Adam Vágner se vrací na Rock Machine

Adam Vágner patří dlouhá léta k našim nejlepším sjezdařům. Na svém kontě má pět titulů mistra České republiky a další cenné úspěchy. Snaží se bojovat i na závodech v zahraničí včetně pravidelné účasti na světovém poháru a mistrovství světa.
Před letošní sezónou proběhla u osmadvacetiletého sjezdaře z Jablonce řada změn. Adam se po tříleté spolupráci se značkou 4Ever vrací k Rock Machine, za který už v minulosti závodil, konkrétně to bylo v letech 2004 až 2006. My vám nyní přinášíme s Adamem krátký rozhovor.



MTBS.cz: Adame, jak hodnotíš loňskou sezónu?
Adam Vágner: Ta loňská zrovna nebyla úplně podle mých představ. Jsem moc rád, že mám rok 2009 za sebou a dostal jsem příležitost závodit i v tomto roce. Změnil jsem spoustu věcí v přípravě i přístupu k závodům a to se doufám pozitivně projeví.

Co je tedy u tebe nového?
Největší novinkou v poslední době je přechod od 4Everu k Rock Machine. Na podzim jsme se předběžně dohodli a po novém roce podepsali smlouvu.

Jak velká změna to pro tebe je?
Podmínky, které mám na tuto sezónu, jsou dobré. Společnost BFI je novým majitelem značky Rock Machine a naše spolupráce je v podstatě úplně na začátku. To je pro mě velice motivující a především jsem rád, že vím přesně, co ode mě očekávají. Společnosti CykloMax a BRS Technology jsou moji dlouholetí partneři a i díky nim mám také možnost dál závodit.

Co tvé závodní kolo, máme čekat nějakou novinku?
Začátkem sezóny budu jezdit na známém modelu Cyclone. Rám mám vyzkoušený a celé kolo mi sedí. Velká změna je hlavně v použitých komponentech. Pérování Marzocchi World Cup mění především váhu kola a i u ostatních dílů šla váha dolů, včetně vypletených kol Novatec a komponentů Gravity Light. Je dost pravděpodobné, že již brzy budu mít možnost otestovat úplně nový rám, ale nechci zatím nic předcházet.

Materiální vybavení sjezdaře nepatří k nejlevnějším, jak jsi na tom ty?
Od několika sponzorů mám přímou tovární podporu, což je výhoda. Velice si toho vážím, a také respektuji všechny své sponzory. Jsou ale i díly, které si musím platit stejně jako ostatní.

Jak probíhá zimní příprava v tvém podání?
Vzhledem k tomu, že bydlím v Jablonci nad Nisou,tak o sníh nemám nouzi. Letos jezdím hodně na běžkách a snowscootu. Samozřejmě jezdím i na XC kole atd.

Děláš třeba něco speciálního?
Zase tak speciální trénink to asi není, ale mám k dispozici motorku obutou na „hřebíkách“ . Kdo si to nevyzkoušel, tak neví, jak neuvěřitelně motorka na sněhu i ledu drží a funguje. Jezdím třeba 5 x 10 minut a když končím, ruce se mi pěkně klepou!

A co kolo? Jak to máš přes zimu? Máš v plánu vyrazit někam do tepla?
Když mám chuť, můžu si jít zajezdit na upravenou sjezdovku i do snowparku. Je to sice zábava, ale pořádný jezdění na hlíně nebo v lese to samozřejmě není. Když půjde sníh v březnu dolů, zůstanu v Čechách. Pokud bude u nás sněhu moc, tak se určitě vyrazím rozjezdit někam na jih.
Jak vypadá tvůj kalendář závodů?
Samozřejmě rád pojedu závody českého poháru a mistrovství ČR. Světový pohár má spoustu závodů v Evropě a pokud se bude dařit, není vyloučena ani moje účast na finále v Americe. V neposlední řadě je tady i seriál evropského poháru IXS Cup, který už má výbornou úroveň, ale s některými závody se kryje.

Co by jsi bral v této sezóně jako úspěch a kam by jsi se chtěl dostat?
V první řadě musím být v pořádku po zdravotní stránce a hodně záleží taky na přípravě. Ta se mně zatím daří plnit, tak jak si představuju a to je základ. Určitě se budu snažit navázat na slušné výsledky ve svěťáku, jako bylo třeba 12. místo ve slovinském Mariboru nebo desáté v Livignu. Také bych chtěl projít reprezentační nominací a závodit na mistrovství světa v Kanadě.

Co česká a světová konkurence, máš třeba i nějaký jezdecký vzor?
Kluci u nás jezdí velmi dobře a neustále se zlepšují. Světová konkurence je úplně jiná třída závodů. Sjezd není hodinový závod a na svěťáku rozhodují i setiny vteřiny. Když spadneš, jsi mimo hru a i menší chyba tě posouvá v pořadí hodně dozadu. Líbí se mi, jak jezdí první desítka světového poháru. V podstatě každý má trochu jiný styl i rytmus jízdy.


V čem má ta první světová desítka navrch? Proč jsou tak dobří a co je potřeba k tomu, aby člověk mezi ta slavná jména dostal?

Tohle by bylo povídání na dlouho... Špičkových jezdců ve svěťáku je víc než jen deset a všichni jsou to 100% profesionálové. Ti starší mají vlastní zkušenosti a ti hodně rychlí mladí jsou většinou pod jejich dohledem, viz. Australani, Angličani a Francouzi. Je spousta zásadních věcí i malých drobností, které tvoří ten celek a mají vliv na celkový výkon jezdce a tedy i na finálový výsledek na velkých závodech.
Ve sjezdu to znamená víc, než jen kolo a prachy na sezónu pro jediného člověka - závodníka. Potřebuješ mít perfektní zázemí s mechanikem a další věci, aby ses mohl plně soustředit jen na trénink a závody. To pak ale roční rozpočet pěkně narůstá. A samozřejmě když nemáš výkonnost, tak jsou ti peníze i profesionální tým s nejlepšími podmínkami k ničemu. Možná budeš dobře a draze vypadat, ale výsledky moc dobré nebudou...

Chtěl by jsi něco dodat na závěr?
Určitě, rád! Baví mě sjezd, závody, trénink i vše co k tomu patří. Nehraju si na mistra světa ani nevyhledávám žádný styl, abych se odlišoval a vyčníval nad ostatní. Těším se na to, až se třeba za týden podívám do diskuze pod tenhle rozhovor. Je až k nevíře, kolik je u nás anonymních mistrů světa a národních hrdinů i trenérů. Jistě i já dostanu spoustu chytrých a užitečných rad, které se mi budou hodit, popřípadě hodně kvalitní zkritizování! Bohužel bude většina příspěvků v podání klasických „hospodských keců“ , jak tomu ve většině diskuzí bývá. Nevím proč mají Češi neustálou potřebu se do někoho navážet a chytračit. Podle mě jsou to většinou chudáci, kteří asi nikdy nic nedokázali a myslí si, že snědli moudrost světa. Tak hurá do tohoຯ

Díky za rozhovor


Foto: Petr Bureš, Michal Červený, archiv Adama Vágnera