Vítězství na Author 50 Bezděz obhájil Ježek

Trať závodu byla vedena Máchovým krajem - chráněným územím Dokeské pískovce a mokřady, kolem dominanty královského hradu Bezděz, Břehyňského rybníka, vrcholu Velká Buková a Králova stolce. Padesátikilometrový okruh měl celkové převýšení cca 600 metrů.

Díky slunečnému počasí s teplotami kolem 25°C se vířil prach, a aspoň my hobíci ze zadních řad jsme měli pocit, že se prvních dvacet kilometrů pohybujeme v jakémsi mlžném oparu. Trať nebyla nikterak fyzicky ani technicky náročná, jezdilo se po hrubém asfaltu, šotolině s ostrými kameny, dlouhých rovinkách s mnoha výživnými pasážemi charakteristickými jemným pískem. To nejlepší čekalo v závěrečných asi pěti kilometrech, kdy se trasa vracela terénem vzhůru k cílové louce pod hradem Bezděz.

Autor článku vyzkoušel závod poprvé v životě na vlastní kůži. Pomyslnou cílovou pásku přeťal v čase 2:26:00 hodiny na 480. místě, čímž o dvacet příček vylepšil své vysněné umístění. V cíli ho vítal usmívající se ředitel závodu Petr Klouček, který pořádá i Author 50 Český ráj, s kelímkem piva v ruce těmito slovy: „Já jsem ti říkal, že mám jako vždycky objednané pěkné počasí. 750 padesát lidí na startu - to je o 100 více než dosavadní rekord. A přitom konkurence podobných závodů v okolí byla tento víkend veliká. Bezděz beru na rozdíl od Českého ráje jako relax. Jezdí se tu víc terénem a lesy, trať je méně nebezpečná. Musím to zaklepat, ale zatím se nikomu nic nestalo.“

Trasa dle Sports Trackeru zde - http://www.sports-tracker.com/#/workout/MBJ12/6me6m1o8tr8s7h7a

Po závodě byl čas se zastavit na kus řeči se dvěma hlavními protagonisty závodu - Václavem Ježkem a Petrem Dlaskem. Jejich reakce najdete v následujících kapitolách tohoto článku.

Výsledky muži:
1. Václav Ježek (Alpine Pro - Author) 1:26:08 hod.
2. Petr Dlask (Madeta Fitness Specialized) +0:03 min.
3. Jan Strož (Alpine Pro - Author) +0:04
4. Stanislav Hejduk (Madeta Fitness Specialized) +0:15
5. Jan Matoušek (Ski Paudera) +1:37

Výsledky ženy:
1. Michaela Procházková (Cyklotrenink.com) 1:47:32
2. Markéta Roubalová +5:51
3. Ivana Kopecká (Good Times Cyklo Team) +6:06 

Kompletní výsledky zde: Sportsoft.cz

Více o závodě na: www.50bezdez.cz

Foto: Jaroslav Kocián, Fotokocian.eu a Martin Bali-Jenčík

Rozhovor s Václavem Ježkem

Obligátní otázka na úvod. Jak se závod vyvíjel z tvého pohledu?
Tady klasicky rozhoduje start, kdy se jede do jednoho ze tří kopců na trati. Jeli jsme hned co se dalo. Myslel jsem, že se to roztrhá, ale zůstalo nás tam šest. Celý závod jsme spolupracovali, střídali se na špici. Před občerstvovačkou v půli závodu jsme se na tom kopci rozdělili a jeli vepředu ve čtyřech. Pak bylo jasné, že se rozhodne v posledním stoupání. Letos bylo o to těžší, že to podloží se hodně rozdrolilo na písek. Poslední kilák byl na morálku pro všechny a já měl naštěstí těch sil nejvíc.

Snad všichni z předních pozic jste jeli včera i Kolo pro život v nedaleké Mladé Boleslavi. Cítil jsi to v nohách?
Skoro všichni jsme měli stejné podmínky, ale mně se dnes jelo lépe než včera. Forma sice vypadá trošku jinak, ale vytrápil jsem to na první místo.

Co řekneš k těm písečným pasážím? Byly pro vás eliťáky taky tak náročné jako pro nás hobíky?
Nechci, aby to znělo nějak vychloubačně, ale my jsme jeli tak rychle, že jsme je v podstatě ani nezaregistrovali, jezdili jsme je bez problémů.

Pro tvůj tým a tedy i pro tebe je nejdůležitější seriál Kolo pro život, ale máš ještě nějaké další cíle?
Na mistrovství České republiky – Author Šela Marathonu, které máme za sebou, jsem skončil čtvrtý, což jsem ani nečekal. Jelo se mi tam dobře. Škoda, že to necinklo, ale přesto jsem spokojený. Závodů před námi je ještě spousta. Za čtyři týdny je mistrovství Evropy na Malevilu, kde bych taky rád dobře zajel. Pro nás maratonce jsou samozřejmě důležité takové ty kultovky, jako již zmiňované Šela a Malevil Cup, dále třeba Drásal, který bych chtěl také jednou vyhrát, třeba už letos. Ale že bych měl jediný závod, ke kterému bych všechno směřoval, tak to ne.

Foto: archiv redakce

Rozhovor s Petrem Dlaskem

Venca říkal, že rozhodl poslední kopec. Už to nešlo se ho udržet?
Já jsem tam byl blbě najetý. Měl jsem dlouho křeče a do toho závěru jsem byl už mrtvý. Dole jsem zůstal vzadu, takže jsem na něj ztratil dvacet metrů. Ale jak se slezlo, ještě jsem se vzchopil. Venca byl daleko, ale ty dva jsem stačil obložit. Na stovce jsem byl ještě čtvrtý, předstihl jsem je v poslední zatáčce.

Jsi hlavně cyklokrosařem. Na konci ledna jsi zakončil sezonu na mistrovství světa v Koksijde a v první polovině dubna jsi už naskočil do bikových závodů. Měl jsi vůbec čas na odpočinek?
Určitě. Pak mi ještě „pomohlo“, že jsme měli doma nějakého streptokoka, takže jsem musel vystoupit na dalších čtrnáct dnů. Měl jsem dohromady skoro pětinedělní voraz. Odpočatý jsem, spíše je pak těžké chytit v dubnu rytmus s těma klukama, kteří najíždějí třeba od ledna a v tom dubnu jsou už v rychlosti. My cyklokrosaři v dubnu ještě najíždíme, takže je potřeba být připraven, že se tam budeme muset rychleji dostat. Závody nás však do toho brzo dostanou.

Pro tebe zůstávají tyto závody hlavní přípravou na cyklokros?
Je to hlavní náplň v letní přípravné sezoně. Díky bikům jsem v kontaktu s terénem a maratony jsou dnes takové, co dříve bývalo cross-country. Nejsou to takové ty trialy, jaké jsou v cross-country v trendu dnes. Důležité je pro mě také to, že na ně můžu jezdit se svými dětmi, kterých jsem si dříve tolik neužil.

Už máš v hlavě cyklokrosovou sezonu, která začíná zhruba za čtyři měsíce?
Ještě ne, teď se stále těším na biky, které si chci užít. Kros začnu řešit tak v polovině července, kdy si dám pauzu. V prvním týdnu v srpnu chci začít najíždět objemy a jít zpátky do přípravy na cyklokros.

Vítězství v posledním cyklokrosovém TOI TOI Cupu ti o kousek uniklo. Asi se ptám zbytečně, ale je tvým cílem ho získat v sezoně následující?
Vloni se to pokazilo spoustou okolností. Porazil mě Kyzi (Vladimír Kyzivát, pozn.red.), a možná je to pro lidi dobré, že vyhrál zase někdo jiný, i když naštěstí to byl taky Boleslavák. Kdyby to byl někdo jiný, mrzí mě to více, ale jemu jsem to přál. Český pohár pro mě zůstává největší prioritou, a pak budu samozřejmě objíždět svěťáky. Hlavně pak chci zkusit uspět na mistráku republiky ve Stříbře. Chtěl bych se dostat zpátky na bednu. (Petr se stal mimo jiné pětinásobným mistrem České republiky v cyklokrosu, a ve své bohaté sbírce má spoustu dalších medailí z mistrovství světa, světového a českého poháru, a republikových šampionátů; pozn.red.).

Vraťme se ještě k bikům. Vloni jsi se po pěti letech v Belgii, kdy jsi jezdil v létě takřka výhradně na silnici, vrátil k horským kolům. Dle výsledků jsi letos mnohem dále. Čím to?
V Belgii to vypadalo tak, že jsme skončili sezonu a jeli na tři neděle najíždět na Malorku. Když nás přivezli z Malorky, po týdnu nás hodili na závody. V půli května jsme začali jezdit etapáky, kde to šlo do kopru. Na nich ses bál jezdit od začátku, abys to vydržel až do konce. Bylo to na úkor rychlosti. Poslední hodinu jel člověk rychle, ale první dvě tři hodiny ustrnul, takže se ztrácela dynamika, což se v krosu projevilo. Teď mám více prostoru na trénování, i takový ten systém pyramidy je postaven lépe.
Vloni jsem se ještě potřeboval zadaptovat. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Nemůžeš skočit rovnýma nohama do horských kol a čekat, že budeš hned vepředu s těmi nejlepšími. Dnes už jsem schopen více závodit vepředu. Minulý rok jsem jezdil šrot a po hodině mi seklo, protože jsem najednou zapomněl jíst. V dubnu a květnu jsem dostal hodně za vyučenou, v mnoha závodech jsem odešel na hlaďáka, odešel jsem na to, že jsem byl zvyklý na hodinový závod, zatímco maratony se jezdily hodinu a půl až dvě, a pak jsem se trápil. Překopal jsem taky trénink. Vrátil jsem se k tomu, jak jsem se dříve připravoval, a věřím, že to je k lepšímu.

Foto: archiv redakce