Ostrov Salamina a jeho XCO seriál přivítal nebývale silnou konkurenci. Jak to v Řecku vypadalo, kdo všechno dorazil a kdo byl nejúspěšnější?
Poslední bodované podniky XCO závodů se konaly v uplynulých týdnech v Řecku. Více než stovka bikerů a bikerek z 24 států se sešla v uplynulých dvou týdnech na ostrově Salamina, který je vzdálený asi hodinu cesty autem a 10 minut plavby trajektem od Atén. Některé týmy, hlavně reprezentační celky Belgie a Dánska, si svoje řecké týdny prodloužily i o tři závody v horách u města Sparta v nadmořské výšce 1000 metrů, kde se závodilo na začátku října pod taktovkou stejného organizátora.
Lokalita a trať
Série závodů byla zahájena na Peloponésu. Tamní podmínky jsou zcela odlišné od těch na ostrově Salamina. Místo typických pláží a moře na jezdce čekaly hory a trať položená ve vyšší nadmořské výšce. Tři závody se konaly na stejné trati v horském městečku Karyes, vzdáleném asi 40 km od města Sparta.
Ilustrační fota pochází z roku 2020, letos si organizátoři bohužel nepozvali žádného fotografa...
Závody na ostrově Salamina mají už svou delší tradici a obvykle evropskou XCO sezonu na jaře otevírají a na podzim uzavírají. Zkušená organizátorka Nantia Faka dostala druhý rok po sobě svolení od UCI k pořádání závodu HC. Původní plán na závody na konci února ale Nantii zhatily, v té době stále ještě v Řecku platné, restrikce spojené s covidem. Závody tak byly odloženy na konec května, ale bez bližších důvodů byly zrušeny, resp. přesunuty do říjnového termíny. V deseti dnech nabídla Salamina celkem 6 závodů. Jedno XCC z kategorie C3, 3 x závod XCO C1, 1 x závod XCO C2 a vše vyvrcholilo kláním XCO HC v neděli 23.10. Závod HC byl vypsán i zvlášť pro kategorii muži U23 na sobotu 22.10, ale téměř všichni jezdci kategorie U23 byli i na startu závodu nedělního.
Všechna klání se konala na stejné trati, nedaleko pláže v obci Kanákia. Trať bez výraznější technické náročnosti byla namotaná v lesíku, plná krátkých výjezdů a měla 4 km a 130 výškových metrů. Zdvojené depo pak usnadnilo práci mechanikům a doprovodům. I díky slunečnému počasí a příjemným teplotám okolo 23 °C byla trať velmi prašná. Na muže čekalo v každém závodě sedm okruhů + okruh zaváděcí, na ženy pak šest + zaváděcí.
Startovní pole - nebývale silné
Nejen olympijská kvalifikace a nutnost sbírání bodů do ní přilákalo na závodění opravdu nebývale silné startovní pole. Mezi nejzajímavější bikery v mužské startovní listině patřili Simon Andreassen (Cannondale Factory Racing) a Sebastian Fini z Dánska, Belgičan Pierre de Froidmont (oba KMC Orbea), aktuální mistr světa U23 Simone Avondetto z Itálie (Wilier Pirelli), Brit Cameron Orr, Švýcar Lars Forster (Scott Sram), Francouz Antoine Philipp (Giant Factory) nebo třeba německé duo Max Brandl a David List (oba Lexware). V ženách potom Sofie Pedersen z Dánska, která celou sezonu patřila ke špičce v kategorii U23, Holanďanka Anne Tauber, Yana Belomoina z Ukrajiny (obě Brentjens) a mladá Italka Giada Specia (Wilier Pirelli), či Němka Ronja Eibl (Alpecin). Své zastoupení měla i Česká republika, především pak ve druhém závodním týdnu. Ve skupině, kterou na Salaminu dovezl reprezentační trenér Viktor Zapletal, byla Jana Czeczinkarová a dvojice U23 Jan Zatloukal, Filip Konečný. Startovat měla i Tereza Tvarůžková, té v tom ale zabránilo onemocnění. Dále pak ještě startovali David Šulc, Filip Holub, Filip Lepka a Zdeněk Vobecký.
Zajímavý byl i návrat Milana Vadera k horským kolům. Ještě v loňské sezoně jezdec absolutní světové špičky v XCO se letos přesunul na silnici do World Tour týmu Jumbo - Visma. Milan měl však na jarním závodě Okolo Baskicka velmi tvrdý pád, po kterém byl v nemocnici v Bilbau 2 týdny v umělém spánku. Koncem léta se ale po léčbě a rehabilitaci vrátil do závodění na podniku Okolo Chorvatska. Jeho účast na Salamině byla pro mnohé překvapením, ale Milan úplný návrat k XCO neplánuje. Po vzoru MVDP či Victora Koretzkého se bude snažit o kombinaci obojího v příští sezoně. O tom, jak těžká bude jeho pozice, se přesvědčil, když po startu z poslední řady v obou závodech, ve kterých startoval, dojel ve třetí desítce. Milan se po zranění a rekonvalescenci ale cítí již zcela zdravý, dle svých slov ne v top formě, ale věří, že se do ní na další sezonu dostane. Závod absolvoval na neoznačeném fullu, nově představený hardtail od Cervéla tak svou závodní premiéru zatím nezažil.
