Re Cycling a Kolove jsou dvojčata...

Fotografka Markéta Navrátilová nedávno představila svou druhou knihu. Jak sama o novince KOLOVE říká, je nejen protipólem první knihy RE CYCLING, ale v jistém smyslu také jejím volným pokračováním... O rozhovoru s Markétou jsme uvažovali již hodně dlouho a nyní nastala ta ideální příležitost.

MTBS: Markéto máš v současné době až příliš plodné období, syn Tim a dvě knihy za poslední dva roky. Plánuješ ještě nějaké překvapení?
Myslím, že se knížky nedají považovat za překvapení, o RE CYCLING jsem pět let jen mluvila a KOLOVE bylo také svým způsobem od začátku plánované. To, že vyšly s ročním odstupem je spíše náhoda, protože jsem dlouho otálela s tou první. A nakonec ani Tim nebyl překvapením, tedy alespoň ne pro mě a mého patnera. Jsem si téměř jistá, že se ode mne žadná další překvapení nedají čekat, alespoň co se cyklistických knížek a dětí týká.

Tim byl ale jistě největší radostí, jak zvládáš roli maminky?
Dělám co můžu a co mi Tim umožní. Vetšinu času trávíme společně, kromě čtvrtků, kdy mi ho přes den hlídá paní chůva. V létě jsem ho brala s sebou skoro na každé focení (samozřejmě kromě Tour de France), neustále někde trajdáme a jsme mezi lidmi. Pokud to jde, snažím se ho mít stále u sebe — není to vždy snadné, ale Tim je zatím zdravý a začíná být zvědavý, tak mě to těsí.

Absolvovala jsi  kromě Tour i jiné velké závody? Tim cestoval s tebou nebo ho někdo hlídal doma?
Ano, byla jsem letos na Tour de France , ale jela jsem pouze na dva týdny, ten první a ten poslední. Tim zůstal doma s tatínkem a zvládli to spolu bez újmy na zdraví na obou stranách. O tom, že bych Tima vzala s sebou, jsem neuvažovala ani na moment, Tour je i pro mě samotnou náročná a se všemi přesuny a prací od rána do večera si to vůbec neumím představit. Žádné jiné velké závody jsem nejela. Až v říjnu jsem byla dva dny v Maastrichtu, kde jsme s agenturou fotili reklamní fotky pro Rabobank team na rok 2010. Příští rok bude asi podobný, pojedu na MS do Tábora, Tour de France asi opět v nějaké kratší podobě a zbytek se uvidí — Tim má v ruce volant a zatím moc nemluví, tak nikdo neví, kam pojedeme...

Vraťme se nyní k tvým knihám. Pamatuji si, že vydat knížku byl hodně dlouho tvůj sen. Je nyní naplněn?
Ani to nebyl tak sen, jako spíše něco, co jsem chtěla vždy udělat. Kniha je jediná možnost, jak publikovat fotky, které člověk chce — udělat subjektivní výběr, který nepodléhá žádným obrazovým editorům ani poplatnosti reklamy, ale jen tomu, co sám chceš. Fotky, ktere fotím pro agenturu jdou do světa mnohdy s různými copyrighty a naopak, občas se objeví fotky, které jsem nefotila s mým jménem — nevidím to ráda, ale bohužel s tím nic neudělám. To byl jeden z důvodů pro vydání knížky, ten další třeba jen ten, že chcete, aby jste měli něco pěkného na konci, když se něčemu systematicky věnujete řadu let a máte s tím spojenou nejenom práci, ale mnohdy i život. To byly ty osobní důvody, ale taky samozřejmě doufám, že se knihy budou líbit lidem a že je potěsí.

Která z knížek je pro tebe důležitější, milejší, oblíbenější?
Důležitějsí je jednoznačně RE CYCLING, milejší KOLOVE, oblíbené jsou stejně. Pro mě jsou jako dvojčata, svým způsobem patří k sobě a tak byla nakonec i udělána — stejný formát, puristické obálky s ražbou, podobný grafický design, jednoslovné názvy, dvě předmluvy, atd...

Málokdo asi čekal, že hned rok po úspěšném ReCycling vydáš druhou knihu KoLove, co bylo tím impulsem?
Na to už jsem z části odpověděla, RE CYCLING bylo dlouho plánované a pozdě udělané. KOLOVE bylo naopak vydáno u příležitosti desátěho výročí závodů KPŽ, které jsem fotila 6 let. S Romanem Čermákem jsme se už na konci roku 2003 bavili o tom, že pokud budeme spolupracovat, budu to fotit s nějakou, alespoň potencialní možností, že jednou uděláme knihu a podařilo se.

V předmluvách se objevila jména jako Jiří Korn a Pavel Pafko, jak sis vybírala tyto osobnosti?
Nedá se říct, že jsem si je vybírala. Nějakým způsobem se mi objevily v životě a proto jsem byla moc ráda, že jsem je mohla o předmluvy požádat. Jíří Korn, známý svým perfekcionismem přinesl rukou psané a čtyři zcela odlišné předmluvy s tím, že neví, co se mi bude líbit, ať si prý vyberu :-)

Můžeš už dnes říci, jestli byly knihy úspěšné?
RE CYCLING je vyprodáno, kromě necelé stovky výtisků, které jsem si nechala sama pro sebe. Několik desítek z nich půjde spolu s KOLOVE jako „combo“ pod stromeček mých přátel a známých, o osudu ostatních ještě není rozhodnuto. KOLOVE se začalo prodávat před měsícem, pár set jich bylo prodáno už před vydáním partnerům knihy a ostatní se uvidí. Na to, jestli bude úspěšná i tato knížka se mě zeptej za rok.

Fanoušci tvých fotografií vědí, že nejsi žádná velká aktivní cyklistka a že máš za sebou tenisovou kariéru, uvažovala jsi někdy o tom, že bys fotila třeba tenis nebo jiný sport?
Ne, reps. určitě ne v takovém rozsahu v jakém fotím cyklistiku. Jednak bych na to neměla čas, ale focení sportu obecně není něco, co by mě jako fotografa zajímalo. Fotila jsem ale třeba tenis v Quuen’s Clubu a ve Wimbledonu, golfovou PGA, rally a naposledy loni v létě Grand Prix Monaco Historique.

Jaké jiné fotografické disciplíny tě zajímají?
Portrét a reportáž.

Má fotografka tvého kalibru nějaké vzory?
Vzory snad ani ne, ale co se portrétu týka, mám rada Arnolda Newmana, Antonína Kartochvíla, Elliotta Erwitta. Nedávno jsem dostala krásnou knihu od Gueorguie Pinkhassova. Moc se mi líbí fotky mého kamarada Joe Klamára, Paola Pellizzariho...

A co sny? Máš nějaké fotografické sny?
To tě asi zklamu, žadné fotografické sny nemám, stejně tak ani nesním o fotkách, které jsem ještě neudělala. Asi jako většině maminek, pokud se mi už něco zdá, tak je v hlavní roli potomek.

Co děláš v zimě, když nejsou cyklistické závody?
Fotím jiné věci, lidi, interiéry, občas nějakou reklamu — teď samozřejmě vše v relacích toho, co mi umožní Tim. A taky se snažím dát do kupy své www stránky (myshadows.net), tak doufám, že se mi to do konce tohoto roku podaří.

Foto: Petr Jedinák, www.jedinak.cz, archív Markéty Navrátilové