Ťoupalík oslavil titul skleničkou s rodiči, teď už zase maká ve Španělsku

Mladík z Tábora Adam Ťoupalík, který si v sobotu nejlépe poradil s těžkou tratí mistrovství republiky v cyklokrosu. V osmnácti letech si počínal zkušeně a vyplatilo se. Stal se nejmladším mistrem České republiky, v pořadí už čtyřiašedesátým. I když mezi favority nepatřil, tajně pomýšlel na medaili. Titul jej překvapil stejně, jako mnohé kolem. Svou sbírku mistrovských dresů tak navýšil na celkových pět, dva má z kadetů a dva z juniorů. Dnes už se s týmem BKCP Powerplus pilně připravuje na závěr sezony ve Španělsku, kam odletěl hned v neděli.

Adame, už jsi uvědomuješ, čeho jsi dosáhl?
Nějak si to pořád neuvědomuju, na tohle člověk moc nemyslí a dochází mu to potom. Ani jsem nevěděl, že jsem nejmladší mistr, myslel jsem si, že to měl i Štyby. Je to krásnej pocit, třeba taky jednou budu mít sedm titulů, ale nevím co bude za pár let :-)

Jaká byla oslava titulu?
Nebyla žádná, teď to není možné, za tři týdny je vrchol sezony. Dali jsme si jen skleničku šampáňa a dobrou večeři doma s rodičema. Už dopoledne jsem jel do Prahy na letiště a letěl do Španělska.

Co se dá ještě stihnout natrénovat?
Jsme tady ve Španělsku na soutředění celý tým, je to směřované směrem k mistrovství světa v Táboře. Extra dlouhý tréninky mě nečekají, bude to o udržení kondice a běhání. Vracíme se do Belgie asi na 3 dny, pak do Hoogerheide na finále svěťáku a pak už závěr v Táboře.

Jaké byly reakce tvého okolí na titul?
Strašně moc gratulací, bylo to příjemný. Bylo toho fakt hodně, ani jsem nestihl všem odpovědět, překvapilo mi, že psali i ze zahraničí, sponzoři a soupeři. To mě potěšilo. Psali třeba bráchové van der Poelové, nebo nový mistr Švýcarska Taramarcaz...

Sledoval jsi ostatní mistráky?
Sledoval, některý byly hodně překvapující. Třeba v Německu všichni čekali Walslebena, v Belgii jsem tipoval spíš van Aerta, ale Vantornout jel po nemoci chytře, bylo to hodně napínavý, hlavně to poslední kolo.

Vraťme se zpátky do Slaného, s jakými ambicemi jsi do závodu nastupoval?
Dal jsem si cíl do pátého místa a kdyby se mi jelo dobře, tak jsem plánoval na pódium, ale vítězství jsem fakt nečekal, to bylo hodně nad plán.

Jak se závod vyvíjel?
Hned na začátku se udělala díra, jeli jsme s Martinem Bínou a Kubou Skálou, pak to natrhal Michal Boroš a trošku se to nadělilo. Pak jsme jeli ve třech s Niplem, tři kola do cíle ztratil Bory a zbyli jsme tam jen já s Niplikem.

Plánoval sis nějaký atak nebo jsi spíš vyčkával?
Spíš jsem vyčkával, jak se to vyvine, věděl jsem, že budou všem postupně odcházet síly, takže jsem se snažil s nima co nejmíň plýtvat.

A na Nipla sis už věřil, když jste jeli ve dvou?
V závěru jsem si na něj věřil, zkusil jsem to, když byl v depu. Chytnul tam dvacet metrů, stačilo si vybudovat malý náskok, pak možná rezignoval. Náskok jsem si udržel až do cíle.

Nepotkala tě ani žádná krize?
Poslední kolo bylo už hodně těžké, nejsem zvyklej jezdit na hodinu, protože závody naší kategorie se jezdí na 50 minut, maximálně 55, poslední kolo už bylo hodně těžký.

Jak moc náročné byly podmínky ve Slaném?
Asi nejhorší byla kombinace bláta a silnýho větru v rozbahněný a měkký cílový rovince. Tam to fakt bolelo, rozhodla síla a vytrvalost. Ale zase se před závodem hodně mluvilo o tom, že to bude v bahně a tak extrémní to nebylo. Běhali jsme jen ty krátký kopce, bylo to uklouzaný.

Měl jsi nějakou zajímavou motivaci z týmu?
Nene, nic mi neslibovali, jen chtěli, aby titul zůstal v Belgii... vloni ho měl Martin Bína, letos ho mám já, takže jsou spokojení.

Je pro tebe překvapení, že se Bínovi ani Šimůnkovi závod nepovedl?
Martin i Radek se od začátku sezony hledají, ale jejich forma stoupá, minulý týden byli oba do 10. místa v Leuvenu, ty dva jsem favorizoval na titul. Možná byli unavení z vánočního turné, k tomu výpadek z léta, bohužel, nedostali se tam...

Je to velké povzbuzení směrem k Táboru?
Už se mi podařilo několikrát zajet do 10. místa, v posledním závodě v Baalu na Bpost Bank Trophee jsem byl pátý, celý závod jsem jel se špičkou. Myslím, že je to dobrý a směřuju všechno k mistrovství světa. Takže po Slaném se zase cítím o něco silnější.

Foto: Michal Červený