Střípky ze světového šampionátu cyklokrosařů ve Fayetteville

 
Třiasedmdesáté mistrovství světa v cyklokrosu už je nějaký ten den za námi. V médiích, tedy alespoň v těch belgických a nizozemských, ale  šampionát v Fayetteville stále rezonuje. Rezonuje i v nás, protože i když se českým reprezentantům medailově nedařilo, byl to šampionát vyvedený. Alespoň po stránce organizační a televizní.

Zpracovali jsme pro vás tradiční střípky a zajímavosti ze šampionátu, které se musí obejít bez technického okénka se stroji závodníků, novináři totiž vůbec neměli přístup do týmové zóny. Zkrátka každý musel zůstat ve své bublině... 

1. Osmnáct medailí si rozdělilo 5 zemí, nejvíc jich vybojovali Nizozemci

Na 73. šampionátu cyklokrosařů ve Faytteville se bojovalo o 6 medailových sad, tedy 18 cenných kovů. Ty se rozdělily jen mezi pět národů z celkových jedenadvaceti zúčastněných. Nizozemská reprezentace si odváží téměř polovinu z nich! Celkem 8 medailí si Nizozemci vyjeli ve čtyřech kategoriích, sedm z nich vybojovaly ženy, o jednu jedinou v kategorii mužů se postaral Lars van den Haar. Puck Pieterse a Marianne Vos se staly mistryněmi světa. Belgičané mají pět medailí s jediným zlatem, Britové mají dvě nejcennější medaile a jeden bronz. Po jedné medaili pak mají Švýcaři a Italové. V neoficiálním závodě štafet triumfovali Italové před domácími Američany a favorizovanými Belgičany. 

Kompletní medailovou sadu získaly nizozemské dámy do 23 let...

Už čtvrtým rokem za sebou se Češi vrací ze světového šampionátu bez medaile. Dvě umístění v desítce mladých nadějí jsou snad příslibem, zejména sedmé místo Kristýny Zemanové v kategorii U23, v níž jezdí prvním rokem. Naposledy se česká reprezentace z medaile radovala v roce 2018, tehdy ve Valkenburgu vybojoval stříbro junior Tomáš Kopecký.

Medailový přehled   

 
2. Rozlučka Kateřiny Nash s mistrovstvím světa

Česká reprezentantka žijící v USA Kateřina Nash startovala naposledy v reprezentačním dresu. Oznámila to ihned po závodě, ve kterém dojela na 13. místě. Ve svých 44 letech - druhá nejstarší účastnice Elisabeth Brandau (GER) je o sedm let mladší - dokázala dojet na 13. místě a za sebou nechat mnoho mladších a silnější jmen. "Já mám cyklokros strašně ráda, ale věk hraje velkou roli, člověk ztrácí rychlost. Já jsem si ale cyklokros hrozně moc užila. Určitě si ještě zazávodím, ale nedá se to dělat napůl, už je asi na čase rozloučit se se svěťákem. Nějaké domácí závody tady v Americe ale určitě pojedu."

Kromě toho, že se aktivně zúčastnila i štafety, byla jedinou startující, která měla i jiné povinnosti než ty závodní. Coby viceprezidentka UCI a prezidentka komise sportovců šampionát zahajovala a v neděli také předávala medaile nejlepším mužům!

Na další šampionáty se dvojnásobná bronzová medailistka určitě ještě podívá, na startovní čáru se ale už nepostaví...

3. V10 6,7L

Stát Arkansas, jejž nejvíce pohání zemědělství, zrovna neletí na nejmodernější "green" vlně elektroautomobilů. Zatímco vidět čistě elektricky poháněné vozidlo bylo spíše zázrakem - osobně jsem spatřil 1x Tesla - mohutné pick upy převládaly. Tady by se "expert Pepa" doslova tetelil blahem. Své o tom ví i členové české reprezentace, kteří svůj "vercajk" převáželi v obrovském desetiválcovém Fordu. "Je to 6,7 litru, spotřebu to má 35 litrů na 100 kilometrů. Je to automat a řídí se to moc pohodlně, v podstatě jako osobák," hodnotí čeští mechanici svého silného pomocníka. 

Zleva: Petr Kopecký, Michal Bednář, Petr Bakus a Jan Šafrata...

Když už jsme u pomoci, výraznou oporou českému národnímu celku byl bratr asistenta reprezentačního kouče Petra Dlaska - Ondřej - žijící v USA. Logistiku za "velkou louží" pro skupinu více než dvaceti lidí s množstvím bagáže zásadně ulehčí znalec místních poměrů. "Dlasky vše naplánoval a zrealizoval skvěle. Přepravu, ubytování, testování, zkrátka vše,“ chválil Petr Klouček, šéf české výpravy, která obývala dva pronajaté domy. "V kuchyni tam úřadoval vlastní kuchař Petr Kovarik. Již je na mistrovství asi potřetí a vařil výborně. Jídelníček závodníkům stavěla fyzioterapeutka Malá," pokračoval Klouček.    

