Pražské schody 2007

Pražské schody, včera pod názvem Velká cena České Spořitelny, se jely už po čtrnácté. V České republice patří tato exhibice díky svému umístění do historického centra hlavního města k vůbec nejpopulárnějším a nejatraktivnějším závodům. Ostřílení pořadatelé v čele s Robertem Bakalářem a Romanem Čermákem dokáží do centra Prahy přivézt světové mountainbikové star. Ostatně posuďte sami. Po schodech se už projela jména jako  Danielle Pontoni, Mike Kluge, Thomas Frischknecht, Dario Acquaroli, José Antonio Hermida, Julien Absalon, Christoph Sauser, Frederik Kessiakoff a samozřejmě Miguel Martinez. Mezi těmito lidmi by se našlo několik duhových trikotů a nejrůznějších placek. Ať už zlatých, stříbrných či broznových.

Letos to samozřejmě nemělo být jinak. Do Prahy se se svou kariérou přijel definitivně rozloučit Miguel Martinez. Francouz, kterého si Praha a její diváci oblíbili a on si oblíbil ji a je. Do hlavního města přijel poprvé už před deseti lety a třikrát tu dokázal zvítězit. Právem tak měl na řídítkách číslo 1. 

Čtyřku měl na svém Scottu Florian Vogel. Pětadvacetiletý Švýcar, který byl na loňském mistrovství světa v Rotorua na Novém Zélandu členem zlaté štafety.
Fredrik Kessiakoff je Švéd závodící za stáj Cannondale Vredestein. Pro něj byl loňský rok velmi úspěšný. Vyhrál německou Bundesligu, domácí titul a na mistrovství světa vybojoval bronzovou medaili. Vyhrál i na Pražských schodech, kdy v posledním kole udolal Christopha Sausera.
Dalším zahraničním závodníkem byl Christof Bishof. Snad večně usměvavý a pohodový chlapík, který si Prahu zamiloval a po vyřčení slov jako party a czech girls se mu oči rozsvítí ještě více. :-)
Bischi, ač je Švýcar, závodí za kyperský tým BikinCyprus International.
Dorazit měl i jeho týmový kolega Michael Weiss - mistr Evropy U23 z roku 2003. Ten se bohužel den předem ze závodu omluvil. Po sobotním závodu světového poháru v Champéry ho skolila nemoc a antibiotika nejsou to pravé závodní palivo pro bikerovo tělo.

A samozřejmě nemůže chybět česká špička. Schody jsou totiž jediným závodem v sezoně (snad ještě kromě mistrovství republiky), kde se sjedou jak nejlepší cross-countrysté, tak maratonci.
Za první grupu to byli Kristián Hynek z České spořitelny MTB, v dresu mistra ČR XC i maratonu Pavel Boudný (Kellys Opportunity), Jaroslav Kulhavý a Tomáš Vokrouhlík z Michelin Specialized, Jan Škarnitzl (dimp Giant), Milan Spěšný (Merida Biking), Václav Ježek (Spinning MB), Radim Kořínek z Maxidek Cannondale, Filip Eberl a Václav Hlaváč ze Scanie Apache Kolín, Jirka Novák (KC Kooperativa SG Jablonec) a další.
Z maratonců to pak byli Ivan Rybařík (KHS.cenytisku.cz), Tomáš Trunschka (Klub Lannutti Most), Ondřej Fojtík (Toyota Dolák), Oldřich Hakl (Merida Biking) a Radek Dítě (Česká spořitelna MTB). Doplnili je i cyklokrosaři Radek Šimůnek (Palmans Sapim) a Ondra Lukeš (Sparta Praha). Suma sumárum - velmi kvalitně nabité startovní pole. 



