Skvělý Stošek veze z MS XCM v Turecku bronz!

Turecká Sakarya hostila mistrovství světa horských kol v maratonu, na nepříliš kladně přijímané trati poprvé v kariéře zvítězila Ramona Forchini ze Švýcarska, mezi muži obhájil titul Kolumbijec Hector Leonardo Páez. Martin Stošek vybojoval bronz, stříbro mu po 110 km a téměř čtyřech a půl hodinách v sedle uteklo o 15 sekund v souboji s Portugalcem Tiagem Ferreirou. Obhájce loňského stříbra Kristián Hynek skončil šestý, Filip Adel pak dojel pětadvacátý. Nejlepší z Češek byla jedenáctá Karla Štěpánová, maratonská mistryně ČR Jana Czeczinkarová dojela čtrnáctá a Jana Pichlíková šestnáctá. 

"Já jsem samozřejmě moc spokojenej, bylo to teprve moje druhý mistrovství světa v maratonu. I když přiznávám, že ambice byly i vyšší, ale na druhou stranu dneska to líp nešlo a jsem rád, že jsem to dovezl na medaili. Takže za mě parádní závod, neudělal jsem žádnou chybu, všude jsem byl a podal jsem svoje maximum. Bronz je super, mistrák světa je jednou za rok a musí se to všechno sejít v jediný den," vypověděl Martin Stošek, jenž si výrazně vylepšil loňské 7. místo při svém premiérovém startu na světovém šampionátu. V historii maratonských MS je tak třetím českým medailistou mezi muži, v Turecku šestadvacetiletý biker vybojoval šestou medaili a navázal na Jaroslava Kulhavého a svého týmového kolegu Kristiána Hynka. 

Velká skupina lídrů; v čele Kristián Hynek a Martin Stošek...

"Martinův výsledek je naprostá bomba, jsem za něj strašně rád. Je neuvěřitelný, co dokázal a z pohledu manažera našeho týmu je to parádní, za dva roky existence máme dvě medaile z mistrovství světa," radoval se z bronzu svého týmového parťáka z týmu Future Cycling - Northwave Kristián Hynek. Se svým výkonem ale příliš spokojený nebyl. 

"Já nejsem moc spokojenej, očekával jsem určitě víc, před startem jsem si říkal, že do top pětky bych to bral. Pocitově byl závod první dvě kola super, ale v tom posledním mi došlo a byl jsem i překvapenej, že mě předjel jen Španěl Valero a nikdo další. Z mý strany to v závěru byl pochod padlýho bojovníka, byl jsem úplně na šlupky... Podle všeho ale na tom byli podobně i ostatní, asi za to může i vedro a vlhkost. Náročný to bylo i profilově, pořád nahoru a dolů, celkem i prudký kopce, takže to z člověka dost vysávalo energii," popsal Kristián závod na 110 km rozdělený do tří okruhů.

O medailistech se rozhodlo až v závěrečném kole, kde zaútočil osmatřicetiletý Paez a své soupeře rozvěsil po trati. Martin Stošek byl zpočátku jediný, kdo kolumbijskému drobečkovi stačil.  

Martin Stošek a Tiago Ferreira...

Hector Leonardo Paez slaví svůj druhý titul...

"První dvě kola se moc nejelo, což mi příliš nevyhovovalo, byl bych radši, kdyby se od začátku jela podlaha, aby se to trochu vyselektovalo. Bylo to takový škubání tempa, chvíli se jelo, chvíli ne, byla nás početná skupina. Na začátku třetího okruhu za to vzal Paez, jedinej já s Tiagem (Ferreirou) jsme mu uviseli v háku. Pak odpadl i Tiago, ale Paez mě roznastupoval, že jsem si musel vystoupit a zvolnit. Počkal jsem na Tiaga a jeli jsme ve dvojici, a přestože jsme do toho fakt tlačili, tak se nám Paez pořád vzdaloval. Měl dneska super nohy. V závěru jsem byl rád, že jsem uvisel Tiagovi, byl jsem šťastnej, že mě dovezl do cíle, tam už to z mý strany nebylo moc o boji o stříbro. Spíš jsem byl rád, že jsem tam nezůstal 5 kiláků před cílem stát v křečích," vylíčil svou cestu za bronzem Martin.  

