Třetí etapa - 100km plných technických pasáží s převýšením 2800m dala Romanovi a Viktorovi hodně zabrat, ale stále jsou plni elánu...
3. etapa - 18.7.
Třetí etapa směřuje již nekompromisně k italským hranicím.
Odehrává se na trase Neukirchen – Lienz a její součástí jsou dvě stoupání.
Zvlášť to druhé bude lahůdkou. První z nich, Karalm (1394), asi nesnese
přísnější měřítka, ale druhé, organizátory označené jako velmi tvrdý výjezd, je
Felbertauern (2481). Na jeho závěrečných kilometrech je připravena pěší pasáž,
kde bude nutno biky přenášet na zádech, protože některé úseky jsou tak prudké,
že kolo není možné ani tlačit. Ale jak jsme se dozvěděli ze včerejšího
telefonátu, borci jsou na vše připraveni!
Tedy aspoň morálně. Bezmála sto
kilometrů třetí etapy s převýšením 2825 metrů je pak završeno dlouhým sjezdem a
až do cílového města trať klesá, přičemž se střídají úseky asfaltových
cyklistických stezek a polní cesty. K dnešnímu výkonu Romana s Viktorem jsme
zaznamenali následující.
Roman:
No dnešek, to byla turistická vyjížďka s cestovní kanceláří Transalp Challenge! My jsme si mysleli, že po včerejšku budou všichni unavení a že se pojede v pohodě. Prvních dvanáct kilometrů se jelo pořád čtyřicítkou po takových šotolinových cestách, takže ti první museli jet padesát. Pak se vlítlo do kopce, který měl převýšení zhruba čtyři sta metrů a byl celý po asfaltce a následoval sjezd po šotolině. Kamaráde, po hodině jsme měli průměr 23!! Ale na vrcholu toho nejvyššího kopce, který byl na 45. kilometru a který měl skoro 2500 metrů, tak tam jsme byli za čtyři a čtvrt hodiny a měli tudíž průměr deset! Normálně jsme šli dvě hodiny pěšky a to nejen nahoru, ale i dolů. Jet se nedalo skoro nikde, vždycky jen pár metrů. A nebyl to jednoduchý výšlap, lezli jsme po skalách a kamenech, kolo držíš jednou rukou a druhou si pomáháš ve výstupu. Na vrcholu byla boží občerstvovačka, to ti poví Viktor.
Z vrcholu následoval, jak jinak, turistický pochod dolů. Tam už byla sněhová pole a na jednom se Viktor vryl doslova do historie letošního ročníku, protože pod tím polem, prudkým jak černá sjezdovka ve Špindlu, byla kamera, kterou tam vyvezla motorka, no a Viktor tak z půlky sjel po zadnici s kolem nad hlavou až k té kameře a v plynné němčině absolvoval krátký rozhovor, ve kterém nešetřil superlativy na konto závodu. V průběhu klesání byl tak těžký trial, že se zase snad půl hodiny běželo dolů. To Vikinovi moc sedlo, kdyby měřili jen tenhle úsek, tak by byl určitě v celkovém pořadí do první desítky.
I v závěru etapy bylo pár „stojek“, kde jsem už myslel, že zhebnu. Posledních třicet kiláků už byly naštěstí šotolinky a asfaltky. S nějakými Švýcary jsme tam utvořili neskutečnou stíhací čtveřici a sjeli dalších snad šest dvojic. Do cíle jsme to přivezli a s naprostým přehledem jsme si pohlídali špurt. Foukalo sice proti, ale pořád jsme jeli něco mezi 35 – 40 km/h. Vůbec nechápeš, co se s tebou po šesti hodinách útrap děje a kolik ti zbyde sil. Etapu jsme ujeli za 7 hodin 7 minut a vypadá to, že docela dobře, zase jsme se zlepšili a ve veteránech dojeli 38. a poskočili na celkově 46. místo (vítězové v etapě jeli 5,05). Se silami jsme na tom asi lépe než včera, večer jsme totiž dali dvě večeře a to je ono. Předevčírem jsme byli jen na hnusné pizze a pak už nic nejedli a bylo to znát.
Viktor:
Hele, jednu věc ti Roman neřekl; je to dost nepříznivá zpráva. Protože my jsme tomu závodu propadli jak šílenci. Původně jsem si myslel, že jsem v tom jen já a že ten Šilhán (Romanova přezdívka – pozn. aut.) mě bude trochu krotit. Dvoumetrový skoky s kolem a další nepředloženosti, co jsem prováděl, to už není z mý strany úplně korektní. No ale pak jedeme po asfaltce, já hrnu špic asi petačtyřicítkou a on na mne zezadu řve: „Buď to trochu rozkul nebo odstup!!“ Takže jsem pochopil, že se taky nakazil.
No a abych se vrátil k té občerstvovačce na nejvyšším bodu trati. Na kameni rozlévali do skleněných půllitrů z hospody juice no a jak jsi měl otevřenou hubu, tak ti do ní ještě strčili sušenku. Probíhal jsi totiž s kolem nad hlavou takovou soutěsku kam se vešel jen jeden člověk a přitom jsi se jednou rukou napil, dostal sušenku. A to jsem ještě stačil hrábnout pro kus čokolády. Ty lidi byli úplně fantastičtí! Ten konec etapy jsem taky nechápal, ačkoliv jsem do spurtu najížděl snad ze šestnáctý pozice, fakt jsme na to tak měli, že nikdo další se nechytal a byli bez šance! Takže jsme nadšení, ale zítra asi přijde etapa pravdy.
>> Úvodní článek "Hobíci na Transalpu"
>> 1+2 etapa "Hobíci na Transalpu - start!"
! ! Report čtvrté etapy zítra 10:00 ! !
Text: Tomáš Přibyl
Foto: David Zeisel, Eddie Wagner/upsolut mv.gmbh - transalpchallenge.com
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
Výpadek - V předchozím textu mi vypadlo slovo "popřát". Takže... nezbývá než jim popřát hodně sil a ...
odpověz na tento komentářNápad - Je to bezvadný nápad, že nám ostatním hobíkům tímto způsobem zprostředkujete tenhle úžasný závod. Viděli jsme jen nepatrnou část na vlastní oči v sobotu v Pertisau, kluků jsme se z časových důvodů (našich) nedočkali, atmosféra nádherná. Kluci jsou v rozhovorech vtipní a hezky se to čte. Takže díky i panu Přibylovi, že nám jejich zážitky tímto způsobem přibližuje. A kluci určitě do cíle dojedou zdraví a jistě ještě na lepším místě. Vždyť na ty před nimi ztrácí necelé 2 min.:)Do zbývajících etap nezbývá než jim hodně sil a aby jim vydrželo zdraví.
odpověz na tento komentářnadšení - Když čtu perfektní reportáž a cítím to nadšení, z Romana i Vikina přímo sálající, mám nekritické pocity, že bych tam snad chtěl být s nimi. Pohled do tréninkového deníčku mě ale "vrátí na značky" a nezbývá než jen tiše závidět. Hlavně ale držím palce a teď už vím, že to nemůže špatně dopadnout.
odpověz na tento komentářemotivní zážitky - Přesně pro tohle ten závod zbožňuju.
odpověz na tento komentářTo, co člověk zažije tam, se nikde nedá zopakovat. Nejdříve ve velehorách útrapy a nakonec se člověk ještě zmáčkne a špurtuje jak smyslů zbavený.
Doufám, že příští rok už bude dojezd zase u Gardy a že budu moct být zase u toho...
Hoši držím vám palce. Když překlepete 4. etapu, tak už pojedete automaticky a po 8. etapě se budete divit, jak to, že už je konec... :-)