Na čem jezdí elita?

První závod Světového poháru je místo, kde se v nové sezoně poprvé sjede kompletní světová špička. Zatímco závodníci přes zimu polykali objemy ať už v tělocvičně nebo v teplých přímořských destinacích, jejich team manageři a mechanici sháněli a dávali dohromady nový materiál.
V Houffalize jsme prošli stany jednotlivých týmů s cílem zprostředkovat vám techniku, na které závodníci z předních pozic světového bikového pelotonu jezdí.
Bohužel většina z nich má ten "vyvolený" stroj jen jeden, a tak vypůjčit si na fotografování třeba karbonovou Orbeu Juliena Absalona je snad nemožné neb téměř celou sobotu je kolo i se závodníkem na trati, po tréninku ho hned mechanik rozebere a v den závodu už kolo nikomu brát nemůžete...
 

Marga Fullana absolvuje letošní sezonu na kole španělské firmy Spiuk.
Konkrétně vozí nejvyšší firmou nabízený model SCX na jehož vývoji se sama podílela. Hlavní rámový trojúhelník je vyroben ze třikrát zeslabované hliníkové slitiny s přímesí zirkonia, označované jako Alulite Type Zr40. Zadní stavba patří karbonu. Horní vzpěry začínají jako monostay a končí vlepením do hliníkových patek. Dolní vzpěry jsou na tom podobně.
Osazení tvoří Shimano. Samozřejmě nejvyšší sada XTR. Její logo najdete jak na Dual Controlu, klikách, přehazovačce, přesmykači, brzdách, tak i na zapletených kolech. Ty jsou obuta do bezdušových plášťů Maxxis. Na trať v Houffalize byl vpředu High Roller a vzadu Larsen TT.
Sid v provedení World Cup s karbonovou korunkou pochází od amerického RockShoxu. Je o něm sice známo, že v dnešní době už nepatří mezi nejtužší vidlice, ale lehkým (váhově) ženám zjevně slouží výborně. U mužů nahrazuje Sida tlustší sestřička Reba, většinou rovněž ve verzi World Cup.
Další komponenty nesou logo Kuips. Že je to divné a že vám to nic neříká? Přečtěte to pozpátku... Ano, jde o značku produkovanou firmou Spiuk. Karbonový představec, hliníková pak rovná řídítka, sedlovka s přímým zámkem nebo rohy omotané páskou Bontrager.

Irina Kalentieva - Rotwild

 

Ruska Irina Kalentieva závodí za německou stáj Rotwild Ergon Topeak.
Prozatím má k dispozici topmodel z hliníkové slitiny, ale jak nám manažer týmu potvrdil, v červenci by měla nejlepší ruská závodnice osedlat nový karbonový rám.
Ten stávající, vyvedený v týmových barvách, je výrazný hlavně znatelným zúžením horní rámové trubky směrem k sedlové. Cílem bylo samozřejmě snížení hmotnosti rámu, aniž by se to negativně projevilo na tuhosti. Vzhledem ke své tělesné výšce 156 cm vozí Irina rám velikosti XS, tedy 16". Stejně jako její soupeřka Marga Fullana, i Kalentieva vozí Sida World Cup.
K tomu krátký představec Thomson a zahnutou sedlovku od stejné značky. Gripy a ergonomické karbonové rohy pocházejí z továrny jednoho z hlavních sponzorů - firmy Ergon. Pohon je v režii Japonců - nové XTR, tentokrát s řadicími páčkami Rapid Fire Plus. Na pozici brzd je značka Formula s modelem Oro Puro. Přední kotouč je "obyčejný", zadní pak hliníkový s keramickou vrstvou. Na dotaz proč není hliníkový kotouč i na přední brzdě nám mechanik týmu odpověděl, že se na vytíženější brzdu příliš nehodí.
Kola jsou zapletená DT Swiss XR 1540. Novinkou jsou pláště Continental Mountain King Supersonic o šíři 2,2" v nichž Irina preferuje latexové duše. Celek vážící okolo 9,4 kilogramů doplňují bowdeny Nokon.

   

Filip Meirhaeghe - Corratec

Belgičan Filip Meirhaeghe se do závodního kolotoče vrátil po dopingovém hříchu. Jeho popularita v Belgii ale neklesla. Spíše naopak. Když se Filip v národním dresu objeví, kopec začne bouřit...
Na letošní sezonu se Meirhaeghe upsal Corratecu.
Velmi ladně tvarovaný karbonový monocoque rám Corratec Revolution World Cup má nastříkaný ve svém vlastním designu. Osazení Filipova biku je následující: vidlice Pace RC-39, sada Shimano XTR s páčkami Rapid Fire Plus, Ritchey dodal představec 4Axis, karbonovou sedlovku a hliníková řídítka. Vše z nejvyší řady WCS. Krátké karbonové rohy Woodman vozí Meirhaeghe již několik let.
Na postu brzd najdeme poslední model Hope Mono Mini s karbonovými pákami, titanovými šrouby, plovoucími kotouči a třmeny vyrobenými vždy z jednoho kusu hliníkové slitiny.
Na kolech Mavic Crossmax SLR jsou nasazeny bezdušové pláště Michelin XCR Dry2. Čtyřstranné šlehače Egg Beater 4 Ti  jsou 168 gramovým vrcholem nabídky Crankbrothers.
A váha celku? 9520 gramů přesně.

       

Jedním z mála lidí, kteří se při závodech světového poháru "vozí" na fullu, tedy celoodpruženém kole, je Švýcar Christoph Sauser.
Jeho bike si ale s pevným kolem moc nezadá... Váha 9,4 kilogramu o tom hodně vypovídá. Susiho Specialized je tedy co se týče váhy lehčí, než většina pevných kol jeho soupeřů. I v luxusním bikeshopu byste ho nejspíš hledali marně - se sériově vyráběným S-Worksem toho nemá moc společného.
Základem je tedy rám od Spešlu a sice nejvyšší model karbonového Epicu S-Works. S gramařením se ale začalo hned tady. Rám totiž postrádá lak a jsou tak vidět zabrušované vrstvy karbonu. Chytrý tlumič dirigující pohyb zadní stavby je sériovým produktem Specializedu. Zadní stavba využívá čtyřramenného systému FSR a disponuje deseticentimetrovým zdvihem.
Řazení je tentokrát od Sramu a to v podobě gripshiftu a přehazovačky X.0 s karbonovým vodítkem. Přesmykač je od Shimana a to sice silniční topmodel Dura-Ace. Na karbonových petiramenných klikách vozí Sauser jen dva převodníky. Pro Houffalize zvolil kombinaci 32/42 zubů.
Pedály jsou stejné jako na Meirhaegheho Corratecu - Crankbrothers Egg Beater 4 Ti.
Pace RC-39 C-type se 100 milimetry zdvihu, je odlehčenou inovací vidlice Pace RC-39, kterou rovněž najdeme na kole Belgičana.
Magury Marty SL jsou pro letošek v červené anodizaci, doplněné o karbonové páčky. Brzdové kotouče jsou hliníkové o průměru 160 mm vpředu a 140 mm vzadu.
Další zajímavostí na tomto biku jsou zapletená bezdušová kola s logem Roval. To by nasvědčovalo tomu, že Specialized rošíří svou nabídku zapletených kol i o biková.
Exkluzivní je i karbonová sedlovka AX Lightness. Ná váze moc nepřidá ani představec Syntace.

     

Tak, to byla čtveřice z Houffalize. Další stroje dalších závodníků se vám budeme snažit zprostředkovat z dalších závodů.  

Foto: Jan Němec, Michal Červený