Že byl závod nesmírně těžký, dokazují Martinova a Kristiánova slova, s netradiční tratí se pral i pětadvacátý Filip Adel. "Chtěl jsem se udržet co nejdéle v první velký skupině, ale hned za prvním kopcem jsem si musel zvolnit. Nohy nebyly bohužel úplně ideální a celkem jsem se závodem protrápil. Trať byla sice spravedlivá a pro všechny stejná, ale nebylo to nic pro mě. Vylepšil jsem si dosavadní maximum z MS, ale letos jsem pomýšlel trochu výš."

Závod žen na 81 km /dva okruhy/ po dlouhých 3:42 hod. vyhrála šestadvacetiletá Ramona Forchini o jedinou vteřinu před polskou hvězdou, o deset let starší Majou Wloszczowskou. Týmová kolegyně Ondřeje Cinka z továrního celku Kross si na své konto připsala už třetí mistrovskou medaili, tu první - zlatou - získala na vůbec prvním mistrovství světa v maratonu v roce 2003. Poslední pak vybojovala předloni, původně byla bronzová, ale po dopingovém skandálu Rakušanky Kollmann jí byla přidělena stříbrná.

Bronzovou medaili si vyjela pětinásobná vítězka Cape Epic Ariane Lüthi ze Švýcarska, která ve druhém okruhu ztratila kontakt s vedoucím duem a cílem projela o minutu a 12 sekund později než vítězná krajanka.

České dámy se po náročném programu světových a evropských podniků rvaly o každou vteřinku. Na trati nechaly vše. Úřadující mistryně republiky v maratonu Jana Czeczinkarová dokonce i kousek sebe. "Předčasně jsem vypadla ze závodu, hned na první občerstvovačce jsem šla k zemi...." sdělila čtrnáctá "Čičina".

Karla Štěpánová...

Top desítku měla na dosah Karla Štěpánová, utekla jí o deset vteřin. "Uf, to byla těžká práce, to hlavně a především! Na to, jak šílenej závod tohle byl, jsem ale spokojená! Bylo to opravdu jen a jen o síle, v “technice” se nedalo získat nic... První kolo jsem zvládla vcelku v kontaktu, viděla jsem holky přede mnou. Jenže ve druhém se lámal chleba. Bojovala jsem s Adelheid Morath dlouhou dobu o top10, ale závěrečná časovka po rovině na 10 km mě totálně odpravila. V posledním kopci před cílem mi cukla a už jsem nebyla schopná to zalepit. V cíli to nakonec uteklo o 10 sekund. Teď mě to možná trochu mrzí, ale jsem fakt šťastná, že z toho je 11. místo. Navíc jsem úplně mrtvá, takže jsem tam fakt asi nechala vše," okomentovala svůj závod a nejlepší umístění české bikerky na MS Karla. 

Výborně dojela i šestnáctá Jana Pichlíková, byť se před startem necítila ve své kůži. "Včera jsem se úplně necítila a zřejmě z klimatizace nebo z průvanu se mi ucpala levá část hlavy. Spánek nebyl nic moc, budila jsem se. I přesto jsem závod ustála a nepřišla žádná větší krize. Výkon byl stálý a druhé kolo se mi jelo lépe, zřejmě mě hnal ten vrtulník :-)," vyprávěla Jana své zážitky ze závodu. 

"Po startu bylo několik okamžiků, kdy jsme se málem smotaly. Na první občerstvovačce spadla Czeczi kousek přede mnou, měla jsem namále. Já jsem měla obrovskou radost a užila jsem si moment, kdy jsem se dostala do čela celého pelotonu. Samozřejmě jsem nejela šrot, abych pak neodvlála :-) Po prvním dlouhém stoupání v druhém kole mě pronásledoval hluk vrtulníku, který avizoval, že se blíží vedoucí muži. Kousek před druhým depem mě dojel první závodník Paez a za chvíli po něm Martin Stošek a Tiago Ferreira. V cíli to mohlo to být 15., možná i 14. místo, ale taktika soupeřek zvítězila. Každopádně průjezd pod fandící tribunou jsem si užila moc a zamávala fanouškům, bylo jich tam hodně. Velké poděkování patří celé reprezentaci za zajištění akce a podporu. A zároveň i týmu Kross Bikeranch, díky němuž můžu závodit na top materiálu," uvedla Jana.