V Mariboru odstartoval Světový pohár ve sjezdu

Jedinou skupinou bikerů, která se letos ještě neměla tu možnost utkat v rámci světového poháru, byli sjezdaři. Jejich první klání bylo v kalendáři UCI zapsáno až na minulý víkend do slovinského Mariboru. O jistě intenzivní zážitky z prvního závodu se postaralo v lyžařském středisku Pohorje počasí. Celé tři dny padala na trať z nebe voda v různém množství. Mazlavého bláta se za tu dobu vytvořilo opravdu hodně. Na druhou stranu za deště závodníci mohli alespoň jet. Když náhodou chvíli nepršelo, kola se ihned obalila kilogramy lepivého jílu.

Tréninky navíc komplikovala nová kabinková lanovka, do které mohli závodníci jen s čistými koly a tak se mezi jednotlivými jízdami musely stát fronty u wapky. Sobotní kvalifikaci pak poznamenala kromě deště také mlha, která zahalila vrcholek kopce. V neděli se potom počasí uskromnilo jen na občasný déšť a kromě pásky začali trať lemovat také diváci. Nejpopulárnějším místem nezměněné mariborské tratě je úsek zvaný Rock n Roll a jak už název napovídá, kameny se tu vůbec nešetřilo.

Závod žen byl ve znamení návratu dvaadvacetileté slečny z klanu Athertonů Rachel. V kolotoči světového poháru se mistryně světa a celková vítězka světového poháru z roku 2008 objevila po více než roční pauze, kterou zavinil čelní střet s autem při tréninku na silnici a následná rekonvalescence zraněného ramene. Svůj comeback mezi nejlepší sjezdařky světa neměla ale vůbec jednoduchý. Startovala se zlomeným malíčkem na ruce a v sobotní kvalifikaci zajela na promočené trati až šestnáctý čas se ztrátou více než půl minuty na nejrychlejší Myriam Nicole. Do finále přitom postupovalo jen dvacet nejlepších sjezdařek. To jinak neustále usměvavé Rachel na klidu evidentně nepřidalo a před samotným nedělním závodem se rozjížděla ukrytá před zraky fanoušků a fotografů v týmovém stanu.

Jenže ve finále to bylo všechno úplně jinak. Rachel na trať vyjela jako čtvrtá a předvedla parádní jízdu, na které rok pauzy nebyl ani trošku znát. Z horkého křesla sledovala, jak na její čas 4:03.420 min. nestačí Tracy Moseley, ani mistryně světa Emmeline Ragot, ani skvělá Sabrina Jonier a ani Myriam Nicole, která projela cílem jako poslední. Úsměv na tváři a její typický uširvoucí jekot tak mohl propuknout naplno!

"Jsem šokovaná, nemůžu tomu uvěřit!" chytala se za hlavu britská sjezdařka z týmu Commencal. "Nemyslela jsem si, že bych tady dnes mohla vyhrát. Byla jsem dlouho mimo a návrat mi ještě zkomplikoval zlomený prst, takže jsem v těch kořenitých pasážích sotva udržela řídítka. Jela jsem sem s cílem pokusit se dostat mezi nejlepších pět. Mám obrovskou radost!"
Francouzka Sabrina Jonier (Maxxis - Rocky Mountain) na druhém místě ztratila téměř deset vteřin! Třetí skončila Floriane Pugin (Scott 11).
Z Čech do Mariboru žádná z našich sjezdařek nepřicestovala a Slovenka Radka Sližíková se do finále s 34. kvalifikačním časem nedostala.

Naopak mezi muži bylo českých sjezdařů hned 11. Jen Matěj Charvát a Adam Vágner se ale dostali do první osmdesátky pro nedělní finále. Nejlepší čas v kvalifikaci zajel Australan Sam Hill před svým týmovým kolegou Brianem Faircloughem. Podobně jako v závodě žen, i mezi muži bylo ve finále vše jinak.
Překvapivě dlouho si v hotseatu poseděl Francouz Fabien Pedemanud, kterého jeho jízda vynesla až na konečné čtvrté místo. Ve vedení ho vystřídal Gee Atherton, ale jen do té doby, než se cílem prohnal Jihoafričan Greg Minnaar. Na časomíře se objevila hodnota 3:23.42 min. a jak se vzápětí ukázalo, byla nad síly obou riderů z Monster Energy Specialized týmu. Fairclough si vyjel alespoň bronz, na Hilla zbylo páté místo. Přitom na mezičase Australan vedl a o vítězství se zřejmě připravil pádem.

"Mám místní trať rád, ale nikdy se mi tu nedařilo. Jsem rád, že se to dnes změnilo. Snažil jsem se jet opatrně v horní pasáži a naopak v té spodní jet hranu. Vím, že jsem tam udělal pár chyb, ale asi méně než ostatní. Chtěl jsem být mezi nejlepšími třemi, vítězství je pro mě skvělé!" řekl po závodě osmadvacetiletý biker a připravil tak novému karbonovému sjezďáku od Santa Cruz pěknou premiéru.

