Solnou komoru zasypal sníh

Bikový svátek v oblasti Dachstein-Hallstatt, jež je zapsána i na listinu Unesco, se již povedlo rakouským pořadatelům natrvalo zapsat do podvědomí mnoha národů, a to včetně toho českého. Zásluhu na tom má zcela jistě i spojení s několika mezinárodními seriály jako je MarathonMan-Europe, Inter-Mountain-Series nebo „hostování“ tohoto největšího rakouského MTB maratónu v českém kolotoči KPŽ. Ať už do Rakouska české bikery přilákal sběr bodů do některého ze seriálů nebo prestižní jméno Salzkammergut Trophy, nic to nemění na faktu, že Češi byli po Rakušanech opět nejpočetnější skupinou účastníků.

V uplynulých letech vládlo oblasti Inneres Salzkammergut, v jehož srdci hostitelský Bad Goisern leží, zpravidla příznivé počasí. Vyloženě škaredě tu bylo naposledy v roce 2004, když se zde rozhodovalo o titulech mistrů světa, byť také v loňském roce si účastníci prožili  trochu deště. Předpovědi počasí na sobotu 18. července však asi věřil málokdo, protože tento den vypadal v meteorologickém výhledu jako nejapný žert nebo šotek; tropické třicítky totiž měly na jediný den vystřídat teploty do deseti stupňů a déšť. Nebývá 100% pravidlem, že předpověď vyjde, ale tato krutá vyhlídka vyšla do puntíku. Ráno se totiž bikeři budili do pochmurné atmosféry zataženého nebe, větrných poryvů, silného a vytrvalého deště s blesky a hromy. Teplota postupně během dne klesla až na pět stupňů nad nulou a na vrcholu Hütteneckalm (cca 23. km trasy B) dokonce spadla až na pouhý jeden stupeň nad bodem mrazu.

Účastníci závodu měli tentokrát na výběr z tratí pěti délek, a to od 27 až do vražedných 206 kilometrů. Právě účastníci nejdelší trasy se stali hrdiny dne — jejich start o páté ranní probíhal opravdu v ponuré atmosféře a o úsměvy na tvářích startujících tentokrát byla nouze. Nicméně, z 550  zaprezentovaných bikerů jich ke startu nastoupilo 500, což o jejich psychické síle hodně vypovídá. Čtyři hodiny po nich se začali do startovních bloků řadit i závodníci z kratší trasy B (114 km, 3545 m) a po nich postupně i zbývající tři trasy.

Na nejdelší trase s převýšením přes 7000 metrů byl mezi největší favority po boku Němce Danowského nebo Rakušana Hödlmosera řazen právem i vloni druhý Ondřej Fojtík (Volvo Auto Hase). Ten byl ale již předem rozhodnutý, že celých 206 kilometrů nepojede: „Už před čtrnácti dny jsme se v týmu dohodli, že letos to nepojedu. Daří se mi letos i v padesátkách, tak jsem chtěl zkusit tu kratší trasu, ale pořadatelé to nechtěli změnit. V neděli nám začíná týmové soustředění a jet deset hodin v tomto počasí, tak se až do Sudet budu vzpamatovávat,“ vysvětlil „Foja“. Vítěz Crocodile Trophy sice jel v první čtyřčlenné skupině, ale závod ukončil po dvou hodinách.

Na trati „dvoukila“ tak zůstali z Čechů vepředu Radoslav Šíbl (Bikezone.cz/MRX) a Karel Hartl (Subway-Unibon-Marin Team). První jmenovaný se postupně propracoval na třetí příčku, jen o dvě místa hůře si vedl Hartl: „Ráno byla taková tma, že jsme skoro neviděli na cestu, ale naštěstí vedly první kilometry po asfaltu. Horší to pak bylo v lese. Ještě, že nám na cestu občas posvítil nějaký ten blesk,“ vtipkoval po závodě Karel. Na trati jemu ani ostatním ale do smíchu tolik nebylo. On i „Rádes“ však prokázali velkou bojovnost, když v závodě pokračovali, dokud je pořadatelé z tratě neodvolali. Vrchol Rossalm ve výšce 1500 metrů nad mořem totiž pokrylo 20 cm nového prašanu a pořadatelé už nechtěli dále riskovat zdraví závodníků. „Dobře, že ho zastavili. On by to nevzdal, raději by někde umrzl,“ komentovala počínání svého chotě jeho manželka Lenka, která do závodu na kratší 100km trati také nastoupila.

