Hobíci na Transalpu - start!

1. etapa - 16.7.

Prolog:

Ještě v pátek večer mi oba nadšení borci telefonovali zážitky z uvítací tzv. „Pasta párty“, neboli zahajovacího ceremoniálu spojeného s konzumací neomezeného množství těstovin. Starosta Mittenwaldu otevřel celé klání slavnostním projevem,další uvítací projevy proběhly ve všech  účastnických jazycích a nakonec každá výprava převzala národní vlajku. Dovedu si představit Viktora, jak s ní nadšeně mával. Oba to tak vzalo, že dali pár piv a nějaké vínko a s množstvím vypitého alkoholu také rostly ambice na konečné umístění. Ale jak se říká, ráno moudřejší večera.

Na úvod pár suchých dat o první etapě Transalpu. Odstartovala tuto sobotu v jedenáct hodin před nádražím v rakouském Mittenwaldu a po sto dvanácti kilometrech končí v Mayrhofenu. Podle propozic je celkové převýšení 2187 metrů. Bezprostředně po startu následuje dlouhé stoupání až na dvacátý sedmý kilometr, kdy se závodníci dostávají z původních osmi set m.n.m. na nejvyšší bod etapy, který je ve výšce 1803 m.n.m. (Hochalmsattel). Následuje dlouhý sjezd a na čtyřicátém druhém kilometru další čtrnáctikilometrové stoupání na druhý nejvyšší bod trati, kterým je Plumsjoch v nadmořské výšce o pár metrů výše, než je vrchol naší Sněžky. To jsou borci právě v polovině denní dávky kilometrů. Od tohoto bodu již není na trati žádné dlouhé stoupání, zato od 75., kilometru až do cíle se jede po asfaltové cyklistické cestě, která po celou dobu velmi mírně stoupá. Tady se pojede asi pěkná kaše!

Takto vidíme první etapu my, kteří máme k dispozici pouze internetové stránky a sedíme v pohodlném křesle. Skoro by se chtělo říct „na začátek celkem pohoda“. Jak ale prožili první etapu naši aktéři a co nám k ní řekli? To si přečtete právě teď!

V kategorii „Masters“ jsme se umístili na 64. místě! (celkem přes 140 dvojic). Etapa nebyla výrazně složitá, na startu byla perfektní atmosféra, podpořená hudbou AC-DC, nejdřív promenáda městem a na předměstí ostrý start. Hrozně špatně se předjíždělo. Jede se ve dvojicích, dvojice se hlídají, aby se „jednička“ a „dvojka“ navzájem neztratily a je to fakt těžké dostat se dopředu. Až druhý sjezd byl trošku těžší, ale parádní byla druhá půlka, protože se jelo ve skupinách po úzkých, rovných asfaltkách, ale pěkná palba. Párkrát se zrychlilo na 40 km/h, skoro pořád jsme to drtili 35. První skupina jela prý tento úsek průměrem kolem padesátky!! Nakonec první dvojice dosáhly v etapě průměrné rychlosti  přes 30 km/h. Co se týče počasí, bylo sice docela teplo, ale projeli jsme bouřkou a pár silnými přeháňkami. Celkově jsme se cítili moc dobře, jeli jsme čas 5 hodin 21 minut (vítězové něco kolem 3,43). Po etapě jsme jeli rovnou do hotelu, perfektní je, že pořadatelé  rozvezou účastníkům tašky přímo tam, takže o stěhování věcí se není třeba starat. A abych nezapomněl, naše elitní české dvojice (Horák – Novotný, Klíma – Němec) nám „daly“ něco málo přes hodinu, což považuji za celkem přijatelné.

Viktor:

Byl jsem v takovém zvláštním rozpoložení, jak jsem pořád hákoval za Romanem, musel jsem na něj občas křiknout, ale také jsem šel chvílemi dopředu, aby se neřeklo. Bylo to asi tak patnáct metrů za celou etapu. Fascinovala mě příroda, jednou jsem trochu lehnul, ale žádné škody. K trati je třeba říct, že to není žádný orientační závod, jak je psáno v propozicích. Trsa je perfektně značená, takže všechny mapy, které jsme dostali, jsme nastrkali do bot, aby lépe vyschly. Občerstvovačky byly dvě, dobře zásobené, akorát nevíš, kde budou, takže není možné si nějak rozvrhnout, kde si co vezmeš. Zároveň jsou spojeny s check pointy, kde pořadatelé sledují, jestli se dvojice navzájem nerozpojí na nepovolenou vzdálenost. Z této etapy mám dobrý pocit a necítíme se nijak výrazně znavení.