4. Osm titulů Marianne Vos

Žijící legenda cyklistiky Marianne Vos (NED) ukázala, že jí cyklokros v USA náramně sedí. Ve Fayetteville získala osmý titul mistryně světa. Což je absolutně nejvíc v celé historii cyklokrosu. Čtyřiatřicetiletá členka stáje Jumbo Visma tak překonala Belgičana Ericka de Vlaemincka, jenž jich na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vybojoval sedm. 

Marianne po 8 letech navázala na sérii sedmi titulů z let 2009 - 2014, přičemž vůbec první duhový dres si do svého šatníku pověsila už v roce 2006. Tehdy jí bylo pouhých 19 let! Holanďanka zvítězila i v roce 2013, kdy se jel šampionát v USA poprvé.

Je nutné si říci, že osm titulů nemusí být její finální účet. Marianne je totiž stále při chuti. 

8x Marianne Vos (NED) 2006, 2009 - 2014, 2022

7x Erick de Vlaeminck (BEL) 1966, 1968 - 1973

5x André Dufrarise (FRA) 1954 - 1958
5x Renato Longo (ITA) 1959, 62, 64, 65 a 1967
5x Albert Zweifel (SUI) 1976 - 1979, 86

4x Roland Liboton (BEL) 1980, 82-84
4x Mathieu van der Poel (NED) 2015, 19-21
4x Hanka Kupfernagel (GER) 2000, 01, 05, 08

5. Belgičany honili psi

Belgičtí jezdci na čtvrteční tiskové konferenci svého reprezentačního celku neřešili jen šance svých závodníků na zdolání Toma Pidcocka, ale novináři také řešili jeden takový "střípek". Belgické závodníky totiž honila smečka psů.

"Včera nás při výcviku sledovalo šest až sedm psů," smál se syn slavného Svena Nyse Thibau. "Nejdříve jsme se jim dokázali vyhnout, protože jsme byli rychlejší, ale najednou se před námi objevili další 3 psi a my jsme nevěděli, co máme dělat. Jen Vincent Baestaens se kolem nich dostal, už byl tak 50 metrů před námi a mezi námi byli ti psi. Stáli jsme tam dobrých patnáct minut, než jsme sehnali majitele. Ti zahnali psy stranou. Nevypadali nadšeně, nakonec jsme se tomu zasmáli, ale v tu chvíli to příjemné nebylo," prozradil.

6. Skvělí fanoušci, skvělý šampionát

I když existovaly obavy z toho, že Fayetteville nebude zdaleka dosahovat takových kvalit jako šampionáty v Evropě nebo ten v Louisville v roce 2013, po šampionátu musíme konstatovat, že to byly obavy zcela liché. Výborně zpracovaný televizní přenos s velkým množstvím kamer (jen na přenosy v ČT Sport se dívalo na 800 tis. diváků), dokonalé počasí a tisíce fanoušků učinily ze šampionátu parádní podnik. Přičteme-li k tomu i rychlou, atraktivní trať, která ve většině kategoriích nabídla drama až do samého konce, byl to mistrák par excellence. 

Díky tomu, že oproti loňsku byly proticovidová opatření velmi nízká /pouze roušky/, dorazilo podle pořadatelů na šampionát během tří dnů téměř 28 000 platících fanoušků, v neděli bylo prodáno 12 000 vstupenek. A nutno říci, američtí fanoušci byli úžasní. I když v sobě neměli hektolitry piva a jiného alkoholu, fanaticky řvali snad na úplně každého. Zvlášť pak na ty první a poslední. Potvrdil to například i Ondřej Novotný, který odjížděl po startu na posledním místě, když zasukoval řetěz. 

