Zklamaná Katka Nash: Věřila jsem si na medaili

Katka Nash doma znovu vysněnou medaili nezískala. Dva pády v posledním kole znamenaly konec nadějí. Výsledkem bylo páté místo.

Věřila jsi v závěru, že to na medaili vyjde?
Jo. Bojovala jsem. Čelo jsem měla pořád v kontaktu, měla jsem je na kousek.

Je velké zklamání, že ti podruhé v Táboře utekla medaile?
Určitě. Člověk dává do závodění hrozně moc, měla jsem skvělou sezonu. Věřila jsem si na medaili. Chtěla jsem ji vybojovat, ale přišly ty pády...

Probleskl ti hlavou šampionát v Táboře z roku 2010?
Ne, na to jsem nemyslela. Snažila jsem se, co to šlo. Kdybych dnes jela na jistotu, byla bych desátá. Tohle je světová špička, vyhrála mistryně světa ze silnice. Člověk musí trošku riskovat, v opačném případě není možné se s těmi nejlepšími rovnat.

Jak jsi viděla pády v posledním kole?
Vzala jsem za to, protože jsem cítila medaili. Musela jsem něco udělat, abych nejbližším pronásledovatelkám unikla. Věděla jsem, že musím setřást Vos a ne s ní jít do spurtu. V jednu chvíli mi podklouzlo přední kolo. Měla jsem úplně zmrzlé ruce a vzala jsem za brzdu možná trošku víc, než jsem měla.

Jsi hodně potlučená?
Vypadá to, že mám dvě kolena... Musela jsem se uhodit do čéšky a docela to nateklo během chvíle.

Byl to jeden z nejtěžších závodů za poslední dobu?
Hodně náročný. Jelo se rychle a strašně to klouzalo. Ale bez toho posledního pádu jsem zajela velice dobrý závod. Jen konkurence byla o trošku silnější.

Ale určitě jsi myslela výš.
Jak jsem už říkala před pár dny, není to vždy jen o tom výsledku. Výsledek potěší a samozřejmě zahřeje u srdce, ale člověk nemůže spoléhat jen na to. Dala jsem do závodu vše a takhle to prostě dopadlo.

Užila sis aspoň trošku atmosféru?
Jo, ale člověk se dnes musel strašně moc soustředit. V každé zatáčce. Šlo tam o každou chybu. To prostředí tady je vždycky nádherné, a když jsem dojížděla do cíle, tak jsem si to užila. Jela jsem tam s pocitem, že jsem pro úspěch udělala maximum. Pořád jsem pátá na světě, což je slušný výsledek.

Kolik budeš mít ještě šancí na reparát?
Moc už asi ne (smích). Pan Kalaš říkal, že pořadatelé už toho taky mají dost a další mistrovství světa tady už asi nebude, tak nevím. Jsem hrozně ráda, že jsem se sem vrátila. Když Táboru šampionát přidělili, ani jsem moc neplánovala, že tu pojedu. Vrátila jsem se kvůli fanouškům a šanci závodit doma. A jsem za to hrozně ráda.

Zahřála tě po závodě aspoň slivovice od fanoušků?
Trošku jo. Teď si dám čaj, sprchu a asi další slivovici :-)

Co tě čeká v příštích dnech a týdnech?
Zítra jdu sledovat kluky na trať, slíbila jsem to fanouškům. A pak budu odpočívat. Pojedu na týden na Havaj trochu se zahřát a vykoupat, v půlce března už začíná Americký pohár horských kol, takže moc velká pauza nebude....

Foto: Michal Červený