Jsem víc nervózní než mladej

"Sejdeme se ve tři hodiny před Relaxem," řekl mi do telefonu Zdeněk Štybar, tatínek českého šampióna. Nepřehlédnutelná postava vylézá z nepřehlédnutelné audiny. "Vy jste ti kluci z toho MTB?" Tak sedejte a frčíme. Tah čtyřlitrového osmiválce nás na chvíli přibil do sedaček a zvednul nám žaludky, pan Štybar totiž neměl času na rozdávání, a tak jsme spěchali.

Takhle začalo naše dvouhodinové setkání. A v tempu jsme ani na chvíli nepolevili. "Kluci nevadí vám, že se musím stavit v krámu pro drát? Mechanici si něco ulomili na spodku karavanu a musíme to provizorně přidělat," vysvětluje a už zastavujeme u obchodu. Evidentně nepochodil, a tak běží k dalšímu naproti. Ani tam, nakonec zalezl do prvního domu, kde pán odklízel haldy sněhu. A konečně byl úspěšný. Později zjišťujeme, že to nebylo nic výjimečného. Charizmatický pan Štybar si dovede poradit v každé situaci. Dokonce sehnal i železné zábrany, které nejsou k mání v celém táborském kraji.

Konečně zastavujeme u penzionu, kde bydlí celý Zdeňkův tým, rodina a nejbližší přátelé. U vchodu čekají další lidé, kteří něco potřebují. Jdeme dál a seznamujeme se s osobními mechaniky. Mezi několika rámy a zhruba třiceti náhradními koly sedí Belgičané Gilbert a Tom. Otec a syn, kteří jsou po boku vítěze letošního světového poháru již třetí sezónu. Tom se zrovna věnuje Zdeňkovým botám, na které přidělává speciální hroty vyrobené Štybarem starším. "Ať je klidně ledovka, budeme připraveni," ze dveří se hlásí pan Zdeněk. Gilbert dokončil lepení galusek na nová kola. "Lepíme to lepidlem Vittoria, musí to perfektně držet, Zdeněk jezdí na podhuštěných pláštích. A tyhle si Zdeněk pořídil sám, chce je vyzkoušet. Koukněte na české barvy," ukazuje Gilbert nové karbonové skvosty vybarvené do trikolóry.

Na závod mu připraví celkem pět párů kol. "Zdeněk bude zítra testovat jaký vzorek galusek zvolí. On bude mít poslední slovo." V neděli bude mít k dispozici celkem tři kola a jednu rezervu.

Všechno sleduje i maminka Toma a manželka Gilberta. Paula. Sympatická Belgičanka nás vede na prohlídku Zdeňkova "bydlíku". "Jsme taková velká rodina, i když je vlastně Zdeněk náš šéf, tak to nikdo tak nevnímá, jsme spíš velcí kamarádi, Zdeňka máme rádi, je to skvělý chlapík," vysvětluje paní domu na kolečkách. V něm Zdeněk tráví všechen čas na závodišti. K dispozici má veškeré pohodlí. "Máme už zajetý režim, pokaždé je to stejné. Nejčastěji vařím špagety, ale jen tak s olivovým olejem a parmezánem, tak je má Zdeněk nejraději." Jestli bude v neděli držet palce Belgičanům nebo Zdeňkovi je zbytečná otázka. "Jasně že Zdeňkovi, žádným Belgičanům!" zní rezolutní odpověď.

Pan Štybar už otvírá úložný prostor a chlubí se. "Tohle jsem tady vybudoval. Dvojitý dno, přihrádky a držáky na kola, všechno musí být perfektní," popisuje pan Štybar. "Ale moc to kluci nefoťte, ať ostatní neokoukají moje zlepšováky," směje se. "Škoda, že mu ho ale vezmou, na příští rok dostane totiž nový a já to budu muset dělat znova." Ale rozhodně nelituje, protože v zápětí dodal, že nový obytňák bude Mercedes za 200.000 euro.

Celý Zdeňkův osobní tým doplňuje ještě fyzioterapeut Wim, další Belgičan. Z Belgie je i psycholog a tréninkový poradce. Jediným Čechem v týmu je tak trenér Vojtěch Červínek. A samozřejmě tatínek.

"Do Belgie jezdíme za Zdeňkem hodně často, snažím se mu pomáhat jak to jde," pokračuje naše povídání už v restauraci u řízku. Neustále mu drnčí telefon. Dvakrát musí pan Štybar dokonce odběhnout od rozjedeného talíře. Jeho role v týmu evidentně nemá hranice. "A to si představte, že nemám ani žádnou akreditaci. Nedostal jsem ji, občas to není jednoduchý se někam dostat," sděluje nám překvapivé informace.

"Nervózní jsem strašně, určitě víc než mladej. Hrozně bych mu přál, aby mu to vyšlo. Dělá pro to absolutní maximum a vím, že to v Belgii nemá leckdy jednoduchý, přece jen je cizinec," říká tatínek Zdeňka, kterého poprvé posadil na kolo ve třech a půl letech a dodnes je s ním těměř na každém závodě. V neděli je oba čeká vrchol letošní sezóny.

Foto: Michal Červený