol sezony. Pramení to zřejmě ze snahy týmů zviditelnit se na takovýchto akcích.

Pro další leta bych určitě doporučoval závodníkům zamyslet se nad jejich tréninkovým procesem, týmům investovat do kvalitních zahraničních závodů s konkurencí světové špičky.

Komise MTB by se měla postarat o vyší úroveň českého poháru, co se týká technické náročnosti.

V minulých dnech jsme absolvovali schůzku se zástupci týmů, bohužel mě zklamala neúčast a nezájem některých týmů, kteří mají ve svých řadách reprezentanty. U týmů které se této schůzky zúčastnili by bylo třeba vytvořit jasný závodní a tréninkový program jednotlivých závodníků a stanovit závodníkům priority.

V dalších závodních sezónach chci prosazovat tento směr a reprezentace bude stavět na mladých závodnících, kteří jsou schopni akceptovat tento směr přípravy a závodění.

Reprezentace byla rozčleněna na družstva s různou výší podpory a zabezpečení, / viz příloha*/, naší prioritou je nominace našich závodníků na olympijské hry v roce 2008. Ovšem ne za každou cenu a jenom pro čárku za účast, závodníci kteří se tam nominují by měli v té době patřit do světové špičky, jinak tam budou zbyteční.

*Plán reprezentace na rok 2007

J. Lutovský,  17. říjen 2006