Radek Šíbl z Bikezone.cz/MRX třetí příčku udržel, ve své kategorii nakonec skončil stříbrný. „Jelo se mi sice dobře a užíval jsem si to, ale na druhou stranu jsem pořád přemýšlel, jestli to vůbec můžu přežít. Půjčil jsem si na startu od Bohuše Bábora pláštěnku a snad jen díky ní jsem byl schopen jet. Prsty ale necítím ještě teď v pondělí,“ popisoval. Sám ale z dobře rozjetého závodu odstupoval nerad: „Pořadatele, který mě posílal od toho nádražíčka před Halstattem zpátky do Bad Goisernu jsem se třikrát zeptal, jestli to myslí vážně. A když mi i potřetí odkýval, že je závod zrušený, tak jsem teprve pochopil, že je to tak,“ líčil podivnou situaci Radek.

Hlavní otázkou totiž bylo, zda se závod zruší úplně nebo jestli budou vyhlášeny alespoň nějaké výsledky. K sestavení výsledkové listiny nakonec pořadatelé využili mezičasu ze 134. kilometru. Přes snímací koberec časomíry zde projel Radek Šíbl jako třetí dvacet minut za vítězným Lukasem Kubisem z Německa a druhým Ursem Hubrem ze Švýcarska. Karel Hartl byl pátý a i on se třetím místem ve své kategorii probojoval na pódium. Klasifikována přitom z celkového počtu odvážlivců na této trati nakonec byla jen pětina bikerů, mezi nimi však i tři ženy!

Podobným způsobem jako u nejdelší trasy pak byly výsledky určeny i u trasy B: mezičas ve Weissenbachu na 34. km protnul jako první Ivan Rybařík (Volvo Auto Hase), který tak mohl být vyhlášen jako vítěz tohoto závodu. Druhé místo připadlo s odstupem 37 vteřin Thomasi Zahndovi (Stöckli-Craft), třetí byl již s více než čtyřmi minutami ztráty Matthias Leisling (SV Wacker Burghaus). Do elitní desítky se ještě mezi muži vešel sedmý Oldřich Hakl, který na svého vítězného kolegu z týmu ztratil sedm minut, a s ženami mezinárodní konkurence si poradila třetí Petra Kottová (rovněž Volvo Auto Hase). Ostatní české naděje byly na trase maratónu pohřbeny nejčastěji vinou deště a zimy.

Jedině závodníci na kratších distancích, pokud se rozhodli vůbec startovat, regulérně odzávodili na nezkrácených tratích. „Když vám začne být na 30. km zima, dá se těch 20 zbývajících nějak do cíle dojet. Ale při představě, že mě v tom čeká ještě přes 70 km bych toho taky nechal. O těch z dvoustovky ani nemluvě,“ komentoval své rozhodnutí závod dokončit jeden z účastníků trasy C, závodu na 53 kilometrů. Na ní si nejlépe vedl Roland Stauder (Corratec), nejvýše postaveným Čechem byl osmý Ladislav Šulc (Alpine Pro-Author) a nejlepší českou bikerkou pak čtvrtá Ivana Linková, která ve své kategorii získala stříbro.

Kompletní výsledkové listiny naleznete na stránkách Salzkamergut Trophy, tedy trophy.at.

Na dvanáctý ročník Salzkammergut Trophy budou jeho účastníci i pořadatelé vzpomínat jako v mnoha ohledech výjimečný; kdo by očekával, že se projede v červenci ve sněhu? Alpy zkrátka ukázaly, co všechno lze od nich očekávat, a daly najevo, že k přírodě je třeba stále přistupovat s pokorou. Přesto ale Salzkammergut Trophy neztratila nic ze svého lesku a jistě se na jejím startu potkáme v hojném počtu i příště. A když ne na ní, tak na finále MarathonMan-Europe v německém Seiffenu za 14 dní určitě!

Foto: Erwin Haiden, nyx.at