Technika potrénována

Pět desítek zlepšeníchtivých bikerů se přihlásilo na tréninkový kemp, který si vzal pod palec Mudr. Karel Martinek - lékař a trenér, který má na svědomí výkony nejen mnoha českých eltiních bikerů a silničářů, ale díky rozhraní cyklotrenink.com, také klasických hobíků.

Podobný kemp loni v září pořádal bikemarathonec Ivan Rybařík se svými přáteli na chatě Spindler v Krkonoších. Zaměření bylo onehda více na sílu v kopcích a vytrvalost. Letos se měla pilovat věc jediná a to technika. A kde jinde byste chtěli trénovat techniku než v terénech, kudy vede nejtěžší (zejména díky technice) MTB maraton v republice - Sudety?!

Termín byl zvolen na poslední říjnový víkend a tak se v pátek odpoledne začali do Penzionu Adršpach ve stejnojmenné vesničce sjíždět první kempeři. Původně se počítalo s počtem okolo třiceti bikerů. Nakonec se jich dostavila cirka padesátka ve věku od juniorů po veterány.

Na takovýto výlet je samozřejmě potřebné zajistit odborné a kvalifikované kantory.
Tomáš Vokrouhlík (Factor Bike Team) patří ke špičce českého cross country. Dvakrát v této disciplíně vyhrál trikot mistra republiky a loni byl nejlepším mužem českého poháru. Má zkušenosti z tratí světových pohárů a letos mimo jiné vyhrál právě Specialized Rallye Sudety.
Tomáš Trunschka (Lannutti Most) je zase hlavně maratoncem. Na Sudetech byl letos druhý, stejně tak v konečném pořadí ČP XCM. Velkého úspěchu dosáhl na populární rakouské Salzkammergut Trophy, kde suverénně vyhrál dvousetkilometrovou trať s převýšením přes sedm kilometrů.
Václav Ježek (Spinning MB Alpine Pro) má bohaté zkušenosti z cyklokrosu a cross country. Letos vyhrál sérii ČP půlmaratonů.
Véna Hornych a Franta Žilák (Rock Machine Cyklomax) jsou borci, kteří mají terény v adršpašsko-teplických skalách velmi dobře najeté. Ví kudy a jak.
Byli tu i další elitní bikeři. Vokrouhlíkův týmový kolega Standa Hejduk nebo bikemaratonci Martin Horák (Rock Machine Cyklomax) či Ivan Rybařík z KHS.cenytisku.cz.
O kola se starali mechanici Dlouhán s Martinem.

Na sobotu i neděli bylo samozřejmě naplánované ježdění po okolí za účelem zlepšit dovednosti kemperů v technických sjezdech i výjezdech a při tom všem se samozřejmě ještě hezky projet a dobře bavit.
Sobota byla dvoufázová. Účastníci se rozdělili do menších skupin ve které byl vždy některý z "kantorů" a jelo se pilovat do terénu. Díky firmě Bretton si bylo možné půjčit na testovací jízdu ať už pevného nebo celoodpruženého Treka a objet s ním celý trénink.

Jak takový trénink probíhal? Během vyjížďky, která "vymetala" obtížná místa se stavělo na těch zrádnějších, těžších, přesto však sjízdných. Tam si slovo vzali příslušní jezdci a vysvětlovali a hlavně ukazovali co, jak a kudy sjet nebo naopak vyjet. Co je lepší skočit, co naopak objet a kde je lepší raději seběhnout a ušetřit čas, sebe i materiál.
Večer byl veskrze společenský. Debatovalo o kolech, komponentech, výživě, závodech, tréninku a dalších věcech. Některým se údajně večerka lehce protáhla.



Poslední tréninková dávka byla naordinována na nedělní dopoledne. Tentokrát se rozdělilo na dvě skupiny. Té menší šéfovali Trunda s Vénou a té druhé s Vokrouhlíkem, Ježkem a dalšími dělal průvodce Franta Žilák. Nějakým omylem jsem se dostal do té první. To jsem zjistil až když jsem se ohlédl a nikdo za mnou nebyl... Véna řekl, že jedem na vejlet, založil velkou a odjel. Mám podezření, že jiný převodník ten den nepoužil.

Mlha, mokro a příroda na konci října navozovaly krásnou atmosféru, ale také řádně ztěžovaly jízdu terénem. To se dnes hodilo. Kořeny klouzaly, volné kameny byly zakryté listím a místy bylo pěkné bahno. Po cestě se řešilo jaké do takového terénu tlaky do gum, jaké vzorky a jak zacházet s "plynem" v bahnitých výjezdech.
Vhod mohou přijít i rady Vény o tom, jak řešit případné setkání třeba s ochráncem přírody. Véna zná!
Sjezdy v této lokalitě jsou lahůdkou. Staví se na několika místech. Nejdříve se vybírají vhodné stopy, zda šutr radši objet a nebo přímo přes něj, jestli pomalu sjet nebo v rychlosti skočit, jak naopak vyskočit nahoru, kam tady těžiště, jaký převod, jak si najet sem a kudy přes támhleto pole vlhkých kořenů a tak podobně. Bohužel čas rychle utíká a obídek čeká.



Zatímco se čeká fronta na wapku, mechanik České spořitelny a XC repre Dlouhán odpovídá na všemožné dotazy od číštění řetětů počínaje, po úpravy vidlic konče.
Po obědě už jen rozloučení, poděkování a kemp je u konce. Z mého pohledu to byla akce velmi podařená. Kdo chtěl, naučil se. Dva dny ježdění v těžkých terénech pod dobrým dohledem snad každého posunuly v jeho dovednostech o kus dál. Praxe je totiž v tomto případě to nejlepší. Nikdo nebyl se svým dotazem odmítnut a každému se dostalo odpovědi nebo rady. A o to tu přeci šlo.