Jistě stojí za zmínku i fakt, že během nedělního odpoledne se venkovní teplota vyšplhala až na 16 stupňů! Drtivá většina startujících mužů, ne-li úplně všichni, startovala "krátký - krátký". Například Tom Pidcock neváhal a jel s bidonem! Při srovnání s rokem 1999, kdy se v Popradu závodilo v minus patnácti, to byl doslova letní závod. No, takhle to cyklokros na zimní OH nedotáhne :-) 

7. Kateřina Hladíková a její ztracený pas

Juniorka Kateřina Hladíková zažila ve Spojených státech patovou situaci. Ve Fayetteville zjistila, že nemůže najít pas... Prohledala všechny tašky, pokoje a pas nikde. Bez pasu by jí byl znemožněn návrat zpět do České republiky. Stihla zavolat i rodičům, kteří začali zjišťovat, jak se do ČR vrátit bez pasu. Naštěstí Ondřeje Dlaska napadlo kontaktovat leteckou společnost, se kterou do USA reprezentace cestovala, zdali pas nezůstal v letadle. A ejhle, zůstal. Celá situace se naštěstí bleskurychle vyřešila, Ondřej Dlask zajel společně s Kateřinou na letiště a ona tak mohla bez problémů absolvovat návrat zpět do vlasti.

8. Fenomén Tom Pidcock učinil první zásadní krok ke kariérnímu cíli

Britský multitalent, showman a nový světový šampion v cyklokrosu se nedávno nechal slyšet, že jeho velkým cílem je získat duhový dres na horských kolech, v cyklokrosu i na silnici.  Po světovém šampionátu si dá člen profesionální silniční stáje Ineos Grenadiers krátký oraz, poté se zaměří na přípravu na jarní silniční klasiky. Dále má v plánu objet Giro d'Italia, po něm přesedlat na biky, objet vybrané závody SP, světový šampionát a znovu se zaměřit na silnici, kde bude cílit na světový šampionát v Austrálii. Odvážný plán, Mathieu van der Poel tuto kombinaci už několik let zvládá. Proč by to tedy neměl zvládnout Pidcock?

9. 40 let čekání na britský titul

Olympijský vítěz na horských kolech z Tokia Tom Pidcock, kromě výše zmíněného, vybojoval pro Velkou Británii také první titul v elitní kategorii. A nejen to, šéf "terénních disciplín" UCI Simon Burney se nechal slyšet, že na tento okamžik čekal celých 41 let!

"Na své první mistrovství světa v roce 1982 jsem jel jako divák a byl jsem tak nadšený, že jsem se rozhodl, že cyklokros bude můj sport. 
Ať už jsem dělal cokoli: diváka, jezdce, mechanika, manažera týmu GB, televizního komentátora, manažera UCI Off-Road, na 41 mistrovstvích světa jsem nikdy nechyběl, jen jsem doufal, že se jednou podaří Britovi vyhrát titul. A teď se to stalo, Tom Pidcock vyhrál a já brečel jako malé dítě, 41 světových šampionátů a naděje vyšla..."

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Simon Burney (@simon_burney)

Mimochodem je to také dlouhých osm let, kdy je mistr světa v cyklokrosu z jiné země než Belgie či Nizozemí. Britu Tomu Pidcockovi se podařilo přerušit nadvládu tradičních cyklokrosových zemí, které díky Mathieu van der Poelovi a Woutu van Aertovi dominují od roku 2015, Pidcock tak navázal na triumf Zdeňka Štybara z roku 2014. Zdeněk Štybar dokázal zvítězit i v letech 2011 a 2010. Před ním je dalším nebelgicko-nizozemským vítězem až Ital Daniele Pontoni, jenž triumfoval v roce 1997.

10. Z feťáka a bezdomovce do národního dresu Kostariky

Vyprávět život Kostaričana Felipa Nystroma by bylo na jednu tlustou knihu. V mládí byl zneužíván, byl bezdomovec, měl těžké alkoholové a drogové závislosti a za sebou sedm pokusů o sebevraždu. V neděli se však 38letý Kostaričan postavil na start mistrovství světa. Se třemi koly ztráty dojel poslední. 

Před deseti roky se přestěhoval do USA a tam našel další velkou závislost - sport. Nejdříve okusil triatlon a pak v Oregonu přičichnul i k cyklokrosu. Vloni poprvé zavítal na Světový pohár, nejdříve v USA a pak i do Evropy, kde se i chvíli připravoval. 

"Prosil jsem nového prezidenta, aby mě pustil. Stačilo, aby mě zaregistroval, a já bych si všechny náklady financoval sám. Letenku, hotel, dokonce i národní dres jsem si zaplatil z vlastní kapsy."

Felipe sice jezdí na samém chvostu, ale přesto si získává srdce fanoušků. Video, na kterém mu příznivci zpívají během SP v Namuru, se stalo virálním. "Ještě teď se rozpláču, když si na ten okamžik vzpomenu. Je fantastické, co se mi děje. Dokonce se teď dostávám na stránky novin! Dřív jsem je používal jen na zahřátí, teď mi dávají platformu, abych inspiroval ostatní. Pokud mohu pomoci jednomu člověku vrátit se z temnoty, stálo to za všechno," uvedl v rozhovoru pro belgický deník Sporza.