2. etapa - 17.7.

I  dnešní povídání začneme krátkým popisem druhé etapy. Jela se v neděli z Mayrhofenu do Neukirchenu a měřila „pouhých“ osmdesát pět kilometrů, ovšem  s celkovým převýšením

3400 metrů! Už od pohledu budí celkový profil trati velký respekt. Postupně se závodníci dostávali na tři vrcholy, a to na Kapaunsalm (1911 m n.m.) na přibližně 25. kilometru, Gerlospass (1531 m n.m.) na 50. kilometru, nejvyšší bod etapy Wildkogel (2091 m n.m.) je čekal na 75. kilometru. Trať byla tentokráte hodně členitá i díky tomu, že se střídal asfaltový povrch s lesními cestami a poměrně dlouhými kamenitými úseky. Jak prožili druhý den Viktor s Romanem jsme se dozvěděli z jejich telefonátu v nedělním odpoledni. Tady jsou jejich čerstvé zážitky.

Roman:

Prvních deset kiláků po asfaltce tisíc lidí pohromadě! Trochu mi to připomínalo Krále Šumavy. Ovšem pak přišla stojka jako svině, jelo se asi deset kiláků do kopce s převýšením 1300 metrů. Ani nevím, co bylo potom. Uprostřed etapy to bylo pořád nahoru a dolů, žádný odpočinek. Pak naštěstí přišel dlouhý sjezd, ve kterém se dalo trochu vydechnout. Bylo to dnes hodně těžký, počasí teplé, bez deště. Ale co přišlo na šedesátém kilometru, to byla síla! Jeli jsme snad pět kilometrů single trail skoro po rovině, ale na dalších deseti kilometrech se to zvedlo asi o dalších třináct set metrů. Nakonec jsme i tlačili, přibližně půl hodiny. To jsme byli v těch dvou tiscích metrech, ale tím to nekončilo. Sjezd byl snad kolmo dolů, kudy se asi nikdo nejelo. Byly tam takové padáky, že jsme několikrát museli slézt. Připomnělo mi to trať mistrovství světa v Luganu. Předpokládali jsme sice, že budeme mít průměrnou rychlost v etapě aspoň 16 km/h, ale vzalo to díky tomu chození brzy za své. Nakonec jsme měli čas 6 hodin 36 minut (vítězná dvojice cca 4,17  Bresser – Plat). Ale pozor, teď se mě zeptej na to nejdůležitější; jak jsme dojeli v kategorii!! Byli jsme 47.! Celkem jsme po druhé etapě v kategorii 48., a  odhaduji, že jsme dojeli hluboko v první dvoustovce celkově. Ale jsme docela  hotoví. Včerejší etapa nás namlsala, dnes to bylo fakt těžký. Technické problémy jsme sice neměli, ale když mi Viktor u „wapky“ říkal, že mu nějak cuká brzda, zjistili jsme, že má úplně povolený přední kotouč, šroubky tak o půl centimetru vyšroubované!!

Viktor:

Musím potvrdit, že dneska nám ty dva sjezdy daly vážně zabrat! Ale rozhodně neklesáme na mysli a jdeme do toho dál úplně naplno. Včera večer jsme šli spát už kolem desáté a vzhledem k tomu, že dnešní etapa (stejně jako další) startovala v osm hodin, vstáváme standardně v půl šesté, abychom všechno stihli. Zítra by to nemuselo být tak hrozné; je tam sice jeden kopec až skoro na 2500 metrů, ale nosit kolo na zádech už jsme se naučili na Cristalpu (kultovní švýcarský maraton), takže to by snad mohla být i naše výhoda. Takže doufám, že bychom se zase o pár míst mohli posunout dopředu.

>> Úvodní článek "Hobíci na Transalpu"     ! ! Report třetí etapy zítra 10:00 ! !

Text: Tomáš Přibyl

Foto: David Zeisel, Eddie Wagner/upsolut mv.gmbh - transalpchallenge.com