Trať závodu je pořád stejná. Stejně krásná, stejně originální, stejně atraktivní a stejně těžká.
Po startu před domem U dvou slunců, který proslavil Jan Neruda, pár metrů prudkého stoupání, zatáčka vpravo a dlouhé stoupání ulicí Ke Hradu až se dostanete na Hradčanské náměstí, nejvyšší bod trati. Tady odemknout vidli, nadechnout a poslat to do schodů. Zámeckých schodů. Těch je celkem 189, jsou v sériích po deseti a mezi jednotlivými "sadami" jsou mezery okolo 4 metrů. Když prolítnete první nejdelší část lemovanou bouřícími diváky, zašlajfujete zadní kolo a točíte o 180 stupňů doprava. Pár schodů a to samé pro změnu na druhou stranu. Po nepravidelných kočičích hlavách se to hodně rozjíždí, trať stále ještě vede směrem dolů. Před pravoúhlou zatáčkou u hospody najet hodně vlevo, téměř až do "mlíka", lehce přibrzdit a klopit. Číslíčka na computeru znovu rychle přibývají a dostáváte se na horní část Malostranského náměstí. To přejedete a úspěšně se trefujete do tmavého průchodu. Ten po pár metrech vyústí u amerického velvyslanectví. Prudká pravá a tímto cesta dolů skončila.
Držet se na chodníku, kde to tolik nedrncá, dokud to jde, pak už ale chtě nechtě znovu na kočičí hlavy a mírným táhlým stoupáním ulicí Břetislavovou se dostáváte až pod Jánský vršek - asi čtyři desítky metrů dlouhé prudké stoupání (jak jinak než po kostkách) začínající dvěma schody nahoru umístěnými tak, aby bikerům výjezd ztížily co možná nejvíce. Ulice pod ním je rozkopaná a ve štěrku se jede špatně. Nejlepší stopa tedy vede po chodníku. Z Jánského vršku vjedete do horní části Nerudovky. Její sklon ze začátku není tak prudký, ale s přibývajícími metry se začíná hodně utahovat. V místě průjezdu startovní bránou Metrostavu už má sklon opravdu solidní. Cíl je ale až nahoře na Hradčanském náměstí. Okruh měří okolo půl druhého kilometru a převýšení bylo 55 metrů, což, jak by přirovnal Robert Bakalář, je téměř výška Petřínské rozhledny. 



V půl čtvrté odstartoval VIP závod na tři kola určený především pro sponzory. Vyhrál Milan Černý z firmy CPI Hotels a.s. před dvojcí mladých závodníků z  Automotive Consulting, Danielem Dvořáčkem a Cyrilem Mladenovem.
Ženy absolvovaly kola dvě. Vyhrála Jana Kábrtová z Pelotonu před Lucií Velechovskou (Klima Praha s.r.o.) a Hedvikou Russovou (Automotive Consulting). Čtvrtá dojela Bohdana Půlpánová, sjezdařka, která se v poslední době často objevuje na maratonech Kola pro život. 

Po vyhlášení se vytvořila velmi slušná fronta u stanu Hervisu. Za stoly, s fixami v rukou a štůsky propagačních materiálů a triček tu seděla čtveřice Fredrik Kessiakoff, Miguel Martinez, fourcrossař Michal Prokop a Jaroslav Kulhavý. Jen o pár metrů vedle, u stanu týmu České spořitelny, jim co se týče fronty velmi dobře konkurovala usměvavá Tereza Huříková. Podepsat, usmát, vyfotit - Máňo radši eště jednu - poděkovat, popřát a další. Pro koho to bude?

Před šestou hodinou se závodníci začali sjíždět na start do Nerudovy ulice a na Zámeckých schodech by se atmosféra a napětí dalo krájet.
Je odstartováno. Tisíce splašených wattů ženou početné pole po kočičích hlavách nahoru k Hradu.
Jako první dupe Václav Ježek. Hned za ním Ondřej Fojtík, Tomáš Trunschka, Václav Hlaváč, Florian Vogel, Miguel Martinez a další. Téměř jednotně nahmatávají korunky, točí páčkou a po pár metrech se dostávají na schody, kde je bouřlivě vítají stovky diváků v několika řadách. Pole se natahuje, ale stále drží víceméně pohromadě, což není do první zatáčky na schodech úplně ideální. Ve stoupání zpět nahoru se na čelo dostává Florian Vogel a v druhém kole má u Hradu dvacetimetrový náskok před Václavem Hlaváčem. Za ním jede Václav Ježek a čtvrtý je v tu dobu maratonec Ivan Rybařík. Hodinová "kaše", ale asi nebude úplně ten typ závodu, který osmému závodníkovi světového poháru v maratonu sedí.
Miguel Martinez jezdí ve skupince s Pavlem Boudným, Radimem Kořínkem a Matoušem Ulmanem. Na čelo mírně ztrácí. Ve třetím kole je ve vedení stále Švýcar. Vystartoval po něm Jaroslav Kulhavý, kterému se o víkendu dařilo na svěťáku v Champéry a tak formu má. Jak Vogela, tak i Kessiakoffa a Bischofa tam porazil. Na třetího Václava Ježka a čtvrtého Kristiána Hynka má vedoucí dvojce náskok několika desítek metrů.
Fredrik Kessiakoff a Christof Bischof se drží zatím poměrně vzadu. Pořadí se neustále přelévá. Jen první pozice je takřka stálá. V pátém kole se po schodech proletělo v následujícím pořadí: Vogel, Hynek, Ježek, Vokrouhlík, Kulhavý, Eberl, Martinez.

Zhruba v polovině závodu konaného na hodinu a jedno kolo se za Vogela dotáhl Fredrik Kessiakoff a odjeli kvartetu Hynek, Ježek, Boudný, Vokrouhlík.

