Africké tratě světového poháru MTB

Dnes se na tratích v jihoafrickém Pietersmaritzburgu bude hlavně trénovat. V podvečer čeká kvalifikace na fourcrossaře a sjezdaře. Pojďme si tedy nastínit, kde se bude bojovat o první body do světového poháru. Všechny tři tratě se sbíhají na horní části louky u obchodního centra na okraji Pietermaritsburgu. Společný cíl mají fourcross a sjezd, XC má bránu sólo o pár desítek metrů vedle.

Okruh cross country měří pět kilometrů a ve zkratce ho můžeme označit jako náročný a to zejména po fyzické stránce. Připomíná zkrácenou variantu tratě v belgickém Houffalize a to jak svou celkovou vizáží, tak i povrchem a profilem. Je zasazen do dvou údolí, která spojuje místo startu a cíle a expo zóna. Povrch celého okruhu tvoří prašné cesty a cestičky vysekané v křoví, široké většinou jen na jednoho či maximálně dva bikery. Místy jsou tak vyježděné, že až kloužou. Jet mimo vyjetý pruh zase znamená jet hlubším prachem, což je pochopitelně fyzicky náročnější.



Startuje se trochu netradičně po mírně klesající široké šotolinové cestě. To dodá hned od začátku závodníkům velkou rychlost. V kombinaci s několika vystouplými kameny a rychlými zatáčkami to může být pro nabuzený početný balík trochu problém zavánějící smotkem. Asi po dvou stech metrech začne táhlé stoupání do prvního "pytle". Když to vypadá, že končí, jede se chvíli po cestě a potom se kopec znovu zvedne a utáhne do prudké stojky. Sjezd, který závodníky vrátí do prostoru startu a cíle je rychlý a technický zároveň. Čeká na ně i asi tři čtvrtě metru vysoký drop téměř s rovným dopadem nebo prudký lesní sjezd na kořenech a s odkloněnými zatáčkami.
Druhý pytel, do kterého se bikeři dostanou podél cílové rovinky je delší. Začíná další prudkou stojkou a ostrými serpentinami rychle nabírajícími výškové metry. Za serpentinami trať pořád stoupá cestou vysekanou a vypálenou v křoví až do nejvyššího bodu trati, kde se zlomí do asi kilometrového sjezdu vedoucího v podstatě až do cíle. I v tomto sjezdu najdeme několik technických pasáží, jako jsou napříč položené klády, zvlněné bikrosové sekce nebo menší skalka. Před nájezdem do cílové rovinky je ještě v prudkém sjezdu několik ostrých toček mezi stromy, projede se feedzonou a jsou před cílovou branou.



"Okruh je pěkný, ale znám lepší tratě - osobně mi moc nesedí. Hlavně ty utahovací a "nekonečné" kopce. Musí se hodně měnit tempo a naopak bych uvítal více techniky. Jsou tu pěkná jezdivá místa s kameny a kládami, ale mohlo by jich být víc... Samozřejmě, kdo na to má, tak zajede všude. Trať jako taková se těžko porovnává s nějakou jinou. Přijde mi to podobné třeba olympijské trati v Pekingu. Nedá se tu nikde moc odpočinout a dost to drncá. Bude to těžký závod! Když ti to nesedne, tak seš mrtvej Homolka...", říká o trati Jaroslav Kulhavý z týmu Rubena Specialized, který do závodu jako nejlepší Čech odstartuje z patnáctého místa.
Náročnost potvrzuje i to, že většina závodníků volí celoodpružené kolo. Po fullech F-80 od Superioru sáhli Milan Spěšný a Josef Kamler z České spořitelny MTB.



Fourcrossová trať v Pietermaritsburgu je netradiční. V porovnání s těmi evropskými je téměř dvakrát tak dlouhá a s minimem zavřených zatáček. Spíše tedy do sjezdova. Phil Saxena se vyřádil a z místní rokle vytěžil maximum.
První klopenka je hodně zavřená. Za ní následuje zatáčka buď s vnitřní stopou přes kameny nebo s vnější neklopenou zatáčkou. Obojí vede do klád. Rovinka jezdce přivede do dvou polí kamenů. Nejprve menší, které se dá objet a pak do zřejmě nejtěžšího místa na trati (zhruba v její třetině). Tím je hodně šikmý neudusaný hliněný svah ze kterého koukají ostré kameny. Potom se jede přes další klády, údolíčkem s bikrosovými skoky a přes další jumpy do cíle.
"Je to fyzicky náročný a hrozně to klouže!" okomentoval trať Přemek Tejchman.



Obavy u jezdců panují ze tmy, která je v Jihoafrické republice už okolo šesté hodiny. Páteční kvalifikace startuje v 16:45 a sobotní závod v 16:15. Trať není vůbec osvětlena, takže finálová kola se pojedou minimáně za šera. Pokud budou problémy se startovním zařízením, a ty tu a tam bývají, bude to s trochou nadsázky na čelovky.



Sjezdová trať je díky malému kopci hodně šlapavá a spíše dynamická. Měří 2,8 kilometru a jediné technické pasáže jsou na prvních 300 metrech. Hned po startu je pár malých skoků a klopených zatáček v prachu. Pak na ridery čeká prudká skála tvořená velkými balvany. V podstatě jsou tu tři stopy. Ta nejhustší vede přímo a volí ji jen pár vyvolených. Druhá, nejpoužívanější, vede obloukem mezi kameny. Třetí pak vede úplně lesem mimo a je velkou zajížďkou.
Dalším těžkým místem je sjezd skály mezi stromy. Znovu jsou tu dvě varianty. Buď napřímo drop do kamenů a nebo bezpečnější leč pomalejší sjezd. Druhá pasáž je spíše skoková. Vyniká jeden velký gap. Střed trati bych označil za cross country. Sjezdaři si tu pěkně zašlapou. Snad si troufnu tvrdit, že krosaři by tu mohli být rychlejší. Až na dva hliněné skoky tu kromě pár kořenů vůbec nic není. Pomalu ani kopec ne. Spodní rychlá pasáž začíná přescesťákem a pak se potkává s úseky fourcrossové dráhy, po které se dostává přes poslední skok do cíle.

Aktuálně jsou tratě suché. Šedá obloha ale může naznačovat, že na zítřejší závody to může být jinak.