Lisi Osl při mistrovství světa trpěla. Doma u internetu.

Čtyřiadvacetiletá Rakušanka Elisabeth Osl si na začátku této sezóny stoupla po bok olympijské vítězky Sabine Spitz. Tým Central Ghost tak výrazně posílil, ale rodačka z tirolského Kirchbergu nedaleko věhlasného Kitzbühlu, se velké hvězdy nezalekla. Než jí začala Sabine učit vyhrávat, sama dostávala na frak. A začala hned na začátku sezóny pěkně zostra, vyhrála první závod světového poháru v Africe. Zvítězila i v závěrečných dvou podnicích v Champery a ve Schladmingu a stala se tak celkovou vítězkou seriálu. Během sezóny nebyla ve světovém poháru hůře než šestá! To čekal jen málokdo. Evropa jí nevyšla a do Austrálie na mistrovství světa na poslední chvíli neodjela.

Na právě skončeném veletrhu Bike Brno byla jednou s největších osobností, a tak jsme si nenechali ujít příležitost a na stánku Ghost si s drobnou bikerkou krátce popovídali....

Lisi vítej v Brně. Jak se ti to tu zamlouvá?
Myslíš to počasí? No tak to je příšerné, u nás je krásně bílo. Ale naštěstí nechodím moc ven, a tak tady v hale je mi fajn.

Prošla jsi si veletrh?
Nebyla jsem úplně všude, ale cyklistické expozice jsem viděla všechny. Jsem opravdu ohromená úrovní veletrhu, asi bych to ani neměla říkat, ale myslím, že tak pěkné to u nás nikde není. Je tu hodně zajímavých věcí od vás z Česka, které u nás nejsou k vidění, to mě zajímalo. Byla jsem se také podívat na světovém poháru v lezení a podpořit rakouské závodníky. Pořád se něco děje.

Do letošního svěťáku jsi naskočila jako ďábel, co jsi říkala takovému začátku sezóny?
Vůbec jsem to nečekala, byla jsem naprosto šokovaná, nemohla jsem tomu uvěřit. Do Afriky jsme měli šílenou cestu, byla jsem z toho taková rozmlácená a říkala jsem si, že to asi bude pohroma. Ale den před startem jsem se najednou cítila skvěle a během závodu jsem se bála, že jsem to přepálila, když jsem za sebou nikoho neviděla. Ale ne, já to zvládla a vyhrála světový pohár!

No a pak ještě dvakrát!
Byla to neuvěřitelná sezóna, vůbec jsem to nečekala a myslím, že to nečekal ani nikdo kolem. Nevím co ti mám říct, prostě to vyšlo.

V Champéry a ve Schladmingu to vypadalo na celkem jednoduché vítězství, bylo tomu tak?
Ani náhodou. Před startem jsem se necítila dobře, byla jsem trochu nemocná, ale myslím, že to bylo částečně i z toho celého tlaku, který jsem kolem sebe cítila. Hrozně jsem si přála slyšet startovní výstřel, aby to už bylo za mnou.

Projevila jsi se jako obrovský stratég a vynechala jsi mistrovství světa kvůli závěru světového poháru.
To je sice pravda, ale fakticky to nebyla chtěná strategie. Vše bylo kvůli neshodám s rakouským svazem cyklistiky. Rozhodli jsme se s Christophem Soukupem do Austrálie neodcestovat chvíli před šampionátem.

To muselo být těžké rozhodnutí.
Nesmírně těžké, doslova jsem trpěla.

A teď, když jsi vyhrála závěrečné dva podniky světového poháru a i celkové pořadí, ještě toho lituješ?
Tak samozřejmě, že toho trochu lituju, ale už to tolik nebolí. Za prvé časem všechno přestane bolet a za druhé jsem měla tak skvělou sezónu a jsem ještě mladá, jedno vynechané mistrovství není problém.

Sledovala jsi mistrovství světa v televizi nebo na internetu?
No právě, to bylo úplně nejhorší, dívat se na svoje kamarádky a soupeřky, jak bojují o medaile a já nemůžu.

Letos jsi jednoznačně zastínila tvou týmovou kolegyni olympijskou vítězku Sabine Spitz, myslíš že se staneš týmovou jedničkou pro příští rok?
Tak to si rozhodně nemyslím, Sabine jezdila jen o malinko hůře než já, je stále jednička. Vůbec mi nevadí být dvojkou, možná jsem za to i ráda.

Co bude tvým cílem v příští sezóně, obhájit světový pohár nebo se budeš soustředit na mistrovství světa?
Jsem sama zvědavá, jak se mi bude dařit po takhle vynikající sezóně. V plánu mám vybrat si jeden závod a do toho soustředit veškerou svojí sílu, chci už tímto simulovat přípravu na olympiádu v Londýně. Jestli to bude zrovna mistrovství světa zatím nevím, situace s naším svazem stále není vyřešená.

Před rokem a půl jsi dostala nabídku od týmu Česká spořitelna MTB, který nyní skončil. Dostaly se tyto zprávy i tobě?
To je jasné, že dostaly, s Terezou jsme dobré kamarádky. Věřím, že si brzy najde nový tým. Nabídku od týmu jsem tenkrát vážně zvažovala, ale nakonec rozdhodlo to, že deset let jezdím na Ghostu a vždycky jsem byla spokojená. Ghost mi pomohl i v době, kdy se mi nedařilo, takže jsem jim to chtěla splatit, jsme taková malá rodina.

Foto: Michal Červený & Jan Němec