Na schodech se čas od času respektive kolo od kola nějaký závodník odhodlal k menšímu triku jako x-upu nebo malému "tejblu". To samořejmě diváky bralo, dávali to najevo a k exhibici to patří. Zato dole pod schody, v zatáčce na Malostranské náměstí a rovnice před ní, byl nejvíce v kurzu sparťan Ondra Lukeš. Na rozjezdu od posledního schodu si dával opravdu záležet a se zablokovaným pískajícím zadním kolem předváděl na dlažbě drifty dlouhé desítky metrů. Každý jeho průjezd znamenal bouřlivé ovace a ve vzduchu smrad z palící se gumy. Ondra, ostatně jak je u něj zvykem, nezapomněl přidat ani nějakou tu hlášku, zamávat a hurá do dalšího kola.

Přetržený řetěz na Jánském vršku vyřadil ze závodu Miguela Martineze. Ten tak neprožil rozlučku jakou si nejspíš představoval. Nezbývalo mu, než svůj prototyp karbonového Looku na příští sezonu vytlačit na Hradčanské náměstí po svých. I při tom byl sympatický francouz mohutně povzbuzován "svými" Pražany. V cíli nám pak Mig prozradil, že za měsíc světlo světa spatří i karbonový full od této francouzské značky. Migův bike, jenž nese označení Look 986 Offroad s integrovanou sedlovkou, osazený Shimanem XTR, koly Mavic SLR a Rebou WorldCup váží 9,3 kilo a jsou na něm namontovány rovněž prototypy Look bikových pedálů. Na těch ještě nebyla ni loga. Na první pohled poměrně velké plastové dvoustranné pedály vypadají odolně proti zanášení bahnem.

Zpět k závodu - na špici totiž pořád nebylo rozhodnuto. Zahraniční dvojce měla na českou skupinku pohodlný náskok a sváděla tak boj jen mezi sebou. Ale nerozhodně. Do posledního kola vjel Vogel s Kessiakoffem nalepeným na svém zadním kole jako stín. Ulice Ke Hradu, která byla rovněž obsypána fanoušky začala znovu bouřit a to proto, že za to vzal "spořník" Kristián Hynek a hnal se všemi zbytky sil nahoru. Několik vteřin za ním jel Pavel Boudný a za dalších pár sekund dvojce Ježek, Vokrouhlík.
O vítězi tak mělo rozhodnout poslední kolo a na mysl se okamžitě vkrádá vzpomínka na loňský ročník, kdy Kessiakoff Sausera porazil také až v posledním kole.

Napětí v cílovém prostoru je velké. Všichni očekávají, kdože se to objeví dole za zatáčkou...
Za chvíli je jasno. Je to Fredrik Kessiakoff! Na Jánském vršku provedl finální útok, Floriana Vogela utrhl a na Hradčanském náměstí mohl za ohlušujícího řevu okolo sedmi tisícovek diváků, stejně jako loni, zvednout ruce nad hlavu.

Florian Vogel cílovou branou projel o čtyřiadvacet vteřin později a podle toho, jak mu to "šněrovalo" ho stál závod a souboj se Švédem hodně sil.

O třetí místo se ještě tvrdě bojovalo. Pavel Boudný se ho nechtěl vzdát a snažil se to Kristiánovi znepříjemnit do posledních metrů. Ten jeho nápor nakonec ustál a třetí stupínek na bedně byl jeho. I když těsně - jen o dvě vteřiny. Pátý dojel Václav Ježek, šestý Tomáš Vokrouhlík, sedmý Matouš Ulman, osmý Jan Škarnitzl a devátý Christof Bischof. Ten si závod dle svých slov velmi užil i přes to, že se mu povolilo hlavové složení, což hlavně na schodech nebylo úplně dobré. Pochvaloval si výbornou atmosféru vytvořenou diváky a prostředím, a také trať.

Fredrik v cíli řekl, že vítěztví to nebylo vůbec lehké. To ostatně mohli diváci vidět sami. "Florian byl velmi silný, měl jsem z něho respekt. Pak už mi bylo jasné, že se bude rozhodovat až v posledním kole a tak jsem s útokem počkal." Vyjádřil také lítost nad defektem Miguela Martineze v jeho rozlučkovém závodě. Podotkl ale, že je to jen sport. Stejně jako Bischi vyzdvihl atmosféru závodu. 

Florian Vogel se nechal slyšet, že pro vítěztví udělal všechno, ale že ani to nestačilo. Velkou radost měl ze svého umístění i Kristián Hynek.

Pak už nic nebránilo k zahájeni vyhlašovacího ceremoniálu.
Teplým pražským podvečerem se nesly tóny fanfár hradní stráže a na stupně vítězů vystoupili, jak jinak, ti nejlepší.
Jako úplně poslední to ale byl Miguel Martinez. Poděkoval a rozloučil se. Na cestu dolů dostal ještě pusu od Terezy Huříkové a broušenou vázu, dal si sklenku bílého a odjel... 
Čtrnáctý ročník Pražských schodů je tak za námi.      

 
Výsledky najdete ZDE.