Mezi nejlepšími tentokrát chyběl jeho stájový kolega Steve Peat. Ani on se v pátek nevyhnul v tréninku pádu a celý víkend pohmožděnou sheffieldskou ocel chladil pytlem slovinského mraženého hrášku. Spadl také ve finále a 45. místo asi není podle představ úřadujícího mistra světa o ideálním startu do sezóny.

Z českého dua si ve finále vedl o pár setinek lépe Adam Vágner. Skončil na 39. místě.
"Výsledek je pro mě spíš zklamáním, ale můžu si za to sám. Kvalifikaci jsem jel na jistotu a závod jsem chtěl jet naplno. Bohužel se mi stala taková kuriozní příhoda, že jsem při cestě z lanovky na start někde ztratil sáček s brýlemi. Dělám to takhle deset let vždycky když prší, že si je vezu čistý a nasazuju až na startu. Jenže teď jsem je někde vytrousil. Jet bez brýlí bylo nereálný, tak jsem je zkoušel hledat a nakonec mi mechanik od Američana Kyla Straita půjčil nějaký špinavý tréninkový. To už bylo pár vteřin do startu. Měl jsem tepovku snad dvě stě, vrazil jsem je do helmy a rovnou jel..." popisuje předstartovní stres česká jednička. Zřejmě ale nebyl naškodu, protože na první třetině tratě zajel 12. čas a byl rychlejší než třeba Australan Mick Hannah nebo nakonec překvapivě čtvrtý Pedemanud.

"Ve spodní části tratě jsem ale potom netrefil správnou lajnu, skoro mě to vyhodilo z tratě a musel jsem zastavit. Na půjčených brýlích nebyly ani žádné slídové štítky, takže už jsem skoro nic neviděl. Nějaký body jsem přivezl, ale čekal jsem víc." dodává Adam, pro kterého to byl vůbec první letošní start a tudíž i po třech letech premiéra na sjezďáku od Rock Machine.
"Bylo to taky trochu o seznámení s novým kolem a o očekávání před sezónou. Do Mariboru jsem se těšil, ale tři dni neustáleho deště z toho udělaly peklo. Stihnul jsem za víkend celkem asi deset jízd. Bylo to dost extrémní, ale pro všechny stejný. Dráha se hodně vyjezdila a technickou náročností bych ji klidně přirovnal k té ve Schladmingu."

Matěj Charvát z nově vzniklého týmu KTR Racing skončil 41.
"Abych řekl pravdu, cejtil jsem, že můžu zajet dobře. Kdo mě zná, tak ví, že bahno mám radši. Dost lidí se tam na trati trápilo. Já jsem rozjel kvalifikaci jedenáctým časem v horní pasáži, ale pak jsem dvakrát spadnul a i tak to na finále to stačilo. V nedělním závodě mi ale z hlavy vypadl kus trati, najel jsem si blbě do zatáčky a zase jsem spadnul. Pár vteřin jsem ztratil a rozhodilo mě to. Na zbytku trati jsem se to potom snažil co nejvíc stáhnout." okomentoval své dvě jízdy. A pocity?
"Na to, že jsem spadnul, je myslím 41. místo dobrý. Je to pro mě motivace, protože je vidět, že se posouvám dál a že trénink přes zimu k něčemu byl. Zajel jsem i s pádem líp než vloni bez pádu. Na druhou stranu mě ale mrzí, že jsem to bez toho pádu nedokázal zajet." dodává Matěj.

Druhou destinací světového poháru bude pro sjezdaře skotský Fort William 5. a 6. června.


Výsledky - ženy:
1. Rachel Atherton (GBR, Commencal) čas 4:03.420 min.
2. Sabrina Jonnier (FRA, Maxxis - Rocky Mountain) + 9.73 sek.
3 Floriane Pugin (FRA, Scott 11) + 12.91 sek.
4 Myriam Nicole (FRA, Commencal Superiders) + 15.50 sek.
5 Petra Bernhard (AUT, RC Alpine Commencal Austria) + 18.970 sek.

Výsledky - muži:
1. Greg Minnaar (RSA, Santa Cruz Syndicate) čas 3:23.42 min.
2. Gee Atherton (GBR, Commencal) + 0.25 sek.
3. Brendan Fairclough (GBR, Monster Energy - Specialized) + 1.82 sek.
4. Fabien Pedemanaud (FRA, Scott 11) + 2.42 sek.
5. Samuel Hill (Aus, Monster Energy - Specialized) + 4.68 sek.
39. Adam Vágner (CZE, RockMachine) + 14.44 sek.
41. Matěj Charvát (CZE, KTR Racing) + 14.51 sek.


Foto: Michal Červený