Kdo si vedl nejlépe
V mužích se o přední příčky přetahovali celé dva týdny především Němec Max Brandl z Lexwaru a Dán Simon Andreassen z Cannondalu, který spolu s celou dánskou reprezentací absolvoval i závody ve Spartě a po sezoně plné zdravotních problémů se závod od závodu rozjížděl k lepším výsledkům. Zdatně jim celou dobu sekundovali i Kanaďan Gunnar Holmgren (Pivot OTE) a Lotyš Martins Blums (Brentjens). Na druhý týden pak ještě přijel tvrdit muziku mimo jiné i Lars Forster (Scott Sram), který zvítězil v nedělním závodě HC. Dle toho, co koluje éterem, se tak s týmem Scott Sram rozloučil vítězstvím.
Dámské boje o vítězství byly především italsko - dánské v podobě dua Giadia Specia a Sofie Pedersen. V prvním týdnu jim ještě zdatně konkurovala Holanďanka Anne Tauber (Brentjens), která vyhrála závod C2 a C1. Ve druhém týdnu pak už postupně ztrácela a z předních pozic vycouvala.
Ve velmi dobré formě se ukázali rovněž dánští mladící, hlavně pak dvojice Tobias Lillelund a Oliver Vederso Solvhoj. Tobias vyhrál závod HC kategorie U23 a dvě klání v předchozí destinaci, ve Spartě. Oliver mu zdatně sekundoval a závod HC U23 dokončil jako druhý a o den později přidal ještě 3. místo v elitním HC závodě. Oliver vyhrál i jeden závod ve Spartě. Ukazuje se, že dánský systém práce s mladými jezdci funguje opravdu velmi dobře.
Z českých zástupců byl nejúspěšnější Jan Zatloukal, který si odváží body z obou HC podniků. V závodě U23 skončil na sedmém místě, druhý den nato pak přidal 19. místo v závodě elitním. Jediná Češka na startu, Jana Czeczinkarová, se vrátila k závodění po dvouměsíční pauze způsobené onemocněním a odváží si 8 bodů za 18. místo z nedělního HC.
Své závody na Salamině měli i junioři. Českou účast zde zajistil opavský Head PRO team, jehož jezdec Patrik Toman si vedl dobře a z Řecka si odváží jedno vítězství, jedno třetí místo a tři druhá místa.
Střípky a dojmy
Balkánské závodění je vždy trošku zvláštní a svým způsobem své. Letošní podzimní edice byla i díky nabité startovní listině výjimečně náročná, což zaznělo z úst snad každého, s kým jsem mluvil. Už úplně neplatí, že tyto závody vyhledávají spíše závodníci, kteří doufají v obohacení svého bodového konta na žebříčku UCI. Mimo jezdce UCI Elite týmů musí všichni zaplatit velmi tučné startovné, které je v závislosti na kategorii závodu ve výši +/- 100 euro za jeden podnik, což je více než na závodech SP. Trošku řecké je pak to, že i přes takto vysoké startovné dostali někteří (včetně mě) startovní číslo na záda nakreslené fixem při prezenci. To tištěné tam prostě nějak nebylo. Startovní čísla nereflektují skutečné pořadí na startu a na prezenci jsou tažena jako králíci z klobouku.
Startovní listina v podstatě neexistuje a na start jsou při řazení voláni jezdci, kteří se k němu nakonec ani nepřihlásili. Výsledky jsou pak většinou k dispozici až druhý den.
Člověk by si řekl, že čas tak nějak v Řecku plyne pomaleji, ne však na hodinkách hlavního rozhodčího. Ten po dokončení řazení oznámil téměř vždy dvě minuty do startu (oproti plánovaným pěti), než se však nadějete, už zní pokyn třicet sekund a ihned po oznámení patnácti sekund zazní startovní výstřel... Lehce úsměvné je i to, že nedaleko závodiště pak máte plné škarpy všemožného odpadu. Jen rychlým pohledem vidíte vše možné, okna, nábytek, záchodovou místu... Jezdcům ale hrozí pokuta ve výši 50 CHF za odhození obalu od gelu mimo feed zónu. Jako kdyby se snad tým organizátorů i přes vybrané tučné startovné nechtěl moc obtěžovat s následným úklidem lesa po závodě. Možná totiž nechává trať vypáskovanou celoročně, kdo ví....
Závěr sezony a výhled na další rok
Salamina bude hostit v podobném, dvoutýdenním režimu, závody i na úvod sezony 2023. Konkrétně v druhé polovině února. Nebude opět chybět podnik HC. Bude tedy zajímavé sledovat, jak silná konkurence se na tomto ostrově sejde po zimní přípravě. Reprezentační celky, týmy, ale i jednotlivci rozhodně nezahálejí a nejen z dojmů všech účastníků je jasné, že nadcházející období a hon na body do olympijské kvalifikace bude opět o něco více vyhrocený, než tomu bylo v minulosti. Mocně se do sbírání bodů pustily zejména reprezentační celky Belgie a Dánska. Na straně druhé je pak třeba zmínit příběh vynikajícího Lotyše Martinse Blumse z týmu Barta Brentjense. Někdejší vítěz celkového pořadí SP v kategorii U23 zažil v letošním roce asi svou nejlepší sezonu. V Lotyšsku je ale jediným, kdo se pravidelně účastní mezinárodních XCO podniků. Bude zajímavé sledovat, zda jeho snaha, jakožto zcela osamělého lotyšského pěšáka v poli, povede k získání startovního místa v Paříži.
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…