Triatlonistka Petra Kuříková: Z tréninku musíte mít radost

Jestli se o někom dá říct, že má talent od pánaboha, tak rozhovor s takovým člověkem máte zrovna před sebou.

Na běžeckých závodech prohání českou špičku. V triatlonu patří mezi nejlepší. První triatlon absolvovala na horském kole a skončila jako druhá. S úsměvem vzpomíná, že to sice byla žákovská kategorie, ale ta zkušenost jí ukázala naplno rozmanitost tohoto sportovního odvětví. "Až poslední dva roky dělám triatlon opravdu vážně. Předtím to bylo vyloženě pro radost," říká Petra. Hlavní je se poučit z chyb a příště je už neopakovat. 

Čím poháníte ten vnitřní motor, který vás žene dopředu?
Mám štěstí na lidi kolem mě. Ti mně dodávají energii, abych se triatlonu takhle naplno věnovala. Já to v podstatě dělám právě kvůli nim. Závody beru něco jako show, jakýsi druh odměny pro ty lidi. Těší mne, když kvůli mně přijdou, nebo dokonce jedou na moje závody a tam mi fandí. To mě nabíjí.

Takže nejlepší závody jsou pro vás ty doma. Jako třeba český pohár v aquathlonu (plavání + běh pozn. red.) který byl v Jablonci v dubnu?
Přesně (směje se)! Atmosféra tady byla skvělá. Jablonec je sportovní město. Na druhou stranu byl o to větší tlak, protože jsem cítila, že tady musím vyhrát.

Navíc jste pomáhala závod organizovat…
Seděla jsem na prezenci a po závodě jsem předávala odměny nejlepším závodníkům. Snažila jsem se to oddělit. Teď dělám tohle, musím to udělat pořádně a pak se musím soustředit na závod. Ale dělala jsem to ráda. Bylo fajn pozdravit a přivítat všechny závodníky. Viděla jsem, kdo přijel, popovídali jsme si. (směje se)

Jaká je vaše oblíbená a neoblíbená disciplína v triatlonu?
Kupodivu nejmíň mi jde asi plavání. Sice v triatlonu nevyhrává, ale je třeba vyplavat v první skupině, jinak člověk neuspěje. A na triatlonu je nejlepší, že vše je důležité. Nejen ty disciplíny, ale i depo, o kterém se říká, že je to neoficiální čtvrtá disciplína. Na prvním letošním závodě v Turecku jsem sice vyplavala v prvním balíku, ale v depu jsem se zasekla. Bylo to pět vteřin, které jsem nezvládla, a na 40 km kola mi čelo závodu odskočilo na tři minuty. Pět vteřin, které mně rozhodly celý závod.

Dá se s tím pak na běhu vůbec něco udělat?
Člověk to pak psychicky nezvládne. Už nedokáže závodit. Vypadne ze závodu. Hlava to začne vzdávat, když vidí, že se ten dobrý výsledek vzdaluje. Proto se snažím nebrat si k srdci umístění. Říkám si, že jsem přijela podat dobrý výkon, musím se snažit prodat, co ve mně je. Jet od začátku do konce naplno. A pak dokážu být spokojená.

Ale přeci jen, když čekáte, že budete do 5. místa a pak jste čtyřiadvacátá…
Tak to je pak těžké nevzdat…. Ale závody se nevzdávají!

Určitě je to těžší, když o výsledku nerozhoduje fyzická kondice, ale vlastní chyba. To pak hodně mrzí a psychika jde dolů. Dostanete se z toho snadno?
Většinou noc po závodě se mi spí mnohem hůř než před závodem, protože pořád myslím na to, co jsem udělala špatně, co jsem měla udělat jinak a kdybych to byla udělala, tak jak by to asi dopadlo. (směje se)
Hodně to rozebírám a snažím se z toho poučit do příště. Mě to spíš zdravě naštve. Těším se pak na další závod, abych to napravila. Říkám si, že tam už takovou chybu neudělám.

Chyba může být občas i z toho, že samotný závod je velký stres. Pozorujete nějaký tlak od ostatních závodnic?
Určitě existuje. U kluků to až tak není, ale mezi holkami to určitě pociťuji. Atmosféra je u nás víc… řekněme napjatá. Člověk se musí koncentrovat na sebe. Nesmí si to připustit. Nesmí si říkat, tohle je olympijská vítězka, takže s tou nemůžu závodit. Spíš beru jako výzvu a snažím se tomu postavit. Nevnímat ty svatozáře, které některé závodnice kolem sebe vytvářejí.

Také děláte na ostatní "ramena"?
(smích) Ne, to ne. Spíš se snažím ukázat, že jsem v pohodě, že mě tyhle tlaky nerozhodí z rovnováhy. Tak aby to šlo úplně mimo mě.

Pomáhá vám někdo s touhle velmi důležitou složkou závodu?
Myslíte s psychikou? To ne. Mám specializovaného trenéra na každou sportovní disciplínu. Což má své výhody. Ale je důležité mít rozhled nad všemi disciplínami a celý trénink vhodně sestavit dohromady. Triatlon jsou tři disciplíny v jednom. Nelze se připravovat speciálně pouze v některých disciplínách. Tuhle část mi dozoruje mamka, ale už bych měla být natolik zkušená, že vím, co potřebuji. Takže se s mamkou vždycky nějak domluvíme.

Takže když se vám nechce, tak jde trénink stranou a hurá na gauč?
Já jsem spíše závodní typ. Takže když jsem unavená, tak na trénink nejdu. A myslím si, že je to dobře. Stává se, že lidé trénují přes závit, a jdou pak na tréninku tempem, které jim nic nedá. Sice si to zapíšou do deníku, mají kilometry, splněno, ale není tam z toho radost. Já se vždycky snažím, aby mě každý trénink bavil. Málokdy se mi stane, že si řeknu: ježiš, už zase... Já vždycky trénuju tak, že mě to baví.

A co vás v letošní sezoně ještě všechno čeká?
Původně to vypadalo, že tato sezona bude patřit k "nudnějším" (smích). Nakonec je všechno jinak. Momentálně jsem v plné přípravě na elitní ME v triatlonu, které se bude konat v polovině června v Turecku. Čtrnáct dní na to se chystám do Holandska na triatlonové ME do 23 let. Příjemným překvapením je má nominace na Světové hry, které se konají na konci července v kolumbijském Calli. Zde budu startovat na tratích klasického duatonu (10km běh + 40km cyklistika + 5km běh). Doufám, že se mi povede nominovat i na triatlonové MS do Londýna na konci září.

Takže máte před sebou hodně zajímavých závodů…
Ano, velkou motivací pro mě je i to, že jsem byla oslovena, abych se stala českou ambasadorkou projektu, který spojuje nejlepší triatlonisty současnosti v čele s Brownlee Brothers a nejmodernější IT techniku. Jde o projekt společnosti Intel, která se snaží ukázat výhody spojení výpočetního výkonu a výkonů sportovních. Dostala jsem k dispozici "vychytávku moderní doby", kterou je Ultrabook. Nový počítač mi pomáhá lépe hospodařit s časem. Protože je velmi lehký, tenký a hlavně výkonný, nosím ho téměř všude. V jednu chvíli si mohu zapisovat poznámky ve škole. Když mě probírané téma zrovna nezaujme a nehodí se odejít z plné posluchárny, zapluji do jiného světa. Komunikuji s kamarády ze zahraničí, s trenéry nebo si jen prostě pročítám novinky a výsledky ze světa sportu.

A co dělá Petra Kuříková, když netrénuje a nezávodí?
Můj život se samozřejmě netočí jen kolem triatlonu. Snažím se být správným vzorem pro mládež. S dětmi z našeho plaveckého oddílu BIJA Jablonec se těším na tábor, kam se chystáme v srpnu. Jak už jsem zmínila, studuji také VŠ a během letních prázdnin bych se měla vrhnout do psaní bakalářské práce.

Prozradíte našim čtenářům něco i z osobního života?
V osobním životě nelze plánovat cíle. Mám štěstí, že mám milující rodiče a přítele. Co víc bych si mohla přát? Snad jen to, aby to vydrželo